Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši [částka] představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatek za expres výplatu ve výši [částka], poplatkem za bezpečnou splátku ve výši [částka], poplatkem za SMS servis ve výši [částka], poplatek za prodloužení splatnosti korunovaným odkladem ve výši [částka], účelně vynaložené náklady ve výši [částka], úroky ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] kapitalizovaného částkou [částka] a od [datum] do zaplacení požadovala zákonný úrok z prodlení z částky [částka].
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:
4. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne [datum] elektronicky na webovém portálu www.[Anonymizováno].cz, úvěrovou smlouvu (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované [částka] a žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru spolu s poplatky, a to ve 24 splátkách (viz Smlouva, opis výpisu proplacení smlouvy, foto občanského průkazu). Žalobkyně poskytla žalované [datum] částku [částka] na její bankovní účet (viz opis výpisu proplacení smlouvy). Žalovaná uhradila pouze platbu dne [datum] (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).
5. Před uzavřením Smlouvy žalovaná uvedla, že její příjem ze zaměstnání činí [částka] a příjmy ostatních členů také [částka], nemá žádné děti, bydlí u rodičů a nesplácí jiné úvěry (viz karta klienta), přičemž k ověření příjmů žalované měla žalobkyně k dispozici vyúčtování mzdy za měsíc 6/2025, dle kterého činila mzda na základě dohody o pracovní činnosti v tomto měsíci [částka], za celý rok/půlrok pak obdržela [částka] (viz vyúčtování mzdy). Dle úvěrové zprávy neměla žalovaná v době uzavření Smlouvy žádný jiný splátkový či nesplátkový kontrakt (viz úvěrová zpráva). Co se týče pravidelných měsíčních výdajů žalobkyně vycházela z životního minima dospělých členů domácnosti ve výši [částka] (viz výpočty MSL). Žalobkyně provedla kontrolu žalované v registrech NRKI a ISIR s výsledkem „OK“ (viz karta klienta).
6. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], v rámci které byla žalobkyní vyzvána k uhrazení dlužné částky [částka] do [datum] (viz předžalobní výzva k plnění, podací arch).
7. Soud věc posoudil následovně:
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně žalované poskytla [částka]. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 5 rozsudku vyplývá, že žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalované nesplnila, neboť žalované poskytla úvěr, