8 C 283/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 183 245,81 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 349,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 578,92 Kč, s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 31 002,26 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31 002,26 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 18 934,62 Kč, s úrokem ve výši 7,4 % ročně z částky 103 667,8 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 121 283,56 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení. K tomu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „Banka“), a žalovaný uzavřeli dne 12. 8. 2019 smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva 1“), na základě které poskytla Banka žalovanému 128 725 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s úrokem. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, pročež byl Bankou zesplatněn. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 103 667,80 Kč, splatného úroku ve výši 15 713,76 Kč, poplatků ve výši 1 902 Kč a smluvní pokuty ve výši 29 959,99 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Dále Banka a žalovaný uzavřeli dne 15. 10. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva 2“), na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal uhradit společně s úrokem. Žalovaná částka u tohoto kontokorentu sestává z dlužné jistiny ve výši 31 002,26 Kč a poplatku ve výši 1 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávky za žalovaným z uvedených smluv byly postoupeny na žalobkyni. Na základě předžalobní upomínky žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, na jednání se nedostavil. Soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud na základě dokazování zjistil:

4. Banka a žalovaný si ujednali dne 12. 8. 2019 Smlouvu 1, na jejímž základě se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 128 725 Kč, kdy 118 575 Kč mělo být vyplaceno na účet žalovaného a 10 150 Kč na jiný účet a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 7,40 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 917 Kč splatných vždy 19. den v měsíci až do 19. 7. 2027 (viz Návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, akceptace návrhu). V návrhu žalovaný uvedl, že má vlastní bydlení, je zaměstnán u [jméno FO] [IČO] IČO, s měsíčním příjmem ve výši 33 273 Kč, dále uvedl, že hradí splátky ve výši 9 744 Kč, limit na kreditních kartách činí 65 000 Kč a má kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč (viz Návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že v měsíci 7/2019 činil jeho příjem ze zaměstnání 13 273 Kč + 22 500 Kč a v měsíci 8/2019 činil 13 437 Kč + 20 000 Kč (viz výpis z účtu). Banka poskytla žalovanému dne 12. 8. 2019 částku 118 575 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě a bylo též vyplaceno 10 150 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy a výpis z účtu a výpis z účtu). Žalovaný uhradil celkem 42 174 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, přehled splátek).

5. Zadruhé Banka a žalovaný uzavřeli dne 15. 10. 2019 Smlouvu 2, na základě které se Banka zavázala umožnit žalovanému čerpání úvěru až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně v pravidelných 12ti měsíčních splátkách (viz Návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, akceptace návrhu). V návrhu žalovaný uvedl, že má vlastní bydlení, je zaměstnán u společnosti [jméno FO] [IČO] IČO, s měsíčním příjmem ve výši 33 437 Kč, dále uvedl, že hradí splátky ve výši 9 953 Kč a limit na kreditních kartách činí 55 000 Kč (viz Návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z potvrzení o výši příjmu žalovaného vyplývá, že v měsících 7 – 9/2019 činil průměrný čistý příjem žalovaného 13 349 Kč (viz potvrzení o výši příjmu), současně bylo žalovanému v uvedených měsících proplaceno cestovné (diety) v průměrné výši 17 956 Kč (viz cestovné na č. l. 115). Žalovaný úvěr čerpal a vyčerpal i nad limit 30 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného, nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Banka pak z toho důvodu Smlouvu 2 vypověděla a vyzvala k zaplacení dlužné částky do 19. 1. 2022, což žalovaný do tohoto data ani poté neudělal, kdy dlužná částka 30 000 Kč pak byla bankou zaúčtována k 31. 1. 2022 na zvláštní účet (viz výpisy z účtu a nezpochybněné tvrzení žalobkyně).

6. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u Banky je patrné, že v měsíci 7/2019 činil počáteční zůstatek -8 140,24 Kč a konečný zůstatek – 22 342,21 Kč, na účet bylo připsáno 42 972,06 Kč a odešlo 52 174,03 Kč, v měsíci 8/2019 činil konečný zůstatek 47 985,46 Kč, na účet bylo připsáno 152 211,37 Kč (z toho ale 118 575 Kč byl Bankou poskytnutý úvěr) a odešlo 81 883,70 Kč a v měsíci 9/2019 činil konečný zůstatek 20 186 Kč, na účet bylo připsáno 29 823,70 Kč a odešlo 57 623,16 Kč (viz výpis z účtu).

