Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

8 C 186/2024

Soud: Okresní soud ve ZlíněDatum rozhodnutí: 18. 12. 2024Č. j.: 8 C 186/2024-53Samosoudce: Mgr. Tomáš KnotekAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 53 895,02 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSZL:2024:8.C.186.2024.1
postoupení pohledávkyinsolvencebezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 495,02 Kč, úroků v kapitalizované výši 4 447,48 Kč, zákonných úroků z prodlení v kapitalizované výši 4 408,38 Kč, úroku ve výši 18,39 % ročně z částky 8 400 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 22,44 % ročně z částky 17 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 53 895,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 30. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva č. [hodnota] “), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem 4 354 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování úvěru a další péči o zákazníka a částkou 2 151 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 45 týdenních splátkách po 401 Kč, konče dnem 10. 6. 2022. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 3 200 Kč. Žalovaná částka 14 401,02 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 8 400 Kč a z dlužné částky poplatků ve výši 6 001,02 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 18,39 % ročně z částky 8 400 Kč od 11. 6. 2022 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 2 033,93 Kč a od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 400 Kč od 25. 9. 2021 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 1 453,78 Kč a od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále Společnost a žalovaný uzavřeli dne 19. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva č. [hodnota] “), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem 16 654 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování úvěru a částku 5 040 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč, konče dnem 19. 2. 2023. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, kdy uhradil pouze částku 2 400 Kč. Žalovaná částka 39 494 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 17 600 Kč a z dlužné částky poplatků ve výši 21 894 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 22,44 % ročně z částky 17 600 Kč od 20. 2. 2023 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 2 413,55 Kč a od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 600 Kč od 17. 10. 2021 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 2 954,60 Kč a od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaný si ujednali dne 30. 7. 2021 Smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 4 354 Kč, částkou ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a částkou 2 151 Kč za doplňkovou službu, a to v 45 týdenních splátkách po 401 Kč, úrok byl sjednán na 88 % ročně. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva ze dne 30. 7. 2021). Žalovaný uvedl, že je svobodný, má vyživovací povinnost k jedné osobě, je nezaměstnaný, jeho příjem činí 14 686 Kč, což Společnost ověřila prostřednictvím výměru o přiznání dávky ze 7. 6. 2021, má jeden zdroj příjmu a další příjmy domácnosti pak činí 10 000 Kč, žije v nájmu a jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč (viz zákaznická karta). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 3 200 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).4. Dále si Společnost a žalovaný ujednali dne 19. 8. 2021 Smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 16 654 Kč, částkou ve výši 1 500 Kč za zpracování úvěru a částkou 5 040 Kč za doplňkovou službu, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč, úrok byl sjednán na 88 % ročně. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva ze dne 19. 8. 2021). Žalovaný uvedl, že je svobodný, má vyživovací povinnost k jedné osobě, je nezaměstnaný, jeho příjem činí 11 436 Kč, což Společnost ověřila prostřednictvím důchodového výměru ze 23. 6. 2021 a výpisů z bankovního účtu za 6-7/2021, má jeden zdroj příjmu a další příjmy domácnosti pak činí 30 000 Kč, žije v nájmu a jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč, přičemž hradí interní splátky ve výši 1 764 Kč (viz zákaznická karta na č. l. 20). Žalovaný uhradil pouze částku ve výši 2 400 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).5. Dne 21. 9. 2023 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byly specifikovány i pohledávky za žalovaným z uvedených smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh). Dopisem odeslaným dne 27. 10. 2023 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 31 vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 15. 2. 2024 odeslaným téhož dne oznámila žalovanému postoupení pohledávek také žalobkyně, která jej zároveň vyzvala k úhradě dlužné částky 65 768,36 Kč do 1. 3. 2024 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění a podací lístek); žalovaný ničeho dalšího neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).Právní posouzení věci6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným ze uvedených smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne 27. 10. 2023, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Pokud jde o uzavření smluv, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením všech smluv, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do karty zákazníka; doklady byly uvedeny do části „ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Přezkoumal-li soud předložené karty zákazníka, která měla prokazovat úvěruschopnost žalovaného, lze učinit závěr, že úvěruschopnost řádně ověřena nebyla. Z karet zákazníka se podává, že žalovaný byl nezaměstnaný a jeho příjmem byly dávky důchodu či státní sociální podpory ve výši 14 686 Kč, resp. 11 436 Kč. Ačkoliv žalovaný uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmů, žije v nájmu a je svobodný, přesto uvedl nejprve v 7/2021 jako další příjmy částku 10 000 Kč a o měsíc později pak 30 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy se jedná a Společnost tuto skutečnost také nijak blíže neověřovala, kdy je s podivem, že nezaměstnaný žalovaný by měl naráz příjem o 20 000 Kč větší. Společnosti se také spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, který uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí pouze 4 000 Kč, což se jeví jako velmi nízká částka i vzhledem k tomu, že žalovaný měl mít vyživovací povinnost k jedné osobě. Nadto není z takto uvedené částky patrné, jaké jsou konkrétní výdaje za bydlení (nájem, energie, internet, televizní/rozhlasové poplatky atd.), jídlo, dopravu a další výdaje osobní potřeby, či zda neprovádí nějaká riziková právní jednání (sázení, apod.). Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Proto nelze takové posouzení považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.10. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr a k neplatnosti smlouvy splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.11. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.12. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.13. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smluv v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.14. Jestliže jsou smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenými smlouvami. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěrů z dlužné částky poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).15. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.16. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy č. [hodnota] částku 10 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 3 200 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva č. [hodnota] neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 6 800 Kč.17. Rovněž v případě Smlouvy č. [hodnota] obdržel žalovaný od Společnosti částku 20 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 2 400 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva č. [hodnota] je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 17 600 Kč.18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]).19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 24 400 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 10 000 Kč a 20 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 3 200 Kč a 2 400 Kč). Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 400 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).Náklady řízení a lhůta k plnění20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací