Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 418,36 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 200,13 Kč, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 12 878,80 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 623,27 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 878,80 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 24 918,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 8. 7. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti poskytla žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu s částkou 14 185 Kč, sestávající se z kapitalizovaného úroku ve výši 7 651 Kč (úroková sazba 30 % ročně), z poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč, v 52 týdenních splátkách po 562 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 7. 2021. Žalovaná naposledy uhradila dne 20. 7. 2020. Ke dni 23. 12. 2020 činila dlužná jistina 12 878,80 Kč a dlužný poplatek činil částku 12 039,56 Kč; celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 2 500 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 30 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 24 918,36 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 12 878,80 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 12 039,56 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 30 % p. a. z částky 12 878,80 Kč od 8. 7. 2021 do 28. 1. 2022 v kapitalizované výši 2 200,13 Kč a od 29. 1. 2022 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 12 878,80 Kč od 28. 7. 2020 do 28. 1. 2022 v kapitalizované výši 1 623,27 Kč a od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Zjištěný skutkový stav
3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 8. 7. 2020 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 12 625 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 7 651 Kč (úroková sazba činí 88 % a je pevná po celou dobu trvání Smlouvy), b) z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a c) z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč. Dále si strany sjednaly volitelné doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč. Celková částka k úhradě tak činila 29 185 Kč (RPSN činilo 177,39 %), a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 562 Kč (poslední splátka ve výši 523 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované z občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je rozvedená, má 1 vyživovací povinnost, spotřebitelský úvěr si bere z důvodu neočekávaných výdajů, pracuje na plný pracovní úvazek jako provozní v pohostinství s čistým příjmem ve výši 17 246 Kč a s dalšími čistými příjmy domácnosti ve výši 9 000 Kč. Nemá zápůjčku u jiné společnosti ani kreditní kartu, odhadované měsíční výdaje žalované činí 6 000 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky za 4–5/ 2020 (viz zákaznická karta). Žalovaná uhradila toliko dne 20. 7. 2020 částku 2 500 Kč (viz souhrnné informace). Dne 28. 1. 2022 si Společnost a žalobkyně ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 1 733 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, příloha č. 1 k této smlouvě). Dne 24. 2. 2022 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dne 7. 6. 2022 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 6. 6. 2022, v níž žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 30 506,96 Kč nejpozději do 21. 6. 2022 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva vč. podacího lístku).
Právní posouzení věci
4. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 28. 1. 2022 postoupila Společnost pohledávky za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem Společnosti ze dne 30. 1. 2022, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
5. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 8. 7. 2020 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 12 625 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 7 651 Kč (úroková sazba činí 88 % a je pevná po celou dobu trvání Smlouvy), b) z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a c) z částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč. Dále si strany sjednaly volitelné doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč. Celková částka k úhradě tak činila 29 185 Kč (RPSN činilo 177,39 %), a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 562 Kč (poslední splátka ve výši 523 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření Smlouvy.
6. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaná předložila výplatní pásky za 4–5/ 2020, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o čistou mzdu žalované, ta byla ověřena na základě 2 výplatních pásek, další čisté příjmy domácnosti ve výši 9 000 Kč jsou například příjmy z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády apod., které byly ověřeny na základě sdělení žalované. Odhadované měsíční výdaje žalované, jakož i skutečnost, zda žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které jí byly předloženy pouze při sjednání Smlouvy. Soud se s řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznické karty se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 17 246 Kč, což Společnost měla ověřit prostřednictvím 2 výplatních pásek, které však soudu nebyla žalobkyně schopná doložit, stejně jako nebyla schopná doložit, že má žalovaná další čisté příjmy domácnosti ve výši 9 000 Kč, takže příjem zůstal toliko v rovině tvrzení. Za pochybení Společnosti lze považovat dále to, že se Společnost spokojila toliko s žalovanou sdělenou výší běžných měsíčních výdajů žalované ve výši 6 000 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí obzvláště v situaci, kdy měla žalovaná bydlet v nájmu, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; zjevná problematičnost částky 6 000 Kč vyplývá i z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v od 1. 4. 2020 činila pro 1 osobu 3 550 Kč a dle nařízení vlády č. 349/2019 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2020 v případě bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy činila v městě od 10 000 do 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice) pro 1 osobu 5 548 Kč. Mimoto navíc žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že má 1 vyživovací povinnost, takže reálné náklady musely být ještě vyšší. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).
7. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
8. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná na dluh plnila částku 2 500 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 12 500 Kč.
9. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
10. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 12 500 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen původně do 7. 7. 2021, což již nastalo, výše dluhu mírně přesahuje částku 10 000 Kč, tedy jedná se takřka o bagatelní částku, přičemž poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé. S ohledem na okolnosti případu má tak soud za to, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložit žalované povinnost k úhradě dlužné částky 12 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
11. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 418,36 Kč s úrokem v kapitalizované výši 2 200,13 Kč, s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 12 878,80 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 623,27 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 878,80 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
Náklady řízení a lhůta k plnění
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 12 500 Kč (přiznaná jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 32 777,15 Kč (jistina zápůjčky + poplatek ve výši 24 918,36 Kč + smluvní úrok v kapitalizované výši 2 200,13 Kč + smluvní úrok od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 165,01 Kč + úrok z prodlení v kapitalizované výši 1 623,27 Kč + úrok z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 870,38 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 38,14 % v poměru k neúspěchu 61,86 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 23,72 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).