Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 725 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 20. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 725 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 20. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem do 19. 6. 2024 jednorázově. Žalovaný však ničeho neuhradil. Společnost pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno]., která ji následně postoupila dne 11. 9. 2024 na žalobkyni. Žalovaná částka 41 725 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, úroku ve výši 750 Kč a smluvní pokuty v kapitalizované výši 6 975 Kč. Na příslušenství žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 20. 6. 2024 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 20. 5. 2024 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 750 Kč a poplatkem za úvěr ve výši 9 000 Kč; tj. celkem částku 34 750 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 19. 6. 2024 (viz Smlouva na č. l. 11, potvrzení o platbě na č. l. 18, výpis z účtu na č. l. 45). Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba]., jeho čistý měsíční příjem činí 29 244 Kč, žije v nájmu, jeho náklady na bydlení činí 9 800 Kč, ostatní náklady činí 540 Kč a dále hradí měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 10 902 Kč (viz editace profilu klienta na č. l. 26). Společnost měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za měsíce 2 – 4/2024, ze kterého je patrné, že v měsíci 2/2024 činil počáteční zůstatek 16 935,13 Kč, konečný zůstatek - 99 Kč, na účet přišlo 29 398 Kč a odešlo 46 432,13 Kč a dne 9. 2. 2024 byla na účet připsána mzda ve výši 29 398 Kč. V měsíci 3/2024 činil konečný zůstatek 13 303,79 Kč, na účet přišlo 128 233 Kč a odešlo 114 830,21 Kč, dne 7. 3. 2024 bylo na účet připsáno 100 000 Kč od společnosti [právnická osoba] s poznámkou „výplata půjčky“ a dne 8. 3. 2024 mzda ve výši 28 232 Kč. V měsíci 4/2024 pak činil konečný zůstatek -99 Kč, na účet přišlo 30 044 Kč a odešlo 43 446,79 Kč a dne 8. 4. 2024 byla na účet připsána mzda ve výši 30 044 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 27 – 32).4. Dne 20. 8. 2024 si Společnost jako postupitel a společnost [právnická osoba] jako postupník ujednaly smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které se Společnost zavázala postoupit na společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 8. 2024 na č. l. 19). Dne 11. 9. 2024 si společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla uvedena také pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024 na č. l. 20 a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek).Právní posouzení věci5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na společnost [právnická osoba], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2024 postoupila na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 29 244 Kč, což žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z jeho běžného účtu za měsíce 2 – 4/2024, ze kterého plyne průměrný příjem 29 224 Kč. Co se týče výdajů na bydlení a ostatní potřeby, Společnost se spokojila toliko se sdělením žalovaného, aniž by uvedené údaje ověřila oproti jakýmkoliv dokladům. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce 2 – 4/2024 je přitom zřejmé, že jeho výdaje ve dvou měsících přesahovaly jeho příjmy, nadto v měsíci 3/2024 dosahovaly až 114 000 Kč. Žalovaný na konci měsíce 2 a 4/2024 nedisponoval na účtu žádnými finančními prostředky, přitom mu byl v měsíci 3/2024 poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč od jiné nebankovní společnosti. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), což bylo na místě vzhledem ke zmíněnému úvěru z měsíce 3/2024 a také vzhledem k tomu, že žalovaný uvedl pravidelné měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 10 902 Kč. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k nedostatku finančních prostředků na účtu a vysokým výdajům zřejmé, že nebude schopen úvěr splácet.14. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených uvedenými smlouvami. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).16. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.17. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy částku 25 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný neposkytl žalobkyni ničeho.18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]).19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 25 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění20. Jelikož měli účastníci ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 50 %), soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).