Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 388,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 967,75 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 11 902,13 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 896,54 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 383,49 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaným byla dne 25. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkem částku 6 000 Kč. Žalovaná částka 29 388,01 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 11 902,13 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 481,36 Kč, zůstatek neuhrazených poplatků za služby v celkové výši 9 504,52 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 8 % p. a. z jistiny 11 902,13 Kč za dobu od 26. 1. 2024 do zaplacení, který za dobu do 1. 9. 2024 kapitalizovala částkou 967,75 Kč, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 12 383,49 Kč za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 1. 9. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 1 896,54 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba]. smluvně postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále též „společnost“), byla dne 25. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se společnost [právnická osoba]. zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč splatit v 14 splátkách ve výši 1 992 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (viz smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně částku ve výši 6 000 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Společnost [právnická osoba]. pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupila žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek), o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 14. 10. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky).
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], pohledávku za žalovaným postoupila ke dni 8. 10. 2024 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 uzavřené mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 14. 10. 2024. Na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení pak nemá vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
9. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 25. 11. 2022 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.
10. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzovala společnost (právní předchůdce žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného, byla vyzvána usnesením č. j. 44 C 60/2025-29 ze dne 10. 3. 2025, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakými konkrétními postupy právní předchůdce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet včetně uvedení toho, z jakých listin zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 25. 11. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „doložení příjmu žadatele“. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného právní předchůdce ověřil potvrzením od zaměstnavatele. V žádosti, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů a je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba] Jeho příjem představuje mzda ve výši 48 360 Kč, výdaje činí 15 200 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu a jídlo 6 000 Kč, srážky ze mzdy 6 200 Kč a splátky dalších zápůjček činí 2 000 Kč. Žalobkyně dále předložila potvrzení o výši příjmu, dle něhož činí průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za poslední tři měsíce 48 360 Kč, srážky prováděné na základě výkonu rozhodnutí činí 6 200 Kč. Co se týče výdajů, tyto právním předchůdcem nebyly ověřovány vůbec, rovněž tak nebyla řádně ověřována míra zadlužení žalovaného, kdy se právní předchůdce spokojil pouze s tvrzením žalovaného, že má další zápůjčky či úvěry ve výši 2 000 Kč. Soud tak v daném případě dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným neověřil řádně, neboť se spokojil pouze s potvrzením o příjmu. Vzhledem k tomu, že společnost při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si řádným způsobem neověřila (vyjma příjmu žalovaného), nelze než uzavřít, že nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.
12. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 15 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl společnosti celkově částku 6 000 Kč, která měla sloužit jako úhrada splátek; jelikož však smlouva o zápůjčce je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 6 000 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 9 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 9 000 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení úhrad žalovaného. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
15. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, a to z 74 % (předmětem sporu byla částka 34 041,34 Kč představující jistinu, úrok, poplatky, smluvní pokutu, úrok z prodlení, přičemž žalobkyně byla úspěšná pouze ohledně částky 9 000 Kč), proto má žalovaný nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.