Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 480 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 932,72 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 061,12 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 886,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 901,57, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 942,04 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 944,70 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 412,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že zaprvé právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 29. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce č. 544469479 (dále jen„ Smlouva č. 544469479“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu s částkou 7 178 Kč, sestávající se z kapitalizovaného úroku ve výši 1 789 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 209 Kč, v 60 týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 6. 2020. Žalovaná naposledy uhradila dne 23. 1. 2020. Ke dni 22. 6. 2020 činila dlužná jistina 8 248,18 Kč a dlužný poplatek činil částku 5 470,82 Kč, poté žalovaná plnila ještě částku 565,80 Kč, celkově od uzavření této smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek tak uhradila žalovaná částku 4 024,80 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Zadruhé Společnost a žalovaná uzavřely dne 25. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce č. 543605157 (dále jen„ Smlouva č. 543605157“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti poskytla žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu s částkou 6 804 Kč, sestávající se z kapitalizovaného úroku ve výši 1 961 Kč (úroková sazba 29 % ročně), z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 081 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 762 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 7. 2020. Žalovaná naposledy uhradila dne 23. 1. 2020. Ke dni 25. 7. 2020 činila dlužná jistina 5 278,15 Kč a dlužný poplatek činil částku 3 464,85 Kč, poté žalovaná plnila ještě částku 434,20 Kč, celkově od uzavření této smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek tak uhradila žalovaná částku 6 495,20 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyně. Pokud jde o pohledávku ze Smlouvy č. 544469479, žalovaná částka 13 153,20 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 7 944,70 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 5 208,50 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 7 944,70 Kč od 23. 6. 2020 do 28. 1. 2022 v kapitalizované výši 3 804,81 Kč a od 29. 1. 2022 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 7 944,70 Kč od 30. 6. 2020 do 28. 1. 2022 v kapitalizované výši 1 295,97 Kč a od 29. 1. 2022 do zaplacení. Pokud jde o pohledávku ze Smlouvy č. 543605157, žalovaná částka 8 259,52 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 4 942,04 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 3 317,48 Kč. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 29 % p. a. z částky 4 942,04 Kč od 26. 7. 2020 do 28. 1. 2022 v kapitalizované výši 2 256,31 Kč a od 29. 1. 2022 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 4 942,04 Kč od 25. 8. 2020 do 28. 1. 2022 v kapitalizované výši 605,60 Kč a od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Zjištěný skutkový stav
3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 25. 1. 2019 Smlouvu č. 543605157, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 6 804 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 1 961 Kč (úroková sazba činí 29 % a je pevná po celou dobu trvání Smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 081 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 762 Kč. Celková částka k úhradě tak činila 14 804 Kč (RPSN činilo 137,49 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč (poslední splátka ve výši 813 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky (viz Smlouva [číslo]). Společnost ověřila totožnost žalované z občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí jako spolubydlící, má učňovské vzdělání, je vdova, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek jako pracovnice úklidu s čistým příjmem ve výši 13 068 Kč a s dalšími čistými příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Nemá externí splátky zápůjček, odhadované měsíční výdaje žalované činí 5 000 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky za 11–12/2018 (viz zákaznická karta ke smlouvě č. 543605157). Žalovaná uhradila celkově částku 6 495,20 Kč, kdy jednotlivé úhrady jsou patrny ze souhrnných informací (viz souhrnné informace ke smlouvě č. 543605157).
4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 29. 4. 2019 Smlouvu č. 544469479, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 7 178 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 1 789 Kč (úroková sazba činí 29 % a je pevná po celou dobu trvání Smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 209 Kč. Celková částka k úhradě tak činila 17 178 Kč (RPSN činilo 177,89 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 287 Kč (poslední splátka ve výši 245 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že v hotovosti převzala jistinu zápůjčky (viz Smlouva č. 544469479). Společnost ověřila totožnost žalované z občanského průkazu, žalovaná uvedla, že bydlí jako spolubydlící, má učňovské vzdělání, je vdova, nemá vyživovací povinnost, pracuje na dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti jako ošetřovatelka s čistým příjmem ve výši 13 280 Kč a s dalšími čistými příjmy domácnosti ve výši 28 000 Kč. Nemá externí splátky zápůjček, odhadované měsíční výdaje žalované činí 4 500 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z výplatní pásky za 3–4/ 2019 (viz zákaznická karta ke smlouvě č. 544469479). Žalovaná uhradila celkově částku 4 024,80 Kč, kdy jednotlivé úhrady jsou patrny ze souhrnných informací (viz souhrnné informace ke smlouvě č. 544469479).
5. Dne 28. 1. 2022 si Společnost a žalobkyně ujednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. 1 této smlouvy; v příloze č. 1 byla pod č. 2 601 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy č. 543605157 a pod č. 2 943 uvedena pohledávka za žalovanou ze Smlouvy č. 544469479 (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1 k této smlouvě); postoupení bylo podmíněno zaplacením úplaty za postupované pohledávky, k čemuž řádně došlo (viz potvrzení o uhrazení úplaty). Dne 24. 2. 2022 zaslala Společnost žalované dopis, v němž jí oznámila postoupení pohledávek z obou smluv na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu z téhož dne, v níž žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky 33 368,07 Kč nejpozději do 30. 11. 2022 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním, že pokud dluh nezaplatí ve stanoveném termínu, bude podána žaloba o zaplacení dluhu včetně nákladů řízení (viz předžalobní výzva vč. podacího lístku).
