Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po ověření úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, splatných 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal [částka] a uhradil [částka]. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Závěr o skutkovém stavu3. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka] a žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných 20. dne v kalendářním měsíci (viz Smlouva na č. l. 15). V žalobkyní předložené úvěrové smlouvě bylo vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost k žádnému dítěti, jeho příjem ze zaměstnání u společnosti [Anonymizováno] -[právnická osoba]. činí [částka], příjem ostatních členů domácnosti činí [částka], bydlí ve vlastním domě/bytě, přičemž vynakládá na bydlení [částka], ostatní výdaje činí [částka] a splácí jiné úvěry ve výši [částka] (viz Smlouva na č. l. 15). Z úvěrové zprávy je patrno, že žalovaný měl před uzavřením Smlouvy úvěr na stavební spoření s úvěrovým rámcem [částka] a zbývající částkou ke splacení [částka] (viz úvěrová zpráva na č. l. 17). Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR s výsledkem „OK“ (viz karta klienta na č. l. 18). Ohledně výdajů pak žalobkyně vycházela z životního minima a normativních nákladů na bydlení (viz ověření bonity MLS na č. l. 19).4. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do uzavření Smlouvy je patrné, že v měsíci 5/2023 činil počáteční zůstatek [částka] a konečný -[částka], na účet bylo připsáno [částka], z toho částka [částka] představovala příjem ze zaměstnání a z účtu odešlo [částka], v měsíci 6/2023 činil konečný zůstatek -[částka], na účet bylo připsáno [částka], z toho částka [částka] představovala příjem ze zaměstnání a z účtu odešlo [částka]. V měsíci 7/2023 činil ke dni [datum] konečný zůstatek -[částka], na účet bylo připsáno [částka] představující příjem ze zaměstnání a z účtu odešlo [částka] (viz výpis z účtu žalovaného na č. l. 45)5. Žalovaný čerpal celkem [částka] (viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 27) a uhradil celkem [částka] (viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 27). Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na předžalobní upomínku ze dne [datum] odeslanou následující den (viz předžalobní upomínka na č. l. 33, podací arch na č. l. 34).Právní posouzení věci6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše [částka]. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 3 a 4 rozsudku vyplývá, že žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, neboť žalovanému poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovaným tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně si nevyžádala pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z katastru nemovitostí či výpis z běžného účtu žalovaného, ze kterého je patrné, že žalovaný na účtu nedisponoval téměř žádnými finančními prostředky a jeho výdaje každý měsíc přesahovaly jeho příjmy ze zaměstnání. Při zjištění, že žalovaný hradí měsíčně splátky jiných úvěrů ve výši [částka] se žalobkyně nemohla spokojit pouze s tvrzenou výší příjmů a ostatních výdajů žalovaného. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Nadto bylo před uzavřením Smlouvy zřejmé, že žalovaný nebude vzhledem k výdajům, které převyšovaly jeho příjmy a absenci finančních prostředků na účtu, schopen úvěr splácet.10. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovanému byla poskytnuta od Společnosti částka [částka]. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl žalobkyni částku [částka], která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky [částka] coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka [částka], naopak žalobou požadovala celkem částku [částka] ([částka] + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] + úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka] + kapitalizovaný úrok ve výši [částka] + úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka]). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 75,61 % v poměru k neúspěchu 24,39 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 51,22 %. Náklady řízení v celkové výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta ve výši [částka] (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby a výzva k plnění) á [částka], náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby á [částka] [§ 14b odst. 1, 5 písm. a) cit. vyhl.] a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 51,22 % z výše uvedené částky [částka], tedy částku [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).15. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.