Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 5. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 47 010 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému dne 30. 12. 2024, 31. 12. 2024, 1. 1. 2025, 3. 1. 2025, 4. 1. 2025, 6. 1. 2025 a 7. 1. 2025 jistinu v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobkyně úvěr ke dni 4. 5. 2025 zesplatnila. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 000 Kč a smluvní pokutou ve výši 5 010 Kč.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 30. 12. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „smlouva“). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, který mohl čerpat opakovaně až do výše (limitu) 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet tak, že každý měsíc splatí úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 40 % měsíčně vždy nejpozději k 29. dni v měsíci, s tím, že může jistinu úvěru splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Ve smlouvě je ujednáno, že bude žalovanému poskytnut limit úvěru, tj. částka 4 000 Kč, dne 30. 12. 2024. Po celou dobu trvání smlouvy může žalovaný žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny poskytnuté na základě smlouvy dosahovala maximální výše limitu úvěru (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně tvrdí, že si ověřila v rámci kontraktačního procesu příjmy žalovaného, a to z výpisů z bankovního účtu či případně z výplatních listů. Dále měla žalobkyně dle svých tvrzení provést lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalobkyně předložila pouze výpis z účtu žalovaného za období od 17. 12. 2023 do 17. 5. 2024, jiné důkazy nebyly předloženy (viz listina označená „Bank report“).
4. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 12. 2024 částku 4 000 Kč jeho účet č. [č. účtu]. Na téhož účet pak žalovanému poskytla dne 31. 12. 2024 částku 1 000 Kč, dne 1. 1. 2025 částku 6 000 Kč, dne 3. 1. 2025 částku 8 000 Kč, dne 4. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 6. 1. 2025 částku 8 000 Kč a dne 7. 1. 2025 částku 1 000 Kč. Celkem poskytla žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč. Všechny platby byly opatřeny variabilním symbolem [var. symbol], tj. rodným číslem žalovaného (viz [právnická osoba] – Potvrzení o platbě z uvedených dat, výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 10. 2024 do 31. 1. 2025).
5. Z výpisu z účtu žalovaného, který si soud vyžádal od jeho banky, vyplývá, že měl žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy vysoké výdaje, přičemž většinu z nich tvoří útraty za hazard. Během tohoto období zároveň čerpal řadu nebankovních úvěru (viz výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 10. 2024 do 31. 1. 2025).
6. Z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 1. 5. 2025 (viz zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 1. 5. 2025). Předžalobní výzvou ze dne 19. 10. 2025, odeslanou dne 21. 10. 2025, byl žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzván k uhrazení částky 90 411,52 Kč spolu s náklady právního zastoupení do tří dnů (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 4 000 Kč, který lze čerpat opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně.
12. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázán touto smlouvou, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně ani přesto, že k tomu byla vyzvána usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 3. 2026, č. j. 44 C 64/2026-35 (dále též „usnesení soudu“), neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.
13. Žalobkyně sice tvrdila, že zjišťovala příjem žalovaného, k čemuž doložila výpisy z účtu, ovšem předložené výpisy jsou za období od 17. 12. 2023 do 17. 5. 2024, přestože k uzavření smlouvy došlo až dne 30. 12. 2024. Žalobkyně měla přitom správně zkoumat majetkové poměry žalovaného z výpisů za období, které přímo předcházelo uzavření smlouvy. Žalobkyně nemohla z tak starých výpisů zjistit majetkové poměry žalovaného či si ověřit tvrzení žalovaného o jeho příjmech, pokud nějaká vůbec učinil. Žalobkyně pak dále netvrdila a ani nedoložila, jak či zda zjišťovala výdaje žalovaného. Své tvrzení o tom, že byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, žalobkyně rovněž nedoložila. Nadto vyplývá z výpisu z účtu žalovaného, že měl vysoké výdaje a že utrácel velké částky za hazard, což zjevně řešil čerpáním několika nebankovních úvěrů, v důsledku toho tak zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr.
14. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky nebo smluvní pokuta. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny.
15. Žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na uhrazení nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč. K tomu doložila i důkazy o platbách na účet žalovaného, které v součtu činily 30 000 Kč. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] je ovšem ujednán úvěrový limit ve výši 4 000 Kč. Ve smlouvě je pak dále ujednáno, že bude žalovanému úvěr poskytnut do výše tohoto limitu dne 30. 12. 2024, přičemž úvěr lze opětovně čerpat jen do výše tohoto limitu, jinými slovy lze požádat o opětovné poskytnutí peněžních prostředků jen tak, aby celková výše jistiny poskytnuté dle této smlouvy dosahovala maximální výše limitu, tj. 4 000 Kč. Z výpisu z účtu nejsou zjevné žádné úhrady žalovaného vůči žalobkyni, nemohlo tak jít o situaci, kdy by žalovaný opakovaně splácel a znovu čerpal jistinu tak, že by načerpaná jistina nepřesáhla úvěrový limit. Žalobkyně netvrdila a ani nedoložila, že by došlo k navýšení úvěrového limitu, resp. že by bylo dodatkem ke smlouvě či jiným způsobem sjednáno jeho navýšení, a to ani přesto, že byla usnesením soudu vyzvána, aby vysvětlila, zda byla uzavřena jedna úvěrová smlouva či několik a pokud byla uzavřena jen jedna smlouva, tak kde a jakým způsobem bylo sjednáno poskytnutí úvěru v čerpané výši, když dle předložené úvěrové smlouvy činil úvěrový limit 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že jsou platby, kterými poskytovala žalobkyně peněžní prostředky žalovanému, identifikovány variabilním symbolem, který je současně jeho rodným číslem, není možné tímto způsobem dovodit, k jaké konkrétní smlouvě se jednotlivé platby vztahují. Za této situace tak soud uzavřel, že poskytnutou jistinou ve vztahu ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] je toliko částka 4 000 Kč, neboť se jedná o částku, která byla poskytnuta ve výši a ke dni sjednaném ve smlouvě. Zbývající platby v celkové výši 26 000 Kč soud nepovažuje za jistinu poskytnutou na základě uvedené smlouvy, neboť nebylo doloženo, že by bylo sjednáno navýšení limitu úvěru nad 4 000 Kč, ani není z těchto zbývajících plateb možné dovodit, že se jedná o částky poskytnuté v souvislosti s uvedenou smlouvou. Svou neúčastí u jednání dne 16. 4. 2026 se žalobkyně vzdala práva být poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř o tom, jaké skutečnosti je třeba tvrdit a k jakým tvrzením je třeba označit a doplnit důkazy.
16. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému v souvislosti se smlouvou poskytnuta částka 4 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. K zaplacení této částky zavázal žalovaného soud svým rozhodnutím (výrok I.).
17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
18. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 43 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 5. 5. 2025 do zaplacení (výrok II.).
19. Soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná v částce 4 000 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 51 801,45 Kč (47 010 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 791,45 Kč). Žalobkyně tak měla v řízení úspěch ve výši 8 % a žalovaný měl úspěch ve výši 92 %. Žalovaný má tak právo na náhradu 84 % nákladů řízení (92 % - 8 %). Jelikož ale žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil, ani žádné jeho náklady nevyplývají z obsahu spisu, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
20. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.