46 C 64/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 47 110 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem specifikovanými ve výroku I a II tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne 11. 7. 2023 úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,29 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 793 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil do zesplatnění celkem 12 551 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.Zjištěný skutkový stav3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 11. 7. 2023 podepsal žalovaný elektronicky prostřednictvím kódu návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota], kdy jeho totožnost byla žalobkyní ověřena prostřednictvím občanského průkazu (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] na č. l. 37, fotografie průkazu na č. l. 21 a 22). Žalobkyně návrh 11. 7. 2023 akceptovala a následující den zaslala žalovanému oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] (viz oznámení o schválení úvěru na č. l. 35, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] na č. l. 37). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 793 Kč (celkem 86 064 Kč) s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 20. dne příslušného měsíce, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr poskytnut; zápůjční úroková sazba činí 66,29 % ročně, předpokládaná RPSN 90,64 % (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]).4. Co se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného týče, žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí 20 000 Kč a výdaje na bydlení činí 3 915 Kč, dále uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním a nehradí splátky jiných úvěrů (viz hodnocení klienta na č. l. 24). Žalobkyně dále vycházela z životního minima ve výši 4 860 Kč (viz hodnocení klienta na č. l. 24). Žalobkyně měla k dispozici historii pohybů na běžném účtu žalovaného, ze kterého jsou patrné 4 příchozí platby z účtu [Anonymizováno] [adresa], a to dne 9. 3. 2022 26 391 Kč, dne 11. 4. 2022 20 139 Kč, dne 10. 5. 2022 21 306 Kč a dne 7. 6. 2022 22 700 Kč (viz historie pohybů na č. l. 23). Žalobkyně dále provedla lustraci v nebankovním registru klientských informací, ze kterého vyplývá, že žalovaný žádal úvěr u 4 dalších finančních institucí/bank, součet zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce a celkové zbývající částky splátkových operací činilo 50 929 Kč, celkový úvěrový rámec poskytnutý žalovanému činí 20 000 Kč a že žalovaný měl celkový dluh po splatnosti ve výši 7 264 Kč (viz výpis z NRKI na č. l. 74) a také v registru SOLUS bez výsledku (viz výpis záznamů z registru SOLUS na č. l. 73).5. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že v období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 činil počáteční zůstatek – 20 000 Kč a konečný zůstatek – 20 000 Kč, na účet přišlo i odešlo 31 967 Kč. Za období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 činil konečný zůstatek – 20 000 Kč a na účet přišlo i odešlo 22 951,55 Kč. V obou zmíněných měsících měl žalovaný na účtu povolený limit čerpání 20 000 Kč, tzv. povolený debet. Velkou část výdajů žalovaného tvořily splátky jistiny, poplatků a úroků po splatnosti (viz výpis z účtu na č. l. 51).6. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 11. 7. 2023 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na účet č. [č. účtu], uvedený ve Smlouvě, který je vedený na jméno žalovaného a jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 18, výpis z účtu na č. l. 54). Žalovaný uhradil celkem 8 splátek po 1 793 Kč a dále dne 20. 4. 2024 částku 207 Kč; tj. celkem 14 551 Kč (viz karta klienta na č. l. 34).Právní posouzení věci7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Ačkoliv strany projevily vůli Smlouvu uzavřít, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o příjem žalovaného, z dokazování vyplynulo, že tento žalobkyně ověřila prostřednictvím pohybů na účtu žalovaného za měsíce 3–6/2022, tedy rok před uzavřením Smlouvy, z nichž bylo zjištěno, že ten je tvořen příjmem žalovaného ze zaměstnání v průměrné výši 22 634 Kč (průměr z částek 22 700 + 21 306 + 20 139 + 26 391). Žalobkyně však nedisponovala výpisem z účtu za aktuální období a neměla tak ověřeno, zda je takto zjištěný příjem stále aktuální a zda je žalovaný stále zaměstnán. Co se týče výdajů žalovaného, ty žalobkyně jen odhadovala, a to na základě životního minima ve výši 4 860 Kč. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima, přičemž se nejedná o částku reflektující skutečné poměry daného jedince. Dále žalobkyně disponovala pouze s tvrzením žalovaného, že jeho náklady na bydlení činí jen 3 915 Kč měsíčně. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, neboť při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Z provedené lustrace v systému NRKI žalobkyně zjistila, že žalovaný má jiné úvěry ve výši 50 929 Kč a dále úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, přičemž měsíčně hradí splátky 7 264 Kč. Pokud by si žalobkyně vyžádala před uzavřením Smlouvy alespoň výpis z účtu žalovaného, zjistila by, že majetková situace žalovaného není vůbec tak dobrá, neboť na účtu nedisponuje žádnými finančními prostředky a jeho výdaje dosahují každý měsíc jeho příjmy, přitom jejich velkou část tvoří úhrady jiných úvěrů, které nadto žalovaný hradí po datu jejich splatnosti. Z výše uvedeného soud shledal posuzování úvěruschopnosti pouze formálním a nedostatečným, nadto bylo vzhledem k absenci finančních prostředků na účtu žalovaného zřejmé, že nebude schopen úvěr splácet.10. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.11. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.12. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.13. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 30 000Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 14 551 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 15 449 Kč.14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. přitom vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 15 449 Kč coby části poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 449 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).