7. Dne 1. 8. 2023 si Banka jako postupitel a společnost [právnická osoba]. jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se Banka zavázala postoupit společnosti [právnická osoba]. pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedených smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha). Dopisem ze dne 25. 8. 2023 oznámila Banka žalovanému postoupení pohledávek na společnost [právnická osoba]. (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Dne 1. 3. 2024 si společnost [právnická osoba]. jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se společnost [právnická osoba]. zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedených smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha.). Dopisem ze dne 17. 4. 2024 oznámila společnost [právnická osoba]. žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 79, podací lístek).

8. Dopisem ze dne 13. 9. 2024 odeslaným téhož dne vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 246 193,94 Kč do 28. 9. 2024; žalovaný na základě toho již ničeho neuhradil (viz výzva k plnění, podací lístek).

9. Soud věc posoudil následovně:

10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Banka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným z obou smluv na společnost [právnická osoba]., což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Bankou dopisem ze dne 25. 8. 2023. Společnost [právnická osoba]. následně postoupila pohledávku za žalovaným ze smluv na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Bankou dopisem ze dne 17. 4. 2024, čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 5/2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že jsou obě smlouvy neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť Banka řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Banka v případě obou smluv ověřila pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání, který činil cca 34 605 Kč a 31 305 Kč, kdy je však vzít do úvahy, že cca 19 000 Kč z této částky tvořilo cestovné (diety) vyplácená na pokrytí nákladů při pracovní cestě, tedy je otázkou, kolik z takovýchto diet reálně žalovanému zbývalo. Co se týče ověření skutečných výdajů na bydlení, výdajů na živobytí a dalších nutných výdajů, tyto Banka nijak neověřovala, ani se na ně žalovaného nedotazovala. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Přitom z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že v měsících 7 – 9/2019 dosahovaly výdaje žalovaného od 57 000 Kč do téměř 82 000 Kč a překračovaly tak i zjištěný příjem žalovaného ze zaměstnání, v měsíci 8 a 9/2019 byl jeho konečný zůstatek kladný pouze díky poskytnutému úvěru ze Smlouvy 1. Banka rovněž zcela rezignovala i na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že Banka řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, ale před uzavřením každé ze Smluv, kdy už z výpisu z účtu za 7/2019 muselo být zřejmé, že kvůli nedostatku finančních prostředků na účtu je dost možné, že žalovaný nebude schopen úvěr/úvěry splácet.

19. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

20. Jestliže jsou obě smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrů založených smlouvami. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalované jistiny, poplatky a smluvní pokuty, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

21. Při závěru o neplatnosti smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Bankou, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel, resp. bylo za něj částečně zaplaceno, od Banky v případě Smlouvy 1 částku 128 725 Kč náležející Bance, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný poskytl Bance celkově částku 42 174 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva 1 neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení.

22. Rovněž v případě Smlouvy 2 žalovaný obdržel, resp. vyčerpal od Banky celkem 30 000 Kč náležejících Bance, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný Bance poté již nic neuhradil.

23. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok na vrácení částky 86 551 Kč a 30 000 Kč coby poskytnuté jistiny.

24. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně po postoupení pohledávky, tj. že měl zaplatit do 28. 9. 2024 a dne 29. 9. 2024 se ocitl dle § 1970 o. z. v prodlení. Žalobkyně požadovala v řízení úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, soud jí proto přiznal v souladu s jejím návrhem úroky z prodlení z přiznané jistiny 106 401 Kč od 29. 9. 2024 ve výši 11,75 % ročně.

25. Proto soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 116 551 Kč a uvedené úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 128 707,42 Kč (jistina úvěru ve výši 116 551 Kč + přiznaný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 116 551 Kč od 29. 9. 2024 do zaplacení v kapitalizované výši 12 156,42 Kč), naopak žalobou požadovala celkem částku 275 199,41 Kč (jistina ve výši 183 245,81 Kč + kapitalizovaný úrok 2 349,01 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 5 578,92 Kč + úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 31 002,26 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení v kapitalizované výši 12 700,32 Kč + úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 31 002,26 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení v kapitalizované výši 7 465,17 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 18 934,62 Kč + úrok ve výši 7,4 % ročně z částky 103 667,8 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení v kapitalizované výši 15 721,15 Kč + úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 121 283,56 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení v kapitalizované výši 29 204,41 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 47 % v poměru k neúspěchu 53 %. To je poměr úspěchu a neúspěchu u obou stran přibližně stejný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III).