Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 534,32 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 590,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66 534,32 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 275,76 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 046,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 409,65 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 80 046,11 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 511,79 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 0,75 % ročně z částky 66 534,32 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 5 085 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 85 810,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 046,94 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 000,25 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 80 046,11 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 046,11 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení. K tomu uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 16. 8. 2023 smlouvu o osobní kreditní kartě č. [hodnota] k účtu č. [č. účtu] (dále jen „smlouva“) na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky za bankovní služby žalobkyni vrátit ve stanovených měsíčních splátkách. Žalovaný postupně vyčerpal peněžní prostředky ve výši 103 406,75 Kč, na předepsaných splátkách zaplatil pouze 36 872,43 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud přitom zjistil následující:
4. Dne 16. 8. 2023 uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému kreditní kartu, umožnila mu čerpání úvěru až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 21,99 % ročně pravidelnými měsíčními splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny úvěru splatnými 25. den v měsíci (viz Smlouva). Dodatkem ze dne 2. 1. 2024 byl limit úvěru navýšen na 40 000 Kč (viz uvedený dodatek) a dodatkem ze dne 16. 1. 2024 byl limit úvěru navýšen na 80 000 Kč (viz uvedený dodatek). Žalovaný v období od 17. 8. 2023 do 2. 12. 2024 čerpal 103 406,75 Kč a na předepsaných splátkách zaplatil 36 872,43 Kč (viz nerozporované tvrzení žalobkyně a Historický výpis úvěru).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr s odbornou péčí posoudila a spolu s informacemi zjištěnými z externích i interních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, neplatné doklady atd.) vyhodnotila a porovnala také s veřejně dostupnými a statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Z údajů uvedených v žádosti o úvěr ze dne 15. 8. 2023 žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, žije u rodičů, jeho příjem ze zaměstnání činí 20 000 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč a hradí měsíční splátky půjček a úvěrů ve výši 5 100 Kč (viz žádost o kreditní kartu). Žalovaný v žádosti o navýšení úvěrového limitu ze dne 30. 12. 2023 uvedl totožné údaje jako v původní žádosti pouze s rozdílem, že jeho výdaje na bydlení již činily 10 000 Kč (viz žádost o navýšení úvěrového rámce) a v žádosti o navýšení úvěrového rámce ze dne 14. 1. 2024 pak uvedl výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč (viz žádost o navýšení úvěrového rámce). Žalobkyně dále předložila výpis příjmů z běžného účtu žalovaného za období od 14. 4. 2023 do 11. 4. 2024, ze kterého jsou patrné od měsíce 10/2023 do 1/2024 pravidelné platby od společnosti [právnická osoba]., a to ze dne 11. 10. 2023 ve výši 20 795 Kč, ze dne 14. 11. 2023 ve výši 22 130 Kč, ze dne 12. 12. 2023 ve výši 23 713 Kč a ze dne 11. 1. 2024 ve výši 21 918 Kč (viz výpis). Žalobkyně dále zjistila z registru BRKI/NRKI ke dni 15. 8. 2023, že žalovanému byl poskytnut spotřební úvěr se zůstatkem 265 506 Kč a nesplacenou jistinou 170 503 Kč a odvolanou žádost o spotřební úvěr mimo žalobkyni ve výši 176 000 Kč (viz odpověď z registrů), ke dni 15. 12. 2023 i ke dni 14. 1. 2024 měl nevyřízenou žádost mimo žalobkyni o vydání kreditní karty s objemem 10 000 Kč, odmítnutou žádost o kreditní kartu mimo žalobkyni s objemem 40 000 Kč a odvolanou žádost o osobní úvěr ve výši 50 000 Kč (viz odpověď z registrů).
6. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 94 364,85 Kč do 17. 1. 2025 dopisem ze dne 10. 1. 2025 odeslaným téhož dne (viz předžalobní upomínka, sledování zásilek).
7. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být uzavřenou smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně předložila soudu výpis z běžného účtu žalovaného obsahující jednotlivé příjmové transakce, ze kterého je patrný pravidelný příjem od společnosti [právnická osoba]. v průměrné výši za 22 139 Kč, nicméně až od měsíce 10/2023, tedy před uzavřením dodatků ke smlouvě, ale po uzavření samotné smlouvy. Ačkoliv jsou z výpisu patrné příjmy i před uzavřením smlouvy, není z něj zřejmé, zda jde o mzdu, plat či zda jde vůbec o příjem ze zaměstnání. Žalobkyně totiž nezjišťovala, zda je žalovaný zaměstnán či zda má vůbec konkrétní zdroj pravidelných příjmů. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně odkázala na údaje sdělené žalovaným v Žádosti o osobní kreditní kartu a v žádostech o navýšení úvěrového rámce, a sice výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, resp. 10 000 Kč či 6 000 Kč a dále splátky půjček a úvěrů ve výši 5 100 Kč měsíčně. Žalobkyně nicméně tyto informace neověřila například výpisem z účtu žalovaného, který měla k dispozici. Při nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný hradí úvěr se zůstatkem 265 506 Kč a před uzavřením dodatků ke smlouvě dále zjistila, že žalovaný žádal o další osobní úvěr a dvě kreditní karty u jiné společnosti. Vzhledem ke splátkovému zatížení žalovaného měla být žalobkyně obezřetná a zjistit skutečnou výši výdajů žalovaného, neboť skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Z uvedeného proto soud uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a nedostatečné.
13. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
14. Jestliže je smlouva i její dodatky neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou.
15. Při závěru o neplatnosti smlouvy a dodatků je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný obdržel od žalobkyně 103 406,75 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 36 872,43 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které činí 66 534,32 Kč a k jehož úhradě zavázal žalovaného soud svým rozhodnutím.
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měl zaplatit do 17. 1. 2025 a dne 18. 1. 2025 se žalovaný ocitl dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny 66 534,32 Kč od tohoto data ve výši 12 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované výši 590,60 Kč do 13. 2. 2025 (jak je vyčíslovala žalobkyně) a dále od 14. 2. 2025 ve výši 12 % ročně z částky 66 534,32 Kč do zaplacení.
17. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 534,32 Kč a uvedené úroky z prodlení (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 73 380,96 Kč (částky 66 534,32 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 590,60 Kč + úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66 534,32 Kč od 14. 2. 2025 do vyhlášení rozhodnutí v kapitalizované výši 6 256,04 Kč), naopak žalobou požadovala celkem částku 118 646,56 Kč (částka 85 810,08 Kč + kapitalizovaný úrok 9 046,94 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 000,25 Kč + úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 80 046,11 Kč od 14. 2. 2025 do vyhlášení rozhodnutí v kapitalizované výši 13 792,36 Kč + úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 80 046,11 Kč od 14. 2. 2025 do vyhlášení rozhodnutí v kapitalizované výši 7 996,93 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 61,8 % v poměru k neúspěchu 38,2 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 23,6 %. Náklady řízení v celkové výši 21 547 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 433 Kč, odměny advokáta ve výši 13 620 Kč (dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v účinném znění), která spočívá v odměně za 3 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á 4 540 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 350 Kč za 3 úkony právní služby á 450 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 3 144 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 23,6 % z výše uvedené částky 21 547 Kč, tedy částku 5 085 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).
19. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.