Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] -429427 uzavřené [datum], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a uhradil pouze [částka].
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud přitom zjistil následující:
4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které žalovaný při jejím uzavření převzal od žalobkyně v hotovosti částku [částka], kterou se zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách (první splátka [datum]) ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] (viz Smlouva).
5. Žalovaný v evidenční kartě klienta uvedl, že žije ve spolubydlení, je rozvedený, nevlastní vůz ani nemovitost a má/měl jiný úvěr od žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., jeho mzda činí [částka], výdaje na bydlení [částka] a nebankovní závazky [částka], což je splátka úvěru poskytnutá žalobkyní. V evidenční kartě bylo dále vyplněno životní minimum ve výši [částka] (viz evidenční karta klienta). Žalobkyně výši mzdy ověřila výplatními páskami žalovaného za měsíc listopad 2022, dle které činila mzda žalovaného [částka] a dále za měsíc prosinec 2022, dle které činila mzda [částka] (viz výplatní pásky).
6. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] a smluvní pokuty a poplatků za upomínky dle smlouvy do 14 dnů od doručení upomínkou ze dne [datum] odeslanou téhož dne (viz předžalobní upomínka, podací arch).
7. Soud věc posoudil následovně:
8. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Co se týče příjmu žalovaného, ten žalobkyně ověřila pomocí dvou výplatních pásek za měsíce 11–12/2022, dle kterých činil průměrný příjem žalovaného [částka]. Co se však týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí [částka], žalobkyně nicméně tento údaj nijak neověřila a nevyžádala si například nájemní smlouvu či výpis z účtu. Nedostatečně žalobkyně také zkoumala ostatní výdaje žalovaného, když počítala pouze s životním minimem ve výši [částka], aniž by ji zajímaly konkrétní a reálné výdaje žalovaného na jídlo, dopravu, ošacení, zábavu, rizikové výdaje atd. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima. Žalobkyně rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.
14. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.
15. Žalovaný obdržel od žalobkyně [částka] náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku [částka], která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě předžalobní výzvy žalobkyně, která byla odeslána dne [datum] a do sféry dispozice žalovaného se dostala dle § 573 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) dne [datum]; tj. lhůta pro zaplacení žalovanému uběhla dne [datum] a dne [datum] se ocitl dle § 1970 o. z. v prodlení.
17. Vzhledem k výše uvedenému tak soud zavázal žalovaného k úhradě [částka] ([částka] – [částka]) s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení dle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. (výrok I), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).