44 C 89/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 825 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 3. 11. 2025 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy žalovaný obdržel částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč obdržel zprostředkovatel úvěru jako provizi. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžité prostředky vrátí žalobkyni společně s úrokem v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 134 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 25. 12. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává ze zesplatněné části jistiny ve výši 27 522 Kč, z dluhu na jistině (úmor) ve výši 1 875 Kč, z dlužných úroků ve výši 1 459 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč a ze smluvních pokut ve výši 869 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 2 601 Kč2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Dle jeho názoru nejde o nárok vyplývající ze závazku z úvěrové smlouvy, ale o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení od žalovaného žalobkyni, a to z důvodu, že je úvěrová smlouva absolutně neplatná, neboť žalobkyně nesplnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Uvedl, že mu byla na účet poskytnuta částka 27 500 Kč. Co se týče poplatku za zprostředkování, tak tvrdí, že ve skutečnosti k žádnému zprostředkování nedošlo, když mimo jiné žádnou smlouvu o zprostředkování neuzavřel a ve skutečnosti se jedná pouze o zastřenou odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru. Na žalobkyni se tehdy obrátil v tíživé životní situaci, v době sjednání závazku měl již další úvěry a dostal se do dluhové pasti. Příjmy a výdaje, které žalovaný uvedl před uzavřením smlouvy, dle jeho tvrzení žalobkyně nijak blíže nezkoumala. Na úvěr uhradil 2 601 Kč. Domnívá se tedy, že mu zbývá doplatit žalobkyni na bezdůvodném obohacení částku 24 899 Kč. Žalovaný navrhnul, aby mu bylo uloženo hradit dluh ve splátkách ve výši 500 Kč a pokud bude žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, tak aby tyto náklady taky hradil ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. Současně požádal, aby soud zvážil možnost nepřiznat žalobkyni náklady řízení s ohledem na § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Na jednání žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti se svou manželkou, která je na rodičovské dovolené, a třemi dětmi. Ke své stávající finanční situaci žalovaný doložil smlouvu o smlouvě budoucí nájemní, výplatní pásky a tabulku závazků žalovaného z úvěrových smluv.3. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně.4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 11. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, sestávající z částky 27 500 Kč jakožto celková výše spotřebitelského úvěru a z částky 2 500 Kč jakožto provize zprostředkovatele úvěru, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 21,24 % ročně (viz citovaná smlouva). Dne 3. 11. 2025 byla z účtu žalobkyně odeslaná částka 27 500 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] a částka 2 500 Kč ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu] (viz pohyby na účtu žalobkyně, výpisy z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 7. 8. 2025 do 5. 12. 2025). Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 2 601 Kč (viz shodná tvrzení stran).5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s péčí řádného hospodáře, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Žalobkyně využila také veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze [úřad], jakož i nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI, vlastní databáze žalobkyně, kdy žalobkyně vycházela i z údajů, které žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr a které obsahovaly mimo jiné také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobkyně pravost příjmů ověřila.6. V tomto směru žalobkyně předložila nepodepsané čestné prohlášení žalovaného, ve kterém je uvedeno, že žalovaný má příjem ze mzdy, platu či důchodu ve výši 39 000 Kč, a že jeho výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, přičemž jiné výdaje neuvedl (viz čestné prohlášení žalovaného). Žalovaný na jednání popřel, že by takové prohlášení učinil či podepsal, neboť má mnohem vyšší výdaje než 4 500 Kč. Dále žalovaná předložila prohlášení zprostředkovatele úvěru, ve kterém zprostředkovatel prohlašuje, že žalovaný splácí na hypotéku 10 037 Kč měsíčně, že nebyly zjištěny žádné pravidelné platby na penzijní připojištění, pojistné smlouvy, výživné