Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 613,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 753,66 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 10 040,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 333,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 040,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 613,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřel dne 14. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému částku 16 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 20 608 Kč. Poskytnutou zápůjčku, poplatek a pojistné se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 470 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas předepsané splátky, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dne 21. 10. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla žalobkyni s účinností k témuž dni postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uhradil od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku 19 200 Kč, po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 14. 4. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni celkovou dlužnou částku ve výši 36 608 Kč, sestávající z uvedené jistiny, z poplatku ve výši 17 722 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění ve výši 2 886 Kč, a to v 78 týdenních splátkách po 470 Kč s tím, že poslední splátka činí 418 Kč. Ve Smlouvě bylo sjednáno, že bude úvěr poskytnut v hotovosti a že bude v hotovosti i splácen (viz Smlouva). Žalovaný uhradil celkem 19 200 Kč (viz tabulka umoření).
4. V zákaznické kartě je o žalovaném uvedeno, že je svobodný, bydlí na ubytovně, má učňovské vzdělání, vyživuje jednu osobu, má čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 33 026 Kč, má splátky u právní předchůdkyně ve výši 1 250 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Příjmy žalovaného byly dle zákaznické karty ověřeny pracovní smlouvou ze dne 1. 3. 2023 a výplatními páskami za období 2-3/2023. Podpisem zákaznické karty žalovaný čestně prohlásil, že nepodal návrh na zahájení insolvenčního řízení, a že v souvislosti jeho osobou nebylo insolvenční řízení zahájeno (viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Žalobkyně předložila soudu fotografii pracovní smlouvy žalovaného ze dne 1. 3. 2023, fotografii mzdového výměru ze dne 1. 3. 2023, kterým byla žalovanému určena měsíční mzda ve výši 20 660 Kč, fotografii nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2021, dle které se žalovaný zavázal hradit pronajímateli nájem ve výši 7 503 Kč měsíčně a zálohu na služby ve výši 1 000 Kč měsíčně, fotografii výplatní pásky za únor 2023, dle které byla žalovanému vyplacena mzda 36 880 Kč, v rámci které je započtena mzda a příplatek za 41,50 hodin práce přesčas ve výši 9 768 Kč a vrácení přeplatku z vyúčtování loňské daně ve výši 6 375 Kč, a fotografii výplatní pásky za březen 2023, dle které byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 29 173 Kč, v rámci které je započtena mzda a příplatek za 44 hodin práce přesčas ve výši 7 193 Kč (viz zmíněné fotografie).
5. Dne 21. 10. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. II odst. 3 této smlouvy dojde k postoupení okamžikem připsání úplaty na účet právní předchůdkyně. V příloze postupní smlouvy je pod položkou č. [hodnota] uvedena pohledávka za žalovaným s číslem smlouvy [hodnota], což je číslo smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek). Úplata za pohledávky byla dne 21. 10. 2025 připsána na účet právní předchůdkyně (viz potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 27. 10. 2025). Dopisem ze dne 21. 10. 2025 oznámila právní předchůdkyně žalovanému, že byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025). Dne 16. 1. 2026 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění žalovanému, ve které jej vyzval k úhradě dluhu (viz výzva k plnění ze dne 16. 1. 2026, podací lístek).
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
13. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout v hotovosti částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě.
14. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byli žalovaný a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela se žalobkyní dne 21. 10. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky, které byly touto postupní smlouvou postoupeny, jsou uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy. Mezi uvedenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. V souladu s čl. II postupní smlouvy je postoupení pohledávek účinné připsáním úplaty na účet právní předchůdkyně. Žalobkyně doložila, že byla úplata připsána na účet právní předchůdkyně a že bylo žalovanému postoupení oznámeno. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
15. Soud poté zkoumal, zda je Smlouva, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní, platná, resp. zda právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalovaného a právní předchůdkyně být smlouvou vázáni, má soud za to, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti přihlédl i bez návrhu.
16. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. Ze zákaznické karty ale pouze vyplývá, že žalovaný svým podpisem čestně prohlásil, že nepodal návrh na zahájení insolvenčního řízení a že v souvislosti s jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení. Takový postup nelze přitom považovat správný, neboť je to právě právní předchůdkyně, která měla v rámci své odborné péče si sama z insolvenčního rejstříku ověřit, zda je proti žalovanému vedeno insolvenční řízení. To vyplývá i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných mimo jiné i z databáze, v tomto případě z insolvenčního rejstříku.
17. Právní předchůdkyně dále při posouzení úvěruschopnosti dle žalobních tvrzení vycházela z údajů, které uvedl žalovaný a které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Získané údaje si následně ověřila předloženými doklady. Příjmy byly v zákaznické kartě uvedeny ve výši 33 026 Kč, jejichž výše byla ověřena pracovní smlouvou, mzdovým výměrem a výplatními páskami. Ze mzdového výměru ovšem vyplývá pouze mzda ve výši 20 660 Kč, přičemž, z výplatních pásek sice vyplývá průměrná mzda za únor a březen 2024 ve výši dle zákaznické karty, v obou případech byla ale mzda navýšena o více než 40 hodin práce přesčas (což je mimo jiné počet hodin přesčasu, který se blíží zákonnému limitu pro práci přesčas dle § 93 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce), přičemž mzda za únor byla navíc navýšena o vyúčtování loňské daně. Při určení pravidelného měsíčního příjmu tak nelze bez dalšího vycházet z těchto částek, zejména pak z výše mzdy za únor, do které bylo započteno i vrácení přeplatku na daních. Co se týče posuzování výdajů žalovaného, tak v zákaznické kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč, jejichž výše byla ověřena nájemní smlouvou. Takto stanovenou výši výdajů považuje soud za nereálnou, a to za situace, kdy z předložené nájemní smlouvy vyplývá, že žalovaný hradil celkem 8 503 Kč za nájem a zálohy, neboť by v takovém případě činily ostatní výdaje pouhých 1 497 Kč. Skutečnou výši výdajů žalovaného mohla přitom zjistit např. výpisem z jeho bankovního účtu. Za situace, kdy nebylo prokázáno dostatečné zjištění skutečných výdajů žalovaného (které mohou snadno přesahovat jeho příjmy), ani lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku či v jiných databázích, nelze uvažovat o řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaný uhradil celkem 19 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný přeplatil poskytnutou jistinu, není povinen žalobkyni již nic vydat (výrok I.).
19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že by měl žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která by neodvisela od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný již poskytnutou jistinu vrátil, nemohl se ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl a ani nemůže už žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
20. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobu v celém rozsahu, tj. žalobní nárok na zaplacení částky 24 613,60 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 753,66 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 10 040,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 333,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 040,28 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení (výrok I.).
21. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil, ani žádné jeho náklady nevyplývají z obsahu spisu, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).