Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na základě které se zavázala žalovanému po posouzení jeho úvěruschopnosti poskytnout úvěr ve výši [částka], jehož výše byla dodatkem ze dne [datum] navýšena na [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem. Žalovaný čerpal celkem částku [částka], žalobkyni však ničeho neuhradil. Vedle dlužné jistiny žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z výpisu aplikace [Anonymizováno], ze které vyhodnotila příjmy žalovaného ve výši [částka] a výdaje ve výši [částka] a dále z lustrací v bankovních a nebankovních systémech.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Žalobkyně předložila k prokázání svého nároku mimo jiné Smlouvu, na základě které si dle ní žalobkyně a žalovaný ujednali dne [datum] Smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v limitu [částka] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Dále předložila dodatek ze dne [datum], že si strany ujednaly navýšení úvěrového limitu na [částka]. Ke Smlouvě i dodatku pak předložila proces žádosti o úvěr (manuál) tomu, jak se má uzavírat smlouva. V uvedených listinách chybí jakýkoliv projev akceptace žalovaného s uvedenou Smlouvou či dodatkem, kdy obě tyto listiny jsou bez podpisu žalovaného, jen s podpisem někoho od žalobkyně (viz Smlouva, dodatek a proces žádosti o úvěr). Ani z manuálu soud nemůže učinit závěr, že žalovaný s předloženými Smlouvami souhlasil.4. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného použila aplikaci Kontomatik, ze které je patrné, že v měsíci 10/2024 činily příjmy žalovaného [částka], z toho [částka] na účet přišlo z účtu společnosti [Anonymizováno], v měsíci 11/2024 činily [částka] a v měsíci 12/2025 činily příjmy [částka] a co se týče výdajů, ty činily v měsíci 10/2024 celkem [částka], v měsíci 11/2024 činily [částka] a v měsíci 12/2024 činily [částka], přitom v měsíci 10/2024 a částečně v měsíci 11/2024 tvořily značnou část těchto výdajů platby ve prospěch sázkových kanceláří (viz výpis z aplikace [Anonymizováno]). Z lustrace v CRIF je patrné, že žalovaný hradí měsíčně splátky ve výši [částka] a je v prodlení s úhradou po dobu 89 dnů a dále má dva existující kontrakty z kreditní karty (viz [Anonymizováno]).5. Žalovaný čerpal dne [datum] a dne [datum] pokaždé částku [částka] a ve dnech [datum] a [datum] celkem [hodnota] x částku [částka] (viz potvrzení o provedené platbě, platby, data z účtu žalovaného). Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum] odeslané dne [datum], v rámci které byl vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání (viz předžalobní výzva, podací arch).Právní posouzení věci6. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Pokud jde o uzavření Smlouvy a dodatku, soud jejich uzavření za prokázané nemá, neboť chybí jakýkoliv projev souhlasu žalovaného s těmito listinami, tedy dochází k závěru, že smlouva ani dodatek uzavřeny nebyly. Za normálních okolností by soud nařídil jednání, kde by o tom, že žalobkyně uzavření Smlouvy ani dodatku neprokazuje, musel žalobkyni poučit. V tomto případě to ale nebylo nutné, protože i kdyby byly dokumenty žalovaným podepsané, tj. smlouvy a dodatek uzavřené, výsledek sporu by byl stejný.12. I kdyby totiž byly Smlouva a dodatek ze strany žalovaného akceptovány, má soud za to, že Smlouva by byla neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně měla k dispozici údaje z aplikace Kontomatik, ze kterých dle jejího tvrzení zjistila příjem žalovaného ve výši [částka] a výdaje ve výši [částka]. Z uvedeného výpisu je patrné, že žalovaný měl v měsících 10–12/2024 příjem pohybující se v rozmezí [částka] – [částka], zdroje jeho příjmu však z velké části tvoří platby od sázkové kanceláře a ve zbylé části jsou zdroje příjmu nejasné a není tak zřejmé, jakou část tohoto příjmu tvoří pravidelný příjem ze zaměstnání či podnikání. Žalobkyně sama neověřovala, jaký je zdroj příjmu žalovaného, nedotazovala se, zda je v okamžiku uzavření Smlouvy zaměstnaný, OSVČ či čerpá dávky státní podpory. Také není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k částce [částka], když dle aplikace Kontomatik se výdaje žalovaného pohybovaly od [částka] do [částka], byly převážně tvořeny platbami ve prospěch sázkových kanceláří a u žalovaného jsou tedy zjevné znaky gamblerství a vysoké riziko řádného nesplacení úvěru. Nadto je z lustrace v systému CRIF patrné, že žalovaný hradí splátky jiných úvěrů ve výši [částka], s jejichž úhradou je přitom také v prodlení. Žalobkyně tedy nijak nezkoumala konkrétní složení výdajů žalovaného na bydlení, jídlo, ošacení atd. ani nezjišťovala, zda nemá žalovaný například vyživovací povinnost k jiné osobě. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k výdajům převyšujícím žalobkyní zjištěné příjmy žalovaného zřejmé, že je zde velké riziko, že nebude schopen úvěr splácet.13. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o.z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.14. Jestliže Smlouva s dodatkem neexistují či jsou neplatné vyjde z hlediska následků nastejno. V obou případech tak není možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou a dodatkem a právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným je třeba posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o.z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku [částka], aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o.z.). Žalovaný neposkytl žalobkyni ničeho.15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě předžalobní výzvy žalobkyně, tj. že měl zaplatit do 7 dnů ode dne odeslání, tedy do [datum] a dne [datum] se ocitl dle § 1968 o.z. v prodlení a dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů je pak žalovaný povinen od [datum] do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení v jeho zákonné výši 11,5 % ročně. Protože o.z. nestanovuje ani žádnou speciální lhůtu k vrácení bezdůvodného obohacení, lze výše uvedený závěr o splatnosti na předžalobní výzvu aplikovat i na případ, kdy Smlouva a dodatek vůbec nebyly uzavřeny z důvodu absence souhlasu žalovaného.16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky [částka] coby poskytnuté jistiny a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, k jejichž zaplacení soud žalovaného zavázal svým rozhodnutím, a to v souladu s § 160 odst. 1 věty první o.s.ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka [částka] (jistina úvěru + přiznaný úrok v kapitalizované výši [částka]), naopak žalobou požadovala celkem částku [částka] ([částka] + úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka]). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 72,6 % v poměru k neúspěchu 27,4 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 45,2 %. Náklady řízení v celkové výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta ve výši [částka] (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á [částka] a náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby á [částka] [§ 13 odst. 4 cit. vyhl.]. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 45,2 % z výše uvedené částky [částka], tedy částku [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III).