Výrok
I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 2 590 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 730 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 010 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení částky 24 487,91 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „Společnost“), a žalovaným, na základě které žalovaný obdržel úvěr 15 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti nic neuvedla. Také uvedla, že pohledávka na ní byla postoupena a že postupování pohledávek nebylo žalovanému nijak oznamováno ani prokazováno.
2. Usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. [spisová značka] bylo řízení částečně zastaveno ohledně částky 10 157,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 7. 2023 do 5. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 330 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 225 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 700 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět s odůvodněním, že nedisponuje důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zbylou žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení.
3. Žalovaný uplatněný nárok v plném rozsahu neuznal. Uvedl, že Smlouva obsahovala nepřiměřené smluvní podmínky, neboť Smlouva byla dopředu připravená v neprospěch spotřebitele, sjednané poplatky představují nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele, sjednané úroky jsou nepřiměřené vysoké, kdy jde v podstatě o lichvu, protistrana využila jeho tísně či nezkušenosti, smlouva je tak neplatná. Nadto žalobkyně nezkoumala bonitu žalovaného přes to, že měl více úvěrů. Dále uvedl, že žalobkyně neprokázala platné zesplatnění úvěru. Navrhl, pokud by mu byla uložena povinnost něco platit, splátky po 1 000 Kč.
4. Žalobkyně vzala ještě před soudním jednáním podáním z 6. 2. 2024 žalobu částečně zpět co do částky jistiny 2 590 Kč s tím, že žalovaný jí v listopadu 2024 (11/2024) uhradil 1 340 Kč a 4. 12. 2024 pak 1 250 Kč, k tomu nicméně nic nedoložila.
5. Soud na základě dokazování zjistil následující: Společnost a žalovaný uzavřeli dne 1. 6. 2023 Smlouvu, kde si dohodli poskytnutí úvěru 15 000 Kč a na jejímž základě zaslala Společnost téhož dne na účet žalovaného částku 15 000 Kč (viz nesporná tvrzení stran, potvrzení o platbě, sdělení [právnická osoba]., Smlouva).
6. Dne 16. 10. 2023 si ujednaly Společnost coby postupitel a společnost [Anonymizováno] coby postupník smlouvu o postoupení pohledávky, kterou Společnost postoupila společnosti HealthyPoint s.r.o. pohledávku za žalovaným ve výši 22 040 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávky). Společnost [Anonymizováno] coby postupitel a společnost [právnická osoba] coby postupník si ujednaly dne 24. 10. 2023 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou HealthyPoint s.r.o. postoupila společnosti [právnická osoba] pohledávky uvedené v přehledu pohledávek, ve které byla uvedena i pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Dne 8. 3. 2024 si ujednaly společnost [právnická osoba] coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v přehledu pohledávek, ve kterém byla uvedena pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek).
7. Žalovaný uhradil Společnosti na její účet uvedený ve Smlouvě prostřednictvím společnosti [právnická osoba] částku 670 Kč dne 22. 8. 2023, 670 Kč dne 30. 9. 2023, 670 Kč dne 31. 12. 2023, 670 Kč dne 30. 6. 2024, 670 Kč dne 1. 11. 2024, 670 Kč dne 2. 11. 2024 a 1 250 Kč dne 27. 11. 2024, celkem tedy 5 270 Kč (viz doklady o platbách a Smlouva).
8. Soud neprovedl navrhované důkazy výpisy z účtu žalovaného a jeho manželky k prokázání jeho poměrů, konkrétně že musí splácet hodně úvěrů, má příjem 40 000 Kč měsíčně, 13 550 Kč pak platí měsíčně spol. [právnická osoba], která řeší jeho dluhy a v této částce je zahrnuta odměna té společnosti a platby dlužníkům, dále že sousedovi [Anonymizováno] dluží cca 100 000 Kč, které splácí po 6 500 Kč měsíčně, že manželce platí 6 000 Kč měsíčně, protože kvůli němu mají oddělené jmění a vzala si kvůli němu úvěr, který splácí, a dále že žalovaný platí výživné pro syna [jméno FO] ve výši 2 000 Kč a že manželka splácí hypotéku ve výši 10 000 – 12 000 Kč měsíčně, že žije ve společné domácnosti s manželkou, která má ID 1. stupně ve výši cca 10 000 Kč a pobírá ještě opatrovné ve výši 12 000 Kč na svou matku, protože pro účely splátek mohl poměry žalovaného posoudit z jiných důkazů a jeho tvrzení, tedy provedení těchto důkazů by již bylo nadbytečné.Právní posouzení věci9. Protože k částečnému zpětvzetí žalobkyní z 6. 2. 2025 došlo ještě před soudním jednáním, soud dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. řízení v části 2 590 Kč zastavil (výrok I.).10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Pokud jde o zbývající povinnost k zaplacení po částečném zastavení řízení ve výroku I., tj. o zaplacení částky 11 740 Kč, nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smluv o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvami o postoupení pohledávek. