Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 460 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím webových stránek žalobkyně [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8 000 Kč do [datum]. V důsledku prodlení vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 2 460 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud přitom zjistil následující:
4. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně vždy k 3. dni v měsíci ve výši úroku přirostlého za období předcházejícího dne splatnosti s tím, že celý úvěr lze splatit kdykoliv (viz Smlouva). Před uzavřením Smlouvy poskytl žalovaný žalobkyni kopii svého občanského průkazu a řidičského průkazu (viz kopie občanského průkazu, kopie řidičského průkazu). Při ověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, ve které uvedl, že je svobodný, zaměstnaný ve společnosti [právnická osoba]., jeho měsíční příjem činí 45 526 Kč, měsíční výdaje činí 4 000 Kč a nejsou proti němu vedeny exekuce ani neprobíhá insolvenční řízení (viz žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]). Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], ze kterého je patrné, že na tento účet byla dne [datum] připsána částka 8 980 Kč, dne [datum] částka 38 852 Kč, dne [datum] částka 44 564 Kč, dne [datum] částka 20 000 Kč, dne [datum] částka 10 000 Kč, dne [datum] částka 59 781 Kč a dne [datum] částka 32 232 Kč, a to vždy od společnosti [právnická osoba]. (viz výpis z účtu). Z výpisu z účtu žalovaného je dále patrné, že žalovaný zasílal peníze na účty společnosti [Anonymizováno] a další, a to v měsíci 4/2023 celkem 3 600 Kč, v měsíci 5/2023 celkem 13 860 Kč, v měsíci 6/2023 celkem 2 100 Kč, v měsíci 7/2023 celkem 5 050 Kč a v měsíci 8/2023 celkem 6 600 Kč (viz výpis z účtu). Za uvedené období byla žalovanému poskytnuta celkem částka 67 300 Kč od společností [právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba] (viz výpis z účtu).
5. Dne [datum] zaslala žalobkyně na účet žalovaného částku 7 000 Kč, dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč a dne [datum] částku 7 000 Kč (viz výpis z účtu, sdělení [právnická osoba]., výpis z účtu). Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku ze dne [datum] odeslanou téhož dne (viz předžalobní upomínka, podací lístek).
6. Soud věc posoudil následovně:
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Pokud jde o uzavření Smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný uvedl v žádosti o spotřebitelský úvěr, že jeho průměrný měsíční příjem činí 45 526 Kč. Žalobkyně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], ze kterého je patrný měsíční příjem žalovaného ve výši 35 735 Kč [(8 980 Kč + 38 852 Kč + 44 564 Kč + 20 000 Kč + 69 781 Kč + 32 232 Kč)/6]. Žalovaný dále v rámci žádosti o úvěr uvedl, že jeho měsíční výdaje činí 4 000 Kč, jím uvedená informace však nekoresponduje s výdaji, které vyplývají z výpisu z jeho běžného účtu za výše uvedené období, neboť z něj je patrné, že nejen, že jeho výdaje byly mnohonásobně vyšší, ale nadto žalovaný vydává značné částky převyšující jím tvrzené výdaje na hazardní hry. Žalobkyně rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), neověřovala tak existence jiných dluhů žalovaného a případné výše splátek, přitom z výpisu z bankovního účtu je patrno, že žalovaný měl před uzavřením Smlouvy několik jiných nebankovních úvěrů. Kdyby žalobkyně řádně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, muselo by jí být patrno, že jeho majetková situace není tak dobrá, jak se jeví z její analýzy a je tedy vysoké riziko nesplacení úvěru. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.
10. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru a smluvní pokutu jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).
12. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.
13. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 20 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný neposkytl žalobkyni ničeho.
14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 20 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 20 000 Kč (jistina úvěru), naopak žalobou požadovala celkem částku 35 099,17 Kč (jistina úvěru a smluvní úrok ve výši 28 000 Kč + smluvní pokuta ve výši 2 460 Kč + úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 4 752,32 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 57 % v poměru k neúspěchu 43 %. S ohledem na uvedené, kdy podíl úspěchu a neúspěchu se blíží 50 %, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
17. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.