Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 500 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 25 249,44 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 336,27 Kč, s úrokem v kapitalizované výši 2 379,97 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 24 500 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 500 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 24 500 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 49 749,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 26. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem a poplatky v 18 měsíčních splátkách po 2 884 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 500 Kč. Žalovaná částka 49 749,44 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 24 500 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 25 249,44 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 24 500 Kč od 27. 8. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 2 379,97 Kč a od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně částky 24 500 Kč od 27. 8. 2024 do 27. 1. 2025 v kapitalizované výši 1 336,27 Kč a od 28. 1. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:
4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 26. 2. 2023 Smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě se Společnost zavázala žalované poskytnout prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem a poplatky, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 884 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). Žalovaná uvedla v žádosti o spotřebitelský úvěr, že je vdova, nezaměstnaná a žije v nájmu. Ke svým pravidelným měsíčním příjmům uvedla, že její příjem činí 18 046 Kč, další příjem domácnosti 30 000 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. V rámci zákaznické karty bylo v sekci „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ uvedeno potvrzení o příjmu za měsíce 12/2022 a 1/2023 a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za měsíc 11 a 12/2022 (viz zákaznická karta). Žalovaná uhradila 500 Kč (viz tabulka umoření).
5. Dne 27. 1. 2025 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 vč. přílohy). Dopisem ze dne 27. 1. 2025 odeslaným dne 27. 2. 2025 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 16. 4. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 54 836,66 Kč do 1. 5. 2025 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; žalovaná ničeho neuhradila (viz výzva k plnění vč. podacího lístku).
6. Soud věc posoudil následovně:
7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 27. 1. 2025 odeslaným dne 27. 2. 2025, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
10. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když ve všech případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části „dokumenty k ověření“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Z žádosti o úvěr se podává, že žalovaná byla nezaměstnaná a její příjem ve výši 18 046 Kč tvořila v měsíci 12/2022 – 1/2023 zřejmě dávka podpory v nezaměstnanosti, což měla Společnost ověřit potvrzením o příjmu a výměrem za měsíce 11 a 12/2022. Další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč není v kartě nijak specifikován, není zřejmé, o jaký příjem se jedná, zda jde o příjem žalované či jiného člena jeho domácnosti a z žádosti vyplývá, že tento příjem Společnost nijak neověřovala. Za další zásadní pochybení Společnosti lze považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované (3 000 Kč), které nijak neověřovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost tedy nijak neověřovala zejména obvyklé náklady na bydlení, nijak nekalkulovala s výší výdajů na jídlo, hygienické potřeby, léky a ošacení atd. a to zejména vzhledem k tomu, že žalovaná měla dle žádosti vyživovací povinnost k další osobě. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že nejen, že Společnost řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, ale před uzavřením Smlouvy bylo také vzhledem k nereálným údajům sdělených žalovanou ohledně výše jejích výdajů zřejmé, že je zde velké nebezpečí, že nebude schopna úvěr splácet.
16. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
17. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.
18. Žalovaná obdržela od Společnosti v případě Smlouvy 25 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 500 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení.
19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok na vrácení částky 24 500 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 25 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 500 Kč).
20. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně po postoupení pohledávky, tj. že měla zaplatit do 1. 5. 2025 a dne 2. 5. 2025 se ocitla dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny 24 500 Kč od tohoto data ve výši 12 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 500 Kč a uvedené úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).Náklady řízení a lhůta k plnění22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).