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.13. Podle soudu je nepochybné, že mezi Společností a žalovaným měla být uzavřena smlouva o úvěru (vyplývá to ze samotné Smlouvy), na základě které mělo být poskytnuto žalovanému 15 000 Kč. V souvislosti s uzavřením smlouvy měla být ze strany Společnosti zkoumána i úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy, z nichž by vyplývaly příjmy či výdaje žalovaného, nedisponuje, netvrdila ani neprokázala, že by Společnost prováděla vlastní přezkumnou činnost, jako například lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) či že by zjišťovala jeho příjmové a výdajové poměry. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jednání u soudu se nezúčastnila, proto jí soud nemusel ani dávat příslušná poučení.14. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. pak stanovuje, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu. Z těchto důvodů se už soud nemusel věnovat dalším důvodům neplatnosti, které uváděl žalovaný.15. Právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným je třeba posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od Společnosti částku 15 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 5 270 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení. Soud dodává, že i když po postoupení pohledávek žalovaný stále plnil Společnosti (tj. původnímu dlužníkovi), je možné toto plnění dle § 1882 o. z. považovat jako plnění na zánik dluhu, protože oznámení o postoupení pohledávek nebylo ze strany Společnosti učiněno ani ze strany ostatních věřitelů nijak prokázáno (jak uvedla sama žalobkyně).16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]).17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 9 730 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 15 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 5 270 Kč). Pokud jde o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud nemá důvod nevěřit žalovanému jeho tvrzení o jeho špatných majetkových poměrech, neboť i z plateb dluhu vyplývá, že souhlasí jeho tvrzení o tom, že mu dluhy řeší společnost [právnická osoba], která pak posílá i splátky dluhu. Vzhledem k výši dlužné částky tak soud postupoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu) tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 9 730 Kč nejpozději ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně vždy do 15. dne každého měsíce po právní moci rozsudku s tím, že pokud by se ocitl s placením takto v prodlení, nastane splatnost celého zůstatku dluhu (výrok II). Soud dodává, že i když žalovaný navrhoval splátky po 1 000 Kč měsíčně, má soud za to, že je v jeho moci platit 1 500 Kč měsíčně, neboť jeho příjem není malý a pokud může platit odměnu společnosti za to, že se stará o jeho dluhy, může dle soudu platit i o něco víc než navrhovanou splátku též ke splácení svého dluhu žalobkyni. Ve zbytku pak žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III).Náklady řízení a lhůta k plnění18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř.19. Předmětem sporu byly od začátku řízení nároky v souhrnné výši 28 283,76 Kč. Jde v prvé řadě o součet částek 14 330 Kč + 225 Kč + 2 700 Kč + 800 Kč + 360 Kč + 6 072,91 Kč + úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 7. 2023 do 5. 1. 2024 v kapitalizované výši 1 158,90 Kč. K tomu je ještě nutno přičíst úroky, které žalobkyně původně požadovala do zaplacení, ale soud je kapitalizoval k 10. 12. 2024, kdy nastala právní moc usnesení o částečném zastavení řízení v části týkající se těchto úroků (č. j. [spisová značka]) – konkrétně jde o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 330 Kč od 6. 1. 2024 do 10. 12. 2024 (tj. 2 002,27 Kč) + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 225 Kč od 2. 7. 2023 do 10. 12. 2024 (tj. 48,82 Kč) + úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 700 Kč od 2. 7. 2023 do 10. 12. 2024 (tj. 585,86 Kč).20. Část z uvedených částek byla žalobkyní vzata zpět a řízení zastaveno.21. Pokud jde o první zpětvzetí a zastavení (usnesení č. j. [spisová značka]), tak to jde k tíži žalobkyně, protože vzala žalobu zpět z vlastní iniciativy.22. Pokud jde o druhé zpětvzetí, to bylo dle žalobkyně vzato zpět z toho důvodu, že žalovaný část ve výši 2 590 Kč po podání žaloby zaplatil, což bylo prokázáno, kdy bylo z důkazů předložených žalovaným zjištěno, že tyto částky zaplatil, i když ne úplně ve shodných termínech, jak uvedla žalobkyně. Toto zpětvzetí a zastavení tak jde pro účely náhrady nákladů řízení k tíži žalovaného. Úspěch žalobkyně tak činí 12 320 Kč (9 730 Kč + 2 590 Kč) z 28 283,76 Kč, tj. zaokrouhleně 44 %, tedy úspěch žalovaného je 56 %, tedy v podstatě jde u obou stran o stejně velký poměr úspěchu a neúspěchu. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.23. Pro úplnost soud uvádí, že vzhledem k nemoci soudce [tituly před jménem] [jméno FO], který věc projednával, nebyl rozsudek vyhlášen jím, ale zastupující soudkyní.