8 C 323/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 28 340 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 3. 12. 2020 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 2 407 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 15 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 28 340 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 9 010 Kč, z úroku ve výši 329,61 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 174,70 Kč, z úhrady za administrativní činnost ve výši 791,73 Kč, z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 533,57 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 412,37 Kč, úrok v kapitalizované výši 3 594,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 340 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 010,39 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 3. 12. 2020 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem a dalšími poplatky ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). Společnost ověřila úvěruschopnost žalované na základě informací sdělených žalovanou, která sdělila, že je vdaná, bydlí u rodičů, je v invalidním důchodu, přičemž její příjem činí 14 199 Kč, výdaje na bydlení činí 1 500 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 750 Kč a na telefon 200 Kč (viz žádost o úvěr). Příjem žalované Společnost ověřila prostřednictvím předloženého výpisu z účtu žalované, ze kterého je také patrné, že žalovaná splácela jiný úvěr, a to platbami ve výši 3 x 2 330,26 Kč a 1 x 296,74 Kč v průběhu několika dnů měsíců 9 – 11/2020 (viz přehled transakcí na účtu žalované). Žalovaná uhradila na dluh ze Smlouvy celkem částku ve výši 30 640 Kč (viz přehled transakcí).4. Dne 20. 5. 2024 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 14. 6. 2024 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne 10. 9. 2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 35 306,44 Kč do 25. 9. 2024 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; žalovaná již ničeho neuhradila (viz uvedený dopis, nerozporované tvrzení žalobkyně).Právní posouzení věci5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení kupní ceny, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 14. 6. 2024, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do karty zákazníka. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Na výzvu soudu, na základě jakých konkrétních údajů Společnost ověřila úvěruschopnost žalované, reagovala žalobkyně tak, že příjmy a výdaje byly ověřeny dle výpisů z bankovního účtu, ze kterého je patrný příjem žalované z invalidního důchodu ve výši 14 199 Kč, nicméně neposkytuje komplexní přehled o jejích pravidelných výdajích, neboť předložené fotografie výpisu z účtu zachycují pouze pár dnů z každého měsíce (období 9 – 11/2020). Je tedy zřejmé, že Společnost se spokojila toliko se sdělením žalované ohledně výše jejích výdajů a dále rovněž zcela rezignovala i na vlastní přezkumnou činnost, kdy neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI), přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Uvedené bylo na místě zejména vzhledem k tomu, že z předložených výpisů z účtu žalované jsou patrné splátky jiného úvěru. Z výše uvedených důvodů shledal soud zkoumání úvěruschopnosti žalované nedostatečným.11. K porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.12. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.13. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.14. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).16. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.17. Žalovaná obdržela od Společnosti částku 25 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 30 640 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno, takže žalovaná z titulu Smlouvy ani bezdůvodného obohacení ničeho nedluží.18. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok I).Náklady řízení a lhůta k plnění19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalované nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).