Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 401,14 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 12 873,31 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 843,98 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 25 274,45 od 5. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 712,76 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 274,45 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 25 274,45 s úrokem v kapitalizované výši 2 843,98 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 25 274,45 od 5. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 712,76 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 274,45 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení, jakožto dluhu ze smlouvy o kontokorentu č. 013013681R, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 5. 11. 2020. Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu vyčerpala celkem částku 941 036,63 Kč a uhradila celkem 928 635,49 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 14,75 % ročně. Žalovaná neplnila svou povinnost splácet dluh dle smlouvy, proto žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za splatné ke dni 30. 5. 2024. K úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalované schválen jako předschválený limit. Příjem byl zjištěn jako medián za 5 měsíců dle transakcí na běžném účtu ve výši 26 962 Kč. Výdaje žalované byly zjištěny z běžného účtu a činily 15 134 Kč. Platební kapacita žalované, vypočtená systémem, činila 11 828 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.
4. Z připojených listin soud zjistil následující skutkový stav: Od 2. 1. 2019 měla žalovaná u žalobkyně zřízen poštovní účet č. [č. účtu] (viz žádost o založení poštovního účtu). Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 5. 11. 2020 podepsána smlouva o kontokorentu č. [hodnota], dle které byl žalované na jejím účtu č. [č. účtu] poskytnut úvěrový limit 48 000 Kč s pohyblivou úrokovou sazbou ke dni uzavření smlouvy ve výši 18,90 % ročně (viz smlouva o kontokorentu). V době podání žádosti byla žalovaná studentkou (viz žádost o poskytnutí úvěru). Ke dni 20. 4. 2022 byl úvěrový limit k žádosti žalované snížen na 28 000 Kč (viz oznámení o změně kontokorentu, žádost o změnu úvěru). Průběh úvěrového vztahu byl zjištěn z transakční historie. Žalovaná vyčerpala celkem částku 941 036,63 Kč a splatila celkem 928 635,49 Kč (viz transakční historie). Dopisem ze dne 15. 2. 2024 byla žalovaná upozorněna na neplnění podmínek kontokorentu (viz dopis). Dopisem ze dne 14. 3. 2024 byla žalovaná vyzvána k dodržování podmínek kontokorentu (viz dopis včetně vrácené obálky). Dopisem ze dne 16. 5. 2024 byla žalovaná upozorněna na nedodržení podmínek kontokorentu (viz dopis včetně vrácené obálky). Předžalobní výzvou ze dne 6. 1. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu do 7 dnů od doručení výzvy (viz předžalobní výzva včetně poštovního podacího lístku).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná si sjednaly dne 5. 11. 2020 smlouvu o kontokorentním úvěru na běžném účtu žalované ve smyslu § 2395 o. z.
9. Předně se soud zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
10. Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované vyšla z 5měsíčního mediánu příjmů a výdajů na běžném účtu žalované.
11. Z výpisu z účtu žalované za květen 2020 vyplývá, že celkový obrat příjmů na účtu žalované činily 27 499 Kč a celkové výdaje na účtu činil 27 500 Kč. Z výpisu z účtu žalované za červen 2020 vyplývá, že celkový obrat příjmů na účtu žalované činil 29 506 Kč a celkové výdaje na účtu činily 29 400 Kč. Z výpisu z účtu žalované za červenec 2020 vyplývá, že celkový obrat příjmů na účtu žalované činil 36 765 Kč a celkové výdaje na účtu činily 36 632 Kč. Z výpisu z účtu žalované za srpen 2020 vyplývá, že celkový obrat příjmů na účtu žalované činil 28 818 Kč a celkové výdaje na účtu činily 29 100 Kč. Z výpisu z účtu žalované za září 2020 vyplývá, že celkový obrat příjmů na účtu žalované činil 26 962 Kč a celkové výdaje na účtu činily 26 925 Kč. Z výpisu z účtu žalované za říjen 2020 vyplývá, že celkový obrat příjmů na účtu žalované činil 29 934 Kč a celkové výdaje na účtu činily 30 000 Kč. Žalovaná měla pravidelný příjem ze mzdy od [právnická osoba] v průměrné výši 12 469 Kč měsíčně, pravidelný příjem od [právnická osoba]. (později [právnická osoba].) v průměrné výši 9 166,67 Kč a pravidelný příjem v průměrné výši 5 019 Kč od , právnická osoba12. Z výpisu z účtu soud zjistil, že příjmy na účtu žalované se vždy takřka přesně rovnaly výdajům na účtu, někdy výdaje dokonce lehce převyšovaly příjmy. Na účtu tedy nezbývala žádná další disponibilní částka pro splácení úvěru. O výdajích žalované (jejích struktuře a výši) z účtu nebylo možno zjistit prakticky nic, neboť žalovaná celou disponibilní částku zbývající na účtu vždy vybrala jedním či dvěma výběry z bankomatu. Za významnou soud vnímal zejména skutečnost, že žalovaná měla status studenta a v tu dobu jí byl poskytnut úvěrový limit ve výši cca 2x převyšující zjištěné příjmy na účtu. Oproti žalobkyni soud uzavřel, že žalovaná úvěrovatelná nebyla, resp. z příjmů a výdajů žalované nebylo možno předpokládat, že bude schopná splácet úvěr ve výši 48 000 Kč.13. Ačkoli lze shledat smluvní konsensus stran, soud uzavřel, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.14. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy lze částky poskytnuté žalované posoudit jako prospěch žalované, pro který nebyl dán právní důvod, tedy jako bezdůvodné obohacení na straně žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná vyčerpala celkem 941 036,63 Kč a splatila celkem 928 635,49 Kč. Obohatila se tak o částku 12 401,14 Kč, kterou žalobkyni soud přiznal.15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Ze stejného důvodu soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož od zaslané předžalobní výzvy nelze odvozovat splatnost bezdůvodného obohacení, která nastává až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry žalované, která byla po celou dobu soudního řízení nečinná, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obecné pariční lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.16. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok v částce 12 873,31 Kč s veškerým příslušenstvím (výrok II).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.