stanovené soudem ani další běžné pravidelné měsíční výdaje, že má výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč, že nemá problémy se sázkami a hazardem a že má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. Tyto informace zprostředkovatel ověřil u osoby blízké žalovanému – [jméno FO] (viz prohlášení samostatného zprostředkovatele). K tomuto prohlášení žalovaný uvedl, že si není vědom, že by u jeho manželky někdo něco ověřoval, protože manželka by mu o tom řekla. Není pravdou, že by měl žalovaný výdaje jen 4 500 Kč. Žalobkyně předložila soudu výplatní pásky žalovaného za srpen 2025 a září 2025 a příchozí úhrady od zaměstnavatele žalovaného za období od července 2025 do října 2025, ze kterých vyplývá, že mu byl vyplacen za červen 2025 čistý plat ve výši 38 467 Kč, za červenec 2025 čistý plat ve výši 41 343 Kč, za srpen 2025 čistý plat ve výši 41 615 Kč a za září 2025 čistý plat ve výši 39 729 Kč (viz výplatní pásky, snímky obrazovky z mobilního bankovnictví žalovaného). Z předloženého výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že dům, který uvedl žalovaný jako svou současnou adresu, má ve společném jmění se svou manželkou, a že je zatížen smluvním zástavním právem (viz výpis z katastru nemovitostí). Dále předložila výstup z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí ČR, z nichž vyplývá, že ke dni 3. 11. 2025 nebyl v uvedených rejstřících nalezen žádný záznam u žalovaného (viz výsledek prověření). Z registru platebních informací REPI vyplynulo, že k datu 2. 11. 2025 měl žalovaný spotřebitelský úvěr ze dne 30. 10. 2025 se zbývající částkou 7 000 Kč a spotřebitelský úvěr ze dne 23. 10. 2025 se zbývající částkou 16 670 Kč (viz výpis z registru platebních informací). V posouzení úvěruschopnosti zákazníka je uvedeno, že průměrný příjem žalovaného činí 40 288,50 Kč, že bydlí v domě v osobním vlastnictví, že má měsíční splátky úvěrů ve výši 10 037 Kč, že má dle REPI celkem úvěry ve výši 18 500 Kč, že normativní náklady na bydlení činí 8 932 Kč, že životní minimum činí 8 510 Kč, že nezabavitelná částka činí 11 493 Kč, a že zbývající částka žalovaného činí 20 186 Kč V posouzení úvěruschopnosti je uveden počet vyživovaných osob 0 (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka). Žalobkyně dále předložila statistiku rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácnosti, výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2025 a životní a existenční minimum pro rok 2025.7. Z výpisů z účtu žalovaného, které si soud vyžádal, vyplývá, že měl žalovaný v době tří měsíců před uzavřením smlouvy velmi vysoké výdaje a malý disponibilní zůstatek, přičemž v srpnu 2025 měl na účtu záporný zůstatek. Žalovaný měl během uvedeného období řadu nebankovních úvěrů, konkrétně dne 10. 8. 2025 úvěr ve výši 2 000 Kč, dne 11. 8. 2025 úvěr ve výši 3 400 Kč, dne 19. 8. 2025 úvěr ve výši 13 000 Kč, dne 19. 9. 2025 úvěr ve výši 170 000 Kč, dne 25. 9. 2025 úvěr ve výši 6 241,79 Kč, dne 6. 10. 2025 úvěr ve výši 10 000 Kč, dne 21. 10. 2025 úvěr ve výši 5 000 Kč, dne 23. 10. 2025 úvěr ve výši 11 500 Kč, dne 24. 10. 2025 úvěr ve výši 12 440 Kč a dne 30. 10. 2025 úvěr ve výši 7 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 7. 8. 2025 do 5. 12. 2025).8. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 25. 3. 2026 dopis, ve kterém mu oznámil zesplatnění úvěru a současně jej vyzval k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání dopisu, s tím, že v opačném případě bude na něj podána žaloba (viz zesplatnění pro smlouvu [hodnota], předžalobní výzva ze dne 25. 3. 2026, podací lístek).9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úroky ve sjednaných splátkách.14. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé citovaného zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.15. V dané věci, jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Od žalovaného si vyžádala pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů, přičemž ve vztahu ke zkoumání jeho výdajů se spokojila toliko s tvrzením žalovaného a s prohlášením zprostředkovatele. Případně pak žalobkyně vycházela z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu přitom nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. Kdyby si v rámci řádného zkoumání výdajů žalovaného vyžádala výpis z jeho účtu, tak by zjistila, že měl žalovaný v době před uzavřením smlouvy vysoké výdaje, malý disponibilní zůstatek na účtu, a že čerpal řadu nebankovních úvěrů, což může vypovídat o tom, že se žalovaný ocital v tzv. dluhové spirále. Z těchto skutečností pak vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.16. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 27 500 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod (částku 2 500 Kč, která byla provizí zprostředkovatele úvěru a která nebyla žalovanému poskytnuta na účet, nelze považovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného). Dle shodných tvrzení stran uhradil žalovaný žalobkyni celkem částku 2 601 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí 24 899 Kč (27 500 Kč – 2 601 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem uloženo žalovanému vrácení jistiny ve splátkách, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.18. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 6 926 Kč s úrokem ve výši 21,24 % ročně z částky 29 397 Kč od 26. 3. 2026 do 24. 6. 2026, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 29 397 Kč od 25. 6. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 29 397 Kč od 26. 3. 2026 do zaplacení (výrok II.).19. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 22 699 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 33 275,27 Kč (31 825 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 450,27 Kč). Žalobkyně tak má úspěch ve výši 75 % a žalovaný má úspěch ve výši 25 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 50 % (75 % - 25 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 4 496 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 592 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 2 100 Kč za tři právní úkony po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč a z daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 504 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 248 Kč jakožto 50 % z částky 4 496 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).20. Použití snížené sazby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odůvodňuje soud tím, že bylo předmětem řízení peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyně v dané věci podala žalobu na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.21. K žádosti žalovaného o zvážení možnosti nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni ve smyslu § 150 o. s. ř., soud uvádí, že se jedná o mimořádný procesní institut, který lze použít jen výjimečně, pokud by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017). Mezi mimořádné důvody pro nepřiznání nákladů řízení lze zohlednit např. morální důvody, zdravotní důvody či nepříznivou sociální situaci, která nastala bez přičinění účastníka (viz JIRSA, J., BERAN, V., HAVLÍČEK, K. a spol., Občanský soudní řád, 2. část. Soudcovský komentář, 4. vydání, Wolters Kluwer 2023). Žalovaný nicméně odůvodnil použití tohoto institutu pouze svou nepříznivou finanční situací, přičemž netvrdil, že by se do této situace dostal bez svého přičinění, ani to z ničeho jiného nevyplývá. Soud proto uzavřel, že nejsou dány mimořádné důvody k tomu, aby nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení.22. S ohledem na osobní, sociální a majetkovou situaci žalovaného, který žije se svou rodinou (manželka čerpající rodičovský příspěvek a 3 nezletilé děti!) v nájemním bytě, za který platí měsíční nájemné ve výši 17 500 Kč (viz smlouva o smlouvě budoucí nájemní a výpověď žalovaného) a zálohy na služby v celkové výši 4 000 Kč (viz výpověď žalovaného), dále platí telefon v ceně 1 200 Kč a leasing na auto ve výši 2 700 Kč (viz výpověď žalovaného) a splácí závazek u [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč a závazek u [právnická osoba] ve výši 9 000 Kč (viz výpověď žalovaného a tabulka závazků žalovaného) a má dalších celkem 11 závazků u nebankovních institucích v řádech statisíců Kč (viz tabulka závazků žalovaného), to vše při průměrném čistém měsíčním příjmu žalovaného cca 40 000 Kč (viz výplatní pásky žalovaného), rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem o plnění platební povinnosti uložené žalovanému ve výroku I. v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení. O plnění ve splátkách soud rozhodl v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, po posouzení možností žalovaného a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k poměrům žalovaného. Z obdobných důvodů rozhodl soud podle dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem o plnění povinnosti náhrady nákladů řízení uložené žalovanému ve výroku III. v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení. Nezaplatí-li žalovaný žalobkyni některou ze splátek řádně a včas, nastává splatnost celého zůstatku dluhu.