Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 36,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále též „Společnost“), a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla Společnost žalované dne [datum] úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s poplatkem za úvěr a smluvním úrokem. Žalovaná však ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla dne [datum] postoupena na společnost [právnická osoba], která ji následně postoupila žalobkyni dne [datum]. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za úvěr ve výši [částka], poplatek za prodlení ve výši [částka], náklady za odeslané upomínky ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka].
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Žalovaná Společnost uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), kterou se Společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši [částka] a poplatkem za úvěr ve výši [částka] ke dni splatnosti [datum] (viz Smlouva na č. l. 13). Dne [datum] uzavřela žalovaná a Společnost smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] v rámci které si strany dohodly prodloužení splatnosti úvěru poskytnutého na základě Smlouvy, a to do [datum] (viz smlouva o spotřebitelském úvěru 840603 na č. l. 15). Dne [datum] zaslala Společnost částku [částka] na účet žalované (viz potvrzení o platbě na č. l. 23, sdělení [právnická osoba]. na č. l. 42).4. Před uzavřením Smlouvy žalovaná uvedla, že je zaměstnána ve společnosti [právnická osoba], čistý měsíční příjem domácnosti činí [částka], žije v nájmu, hradí náklady na bydlení ve výši [částka], její ostatní náklady činí [částka] a nemá žádné vyživované dítě (viz editace profilu klienta na č. l. 46). Společnost měla k dispozici také výpis z účtu žalované za období od [datum], ze kterého je patrný příjem od zaměstnavatele žalované, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Z výpisu je dále patrné, že dne [datum], [datum] a [datum] byla na účet připsány vždy částka [částka] od ÚP [adresa] s popisem „PnM 1, 2 a 3/2025“. Další identifikovatelný příjem na účtu žalované představuje dne , datum[částka] částka, s popisem „Půjčka dle smlouvy [Anonymizováno] od [právnická osoba] “, dne , datum[částka] částka, s popisem „Půjčka“ od Společnosti, dne , datum[částka] částka, s popisem „[Anonymizováno]: Čerpání ze dne [datum] “, dne , datum[částka] částka, s popisem „[právnická osoba]. Čerpání ze dne [datum] “ a částka [částka] s popisem „[Anonymizováno] pujcka ze dne 2025-04-08“, dne , datum[částka] částka, s popisem „[Anonymizováno] úvěr“ a dne , datum[částka] částka, od společnosti [Anonymizováno], a.s. Mezi výdaje žalované na účtu patří platby ze dne [datum] ve výši [částka], ze dne [datum] ve výši [částka] a ze dne [datum] ve výši [částka] vždy s popisem „nájem 1, 2 a 4/2025“(viz výpis z účtu na č. l. 47).5. Z výpisu z účtu žalované, který si vyžádal soud od její banky, vyplývá, že v měsíci 2/2025 činil počáteční zůstatek [částka], konečný zůstatek [částka], na účet přišlo [částka] a odešlo [částka], v měsíci 3/2025 činil konečný zůstatek [částka], na účet přišlo [částka] a odešlo [částka] (viz výpis z účtu na č. l. 55).6. Dne [datum] uzavřela Společnost coby postupitel se společností [právnická osoba] coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky č. [hodnota], kterou se zavázala postoupit společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky na č. l. 29). Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek 12/25, dle které se dnem uzavření smlouvy převádí na žalobkyni vlastnické právo k pohledávkám specifikovaným v přehledu pohledávek, ve kterém byla uvedena i pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 30, přehled pohledávek na č. l. 32). Dne [datum] odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které jí oznámil postoupení pohledávky a zároveň ji vyzval k úhradě dlužné částky [částka] (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 33 vč. předžalobní výzvy ze dne [datum], podací lístek na č. l. 34).7. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na společnost [právnická osoba], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni, což bylo doloženo smlouvami o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem odeslaným dne [datum], čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Společnost a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši [částka] převodem na její bankovní účet. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaná uvedla, že příjem domácnosti činí [částka], kolik činí její příjem však z karty klienta zřejmé není, nicméně z výpisu z účtu žalované je patrný průměrný měsíční příjem ze zaměstnání [částka]. Co se týče výdajů žalované, z výpisu z účtu je patrné, že žalovaná hradila nájem ve výši [částka], její celkové měsíční výdaje na účtu však dosahovaly částky [částka], resp. [částka]. Společnost nicméně nezkoumala, jaké konkrétní výdaje žalovaná má na jídlo, věci osobní potřeby, dopravu atd., neboť skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost také zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, když neprovedla lustraci žalované ve veřejně či neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), přitom z výpisu z jejího účtu je patrné, že velkou část příjmů žalované tvořily půjčky a úvěry od jiných ne/bankovních institucí. Společnost tak neměla přehled o tom, jaká je skutečná majetková situace žalované a jaká je její platební morálka. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným, neboť Společnost z výpisu z běžného účtu žalované nemohla dospět k závěru, že je její majetková situace příznivá a že žalovaná bude schopna úvěr splácet.14. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.16. Žalovaná obdržela od Společnosti [částka] náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.), který je žalovaná povinna žalobkyni vrátit.17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky [částka] coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka [částka], naopak žalobou požadovala celkem částku [částka] ([částka] + úrok z prodlení ve výši 36,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] + úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka]). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 61,78 % v poměru k neúspěchu 38,22 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 23,56 %. Náklady řízení v celkové výši [částka] se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta ve výši [částka] (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á [částka], náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby á [částka] [§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.] a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 23,56 % z výše uvedené částky [částka], tedy částku [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).20. Za úkony právní služby do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b odst. 1 adv. tar. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podala více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (viz např. sp. zn. [spisová značka]). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující [částka], přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené.21. Lhůtu k plnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.