46 C 107/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 566 647,63 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 30. 7. 2020 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též „S.“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky za účelem konsolidace jiných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 8 807 Kč splatných k 20. kalendářnímu dni v měsíci spolu s úrokem 6,99 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný celkem čerpal 699 358 Kč, ale uhradil jen 318 851,45 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 565 257,63 Kč, smluvního úroku ve výši 15 837,33 Kč, úroku z prodlení ve výši 479,29 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 390 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Dne 24. 7. 2020 podepsal žalovaný jako klient návrh na uzavření S. (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace refinancování č. [hodnota] na č. l. 13), který Společnost akceptovala dne 30. 7. 2020 (viz akceptace na č. l. 20). Na základě S. se Společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 699 358 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem z ve výši 6,99 % ročně splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši 8 807 Kč vždy k 20. dni v měsíci (viz návrh na uzavření S. a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 17). Strany se ve S. dohodly, že částka 50 216 Kč bude použita na úhradu závazku žalovaného vůči společnosti Zonky a.s.ro. na účtu [č. účtu], částka 235 266 Kč bude použita na úhradu závazku žalovaného vůči společnosti [právnická osoba]. na účtu [č. účtu], částka 125 876 Kč bude použita na úhradu závazku žalovaného vůči společnosti [právnická osoba]. na účtu [č. účtu] a částka 288 000 Kč bude poskytnuta bez účelu na účet č. [č. účtu] (viz návrh na uzavření S.). Společnost poskytla žalovanému dne 3. 8. 2020 částku v celkové výši 699 358 Kč, a to převodem na bankovní účty uvedené ve S. (viz souhrnný výpis pohybů na účtu na č. l. 36, mimořádný výpis z účtu na č. l. 68). Na S. bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 318 851,45 Kč (viz souhrnný výpis pohybů na účtu na č. l. 36).4. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalovaného, Společnost vycházela před uzavřením S. z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že je rozvedený, žije v pronajatém bytě/domě, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, nezbytné výdaje činí 14 000 Kč, hradí splátky úvěrů 10 000 Kč měsíčně a dále má limity kreditních karet/kontokorentů ve výši 10 000 Kč (viz návrh na uzavření S.). Společnost dále nahlédnutím do registrů BRKI zjistila, že žalovaný má 4 existující splátkové kontrakty se zbývající částkou 949 412 Kč a splátkami 11 945 Kč měsíčně a jeden nesplátkový kontrakt s úvěrovým rámcem 10 000 Kč (viz výpis na č. l. 35). Z výpisu je dále patrno, že žalovaný má 7 předčasně ukončených kontraktů, 12 ukončených a 4 odvolané (viz výpis na č. l. 35) a v kolonce „[Anonymizováno] “ byly uvedeny kódy 522 a 516 znamenající vysoký počet aktivních smluv a maximální delikvenci (viz výpis na č. l. 35).5. Z mimořádného výpisu z účtu je patrné, že v měsíci 5/2020 byly výdaje žalovaného 45 470,75 Kč, z toho částku ve výši 9 670 Kč představovaly splátky půjček, částku 10 846 Kč představovaly platby za nájem, elektřinu a televizní poplatek a částku 700 Kč představovaly platby ve prospěch účtu s názvem „sazka.cz“, na účet bylo připsáno 28 415 Kč od zaměstnavatele žalovaného a částka 40 000 Kč s popisem „zamestnanecka pujcka“, v měsíci 5/2020 činily výdaje žalovaného 56 255,78 Kč, z toho částku ve výši 9 670 Kč představovaly splátky půjček, částku 3 635 Kč představovaly platby za elektřinu, televizní poplatek a alimenty a částku 1 710 Kč představovaly platby ve prospěch účtu s názvem „[Anonymizováno].[Anonymizováno] “, „[Anonymizováno], a.s.“ a „[Anonymizováno] “, na účet bylo připsáno 28 396 Kč od zaměstnavatele žalovaného (viz mimořádný výpis z účtu na č. l. 65).6. Dne 13. 12. 2023 si společnost [právnická osoba]. jako postupitel a společnost[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. jako postupník sjednaly rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. 12/2023 a dále dne 26. 5. 2025 S. o postoupení pohledávek č. 12/2023/17, na základě které se Společnost zavázala postoupit na společnost I-Xon a.s. pohledávky specifikované v příloze 1., kde byla také pohledávka za žalovaným z uvedené S. (viz rámcová smlouva na č. l. 42 vč. dodatku, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 50 p.v., příloha na č. l. 53, potvrzení úplaty na č. l. 52). Dne 6. 6. 2025 si společnost [Anonymizováno] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se společnost [Anonymizováno]. zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 54 vč. přílohy). Dopisem ze dne 12. 6. 