Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 286 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 4 978,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 843,01 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 214 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 264,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 843,01 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] (dále jen předchůdkyně žalobkyně), dle které žalovaná vyčerpala dne 18. 3. 2022 částku 28 481 Kč, jež se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 854 Kč, počínaje měsícem dubnem 2022. Žalovaná platila dohodnuté splátky od dubna 2022 do října 2023. Smlouvou o postoupení portfolia pohledávek byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupena žalobkyni. Následně již žalovaná úvěr nesplácela, proto byl žalobkyní ke dni 29. 2. 2024 zesplatněn. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 14 843,01 Kč a pojištění úvěru ve výši 421,50 Kč2. Žalovaná se ve věci se nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Dle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud věc projednal v nepřítomnosti žalované.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla sjednána smlouva o klasickém úvěru č. [hodnota] a přihláška k pojištění pro klasický úvěr. Ke svému stavu žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů/dětí a žije s druhem. Je zaměstnána jako pracovnice ve službách a prodeji s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč. Celkový příjem domácnosti deklarovaný žalovanou činil 45 000 Kč. Celkové náklady domácnosti uvedla 20 000 Kč, finanční závazky uvedla ve výši 10 000 Kč. Úvěr ve výši 28 481 Kč byl použit na nákup výpočetní techniky. Výše měsíční splátky bez pojištění činila 791 Kč, dále bylo sjednáno pojištění soubor [služba], se kterým celková splátka činila 854 Kč (viz smlouva o úvěru). Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia ve znění dodatku ze dne 31. 10. 2023, dle které došlo s účinností k 1. 11. 2023 k postoupení úvěrových smluv, uvedených v seznamu (viz notářský zápis [Anonymizováno]). V příloze č. [hodnota] je uvedena smlouva s žalovanou ze dne 14. 3. 2022 (viz příloha). Dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila předchůdkyně žalobkyně žalované, že smlouvy se společností [právnická osoba], přebírá [Jméno žalobkyně]. (viz oznámení o postoupení pohledávek) Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 18 195 Kč (viz transakční historie). Ke dni 29. 2. 2024 byl úvěr zesplatněn (viz oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2. 3.2024). Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého dluhu do 15. 11. 2024 (viz výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2024).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná si sjednaly dne 18. 3. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalovaná vyčerpala částku 28 481 Kč a zavázala se splácet úvěr v měsíčních splátkách po 854 Kč.8. Ačkoli lze shledat smluvní konsensus stran, soud shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti vyšla pouze z tvrzení žalované jak v otázce příjmů, tak v otázce výdajů (zjištění výše výdajů bylo podpořeno statistickým modelem). Činnost úvěrující při ověření úvěruschopnosti žalované tedy nelze posoudit jinak než jako formální a nedostatečnou.9. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy a při prokázání skutečnosti, že poskytnutý úvěr ve výši 28 481 Kč představuje částku poskytnutou ve prospěch žalované, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení na straně žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož od zaslané předžalobní výzvy nelze odvozovat splatnost bezdůvodného obohacení, která nastává až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry žalované, která byla po celou dobu soudního řízení nečinná, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na žalovanou částku 4 978,51 Kč s úrokem z prodlení z částky 14 843,01 Kč od 1. 3. 2024 do zaplacení (výrok II).11. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebylo možno vydat, je žalobkyně povinna doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč dle položky 2 odst.
2 Sazebníku ve spojení s položkou 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení částky 15 264,51 Kč a úroku z prodlení, kapitalizovaného k datu rozhodnutí na částku 2 885,13 Kč, z čehož jí byla přiznána částka 10 286 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 56,7 % a neúspěšná v rozsahu 43,3 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,4 % (56,7 – 43,3), které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (soudní poplatek 800 Kč + doplatek 200 Kč) a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Náklady řízení žalobkyně tak činí 13,4 % z částky 1 600 Kč, tj. po zaokrouhlení částku 214 Kč.