Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 20,94 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu úvěru společně se smluvním úrokem v souladu s rozpisem plateb. Žalovaná uhradila celkem částku [částka]. Žalovaná částka [částka] sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], z dlužné částky poplatku ve výši [částka] a dlužného úroku z jistiny do [datum] ve výši 2 643,49. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 20,94 % ročně z aktuální dlužné jistiny od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z aktuální dlužné částky od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne [datum] Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala žalované poskytnout prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 48 % ročně; tj. celkově Společnosti uhradit částku [částka], a to prostřednictvím minimálních plateb dle rozpisu plateb (viz Smlouva na č. l. 18). Společnost měla před poskytnutím úvěru žalované k dispozici výpis z jejího běžného účtu za období od [datum] do [datum] (viz výpis z účtu na č. l. 66 – 80), ze kterého vyplývá, že období od [datum] do [datum] bylo na účet připsáno celkem [částka] od společností [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba]., dne [datum] 130 000 Kč a dne [datum] 1 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. s názvem „Půjčka [částka] “, dne [datum] 12 000 Kč od společnosti [právnická osoba] s názvem „Půjčka od zaplo.cz“, dne [datum] 1 300 Kč od společnosti [právnická osoba]., dne [datum] 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba], dne [datum] 5 000 Kč od společnosti Emma’s credit s.r.o. s názvem „CreditGo půjčka ze dne [datum] “ (viz výpis z účtu na č. l. 66). Dále bylo na účet připsáno dne [datum] 19 340 Kč, dne [datum] 19 038 Kč, dne [datum] 13 565 Kč, dne [datum] 23 110 Kč a dne [datum] 65 960 Kč, a to vždy od „[jméno FO],[Anonymizováno] “ a dne [datum] 4760 Kč a dne [datum] 680 Kč od ČSSZ představující doplatek ošetřovného, resp. ošetřovné. Z výpisu z účtu žalované je dále patrno, že za období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek – [částka], konečný zůstatek – [částka], příjmy činily celkem [částka] a výdaje [částka] a za období od [datum] do [datum] činil konečný zůstatek – [částka], příjmy činily celkem [částka] a výdaje [částka] (viz výpis z účtu na č. l. 49 – 53, sdělení [Anonymizováno], a.s. na č. l. 47). Dne [datum] poskytla Společnost žalované převodem na její běžný účet částku [částka] (viz výpis z účtu na č. l. 48 a 58). Žalovaná uhradila celkem částku [částka] (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).4. Dne [datum] si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byly specifikovány pohledávky za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] na č. l. 28 vč. přílohy). Dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 37 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky [částka] do [datum] na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; žalovaná ničeho neuhradila.Právní posouzení věci5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum], čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o pravidelný příjem žalované, tak z výpisu z jejího účtu, který měla Společnost k dispozici je patrný pravidelný měsíční příjem [částka] [([částka] + [částka] + [částka] + [částka] + [částka])/7], Společnost se nicméně zdrojem tohoto příjmu nezabývala, nevyžádala si například pracovní smlouvu, ani se žalované na něj nedotazovala a není tak patrné, zda jde o příjem ze zaměstnání či jiný. Co se týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla. Společnost opět pouze nahlédla do výpisu z účtu žalované, aniž by z něj učinila jakékoliv závěry. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost se nedotazovala, jaké jsou konkrétní výdaje žalované na bydlení, stravu, dopravu, další osobní potřeby, či zda má vyživovací povinnost k jiné osobě. Rovněž za nedostatečné posoudil soud zkoumání žalobkyně ohledně ověřování existence jiných dluhů žalované a případné výše splátek. Ačkoliv měla Společnost k dispozici výpis z účtu žalované, nijak nezohlednila částky, které byly na tento účet vyplaceny od společností [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba], Emma’s credit s.r.o., [právnická osoba] a dalších (tedy nejspíše další úvěry od nebankovních společností) a hlavně, že žádnými volnými prostředky žalovaná fakticky vůbec nedisponovala. Společnost také zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Vzhledem k výše uvedeným údajům o příjmech a výdajích žalované, které jsou nadto patrné z výpisu z jejího běžného účtu, který měla Společnost k dispozici, nemohla Společnost dospět k pozitivnímu závěru ohledně platební morálky žalované a soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, ale před uzavřením Smlouvy bylo také zřejmé, že žalovaná nebude schopna úvěr splácet.14. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.15. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).16. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.17. Žalovaná obdržela od Společnosti v případě Smlouvy [částka] náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla Společnosti celkově částku [částka], která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky [částka] coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši [částka] mínus zaplacené částky ve výši [částka]). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).Náklady řízení a lhůta k plnění20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka [částka] (jistina úvěru), naopak žalobou požadovala celkem částku [částka] (částku [částka] + úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] + úrok v kapitalizované výši [částka] + úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka] + úrok ve výši 20,94 % ročně z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka]). Jelikož měly účastnice ve věci úspěch v přibližně stejné míře, soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).