Právní posouzení věci
6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 28. 1. 2022 postoupila Společnost pohledávky za žalovanou z obou smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem Společnosti ze dne 30. 1. 2022, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávek účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
7. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 25. 1. 2019 písemnou Smlouvu č. 543605157 coby smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 6 804 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 1 961 Kč (úroková sazba činí 29 % a je pevná po celou dobu trvání Smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 081 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 762 Kč. Celková částka k úhradě tak činila 14 804 Kč (RPSN činilo 137,49 %), a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 823 Kč (poslední splátka ve výši 813 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy.
8. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 29. 4. 2019 písemnou Smlouvu č. 544469479 coby smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 7 178 Kč, sestávajícím se a) z úroku ve výši 1 789 Kč (úroková sazba činí 29 % a je pevná po celou dobu trvání Smlouvy), b) z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a c) z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 209 Kč. Celková částka k úhradě tak činila 17 178 Kč (RPSN činilo 177,89 %), a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 287 Kč (poslední splátka ve výši 245 Kč) s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy.
9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouvy č. 543605157 a č. 544469479 jsou neplatnými právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Konkrétně žalovaná předložila výplatní pásky za měsíce 11–12/2018, resp. měsíce 3–4/ 2019, současně si Společnost z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o čistou mzdu žalované, ta byla ověřena na základě 2 výplatních pásek, další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, resp. 28 000 Kč jsou například příjmy z podnikání jako vedlejší činnost k hlavnímu příjmu, brigády apod., které byly ověřeny na základě sdělení žalované. Odhadované měsíční výdaje žalované, jakož i skutečnost, zda žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které jí byly předloženy pouze při sjednání jednotlivých smluv.
10. Soud se s řádným posouzením úvěruschopnosti žalované neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předloženou zákaznickou kartu, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Ze zákaznických karet se podává, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ve výši 13 068 Kč, resp. 13 280 Kč, což Společnost měla vždy ověřit prostřednictvím 2 výplatních pásek, které však soudu nebyla žalobkyně schopná doložit, stejně jako nebyla schopná doložit, že má žalovaná další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, resp. 28 000 Kč, takže příjmy zůstaly toliko v rovině tvrzení. Za pochybení Společnosti lze považovat dále to, že se Společnost spokojila toliko s žalovanou sdělenou výší běžných měsíčních výdajů žalované ve výši 5 000 Kč, resp. 4 500 Kč, aniž by tyto výdaje Společnost jakýmkoliv způsobem ověřila (viz část„ Ověřené dokumenty“). Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, což platí i tehdy, kdy měla žalovaná bydlet ve spolubydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení; zjevná problematičnost částek 5 000 Kč, resp. 4 500 Kč vyplývá již z toho, že dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, výše životního minima v roce 2019 činila pro 1 osobu 3 140 Kč a dle nařízení vlády č. 320/2018 Sb. výše částek normativních nákladů na bydlení v roce 2019 pro 1 osobu v případě bydlení v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy činila v obci od 10 000 do 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice) 5 314 Kč, v obci do 9 999 obyvatel (pro město Napajedla) 5 117 Kč a v případě bydlení v družstevních bytech a bytech vlastníků činila v obci od 10 000 do 49 999 obyvatel (pro město Otrokovice) i v obci do 9 999 obyvatel (pro město Napajedla) 4 670 Kč. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, kdy na výzvu soudu žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by Společnost s výjimkou údajného nahlédnutí do insolvenčního rejstříku prováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI).
11. Byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost obou smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
12. Jestliže jsou obě smlouvy o zápůjčce neplatnými právními jednáními, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjček založených těmito smlouvami (tedy ani požadovanou jistinu, ani požadované příslušenství), nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 8 000 Kč, resp. částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takové platby existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná na dluh ze Smlouvy č. 543605157 plnila částku 6 495,20 Kč, a proto bezdůvodné obohacení z této neplatné smlouvy aktuálně činí 1 504,80 Kč. Žalovaná na dluh ze Smlouvy č. 544469479 plnila částku 4 024,80 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 5 975,20 Kč. Celkově tak žalovaná žalobkyni dluží částku 7 480 Kč.
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 7 480 Kč coby součtu poskytnutých a doposud nevrácených jistin. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy č 543605157 měl být uhrazen původně do 25. 7. 2020 a celý dluh ze Smlouvy č 544469479 měl být uhrazen původně do 22. 6. 2020, což již nastalo, výše celkového dluhu nedosahuje částky 10 000 Kč, tedy jedná se o bagatelní částku, přičemž poměry žalované zůstaly soudu pro její pasivitu v řízení neznámé. S ohledem na okolnosti případu má tak soud za to, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložit žalované povinnost k úhradě dlužné částky 7 480 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
15. S ohledem na uvedené soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 480 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 932,72 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 061,12 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 12 886,74 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 901,57, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 942,04 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 944,70 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, soud pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
Náklady řízení a lhůta k plnění
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 7 480 Kč (přiznaná jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 35 884,51 Kč (jistiny zápůjčky + poplatky ve výši 21 412,72 Kč + smluvní úroky v kapitalizované výši 6 061,12 Kč + smluvní úroky od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 4 924,85 Kč + úroky z prodlení v kapitalizované výši 1 901,57 Kč + úroky z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 1 584,25 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 20,84 % v poměru k neúspěchu 79,16 %. S ohledem na uvedené má žalovaná nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 58,32 %. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).