Výrok
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 540,10 Kč a smluvní pokuty ve výši 70 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 28,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 8. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni nákladů řízení ve výši 810,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], distančním způsobem dne 25. 1. 2024 a na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 10 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s příslušenstvím nejpozději do 25. 6. 2024. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 70 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 3 540,10 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 28,29 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny za období od 8. 6. 2024 do zaplacení. Společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2024, která byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023.
2. Podáním ze dne 19. 2. 2025 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 3 540,10 Kč představující kapitalizovaný úrok a ohledně částky 701 Kč představující smluvní pokutu. Soud proto na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení částečně zastavil (výrok I.). Přitom podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. Předmětem sporu tak zůstala jistina ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 28,29 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 8. 6. 2024 do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi společností [právnická osoba] (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne 25. 1. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], dle které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal uhradit v pěti splátkách (viz smlouva o úvěru č. [hodnota]). Dne 25. 1. 2024 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného č. [č. účtu] odeslána částka 10 000 Kč (viz výpis z účtu vedeného u banky [Anonymizováno] a. s.). Společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 s účinností ke dni 5. 6. 2024 (viz společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek), o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 13. 6. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdce vyhodnotil na základě lustrací v rejstříku ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI; žalobkyně však příslušnou dokumentaci ohledně lustrace v uvedených databázích soudu nepředložila. Naopak soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet bohužel nedisponuje.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem nejpozději do 25. 6. 2024.
10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného jejím právním předchůdcem na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet pouze nahlédnutím do registrů dlužníků, což je nedostačující, ke svým tvrzením navíc nepředložila žádné důkazy. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v daném případě neunesla procesní břemeno stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného svým právním předchůdcem, neboť netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal. Smlouva o úvěru je tak neplatným právním jednáním, přičemž soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.
11. Žalobkyni tak nebylo možno přiznat jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z uvedené smlouvy. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 10 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuhradil jejímu právnímu předchůdci ani jí ničeho, pročež tak žalovaný dluží žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, částku 10 000 Kč, a vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil dobrovolně, zavázal jej k zaplacení částky 10 000 Kč soud svým rozhodnutím.
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 10 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
14. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).
15. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 36 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). V části, v níž vzala žalobu zpět, se jedná o její neúspěch, neboť ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavinila, že řízení muselo být zastaveno a je povinna v této části hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ve vztahu k původně uplatněné částce 14 794,14 Kč (zahrnující jistinu, smluvní úrok, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 10 000 Kč (zahrnující jistinu) 68 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 32 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 % (68 % úspěch – 32 % neúspěch = 36 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč, tj. 3× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby, a 21 % DPH ve výši 252 Kč z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 810,70 Kč (36 % z 2 252 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).