2025 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na společnost [Anonymizováno] (viz vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 58, přehled podacích čísel na č. l. 59) a dopisem ze dne 17. 7. 2025 oznámila společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 60, seznam odeslaných oznámení na č. l. 64). Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 (viz výzva k plnění na č. l. 63, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávek a předžalobních výzev na č. l. 64).Právní posouzení věci7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným ze S. na společnost [Anonymizováno] která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025 postoupila na žalobkyni, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele v obou případech oznámena a postoupení pohledávky tak nabylo i vůči němu účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a § 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 5 rozsudku vyplývá, že Společnost svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, neboť žalovanému poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovaným tvrzenou výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Věřitel musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Společnost z běžného účtu zjistila, že žalovaný má pravidelný příjem ze zaměstnání okolo 28 400 Kč. Výdaje žalovaného však prostřednictvím výpisu nijak nezkoumala, nezjišťovala tak, jakou částku hradí žalovaný za nájem a zálohy na služby, jakou částku vydá měsíčně na jídlo, dopravu a další věci osobní potřeby, zda například hradí pojištění či zda nemá vyživovací povinnost k jiným osobám. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Obezřetnost byla však namístě, a to zejména vzhledem k dalšímu úvěrovému zatížení žalovaného. S. S. byla uzavřena za účelem konsolidace 3 úvěrů, které byly žalovanému poskytnuty třemi jinými bankovními i nebankovními institucemi v souhrnné výši 411 358 Kč. Z výpisu z BRKI je však patrné, že suma zbývajících splátek žalovaného činila celkem 949 412 Kč a že žalovaný má tedy i další úvěry, které bude spolu s úvěrem založeným S. povinen splácet. Pokud by se Společnost nezaměřila pouze na příjmy žalovaného, zjistila by, že jeho měsíční výdaje až dvojnásobně převyšují jeho příjem ze zaměstnání, nedostatek financí ke splácení žalovaný řeší tak, že žádá o poskytnutí dalších úvěrů, jeho platební morálka dle zprávy z BRKI vykazuje „maximální delikvenci“ a nadto žalovaný zasílá peníze na účty sázkových kanceláří. Lze tedy uzavřít, že Společnost nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného. Nadto bylo vzhledem ke všemu shora uvedenému před uzavřením S. zřejmé, že žalovaný nebude schopen úvěr splácet.13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost S. v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.14. Jestliže je S. neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).15. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.16. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě S. částku 699 358 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Bylo zjištěno, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 318 851,45 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však S. je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.17. Z § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 380 506,55 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 699 358 Kč mínus zaplacené částky ve výši 318 851,45 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 větou první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 380 506,55 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.Náklady řízení a lhůta k plnění19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 380 506,55 Kč. Žalobou naopak požadovala celkem 648 279,52 Kč (566 647,63 Kč, kapitalizovaný úrok 15 837,33 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 479,29 Kč, zákonný úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 565 257,63 Kč od 16. 5. 2025 v kapitalizované výši 44 314,64 Kč a úrok ve výši 6,99 % ročně z částky 565 257,63 Kč od 16. 5. 2025 v kapitalizované výši 21 000,63 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 58,69 % v poměru k neúspěchu 41,31 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 17,38 %. Náklady řízení v celkové výši 68 371,90 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 28 333 Kč, odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 10 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, předžalobní výzva) v celkové výši 31 740 Kč dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v účinném znění (dále jen advokátní tarif); náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu v celkové výši 1 350 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 6 948,9 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 17,38 % z výše uvedené částky 68 371,90 Kč, tedy částku 11 883 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věty první o. s. ř.) (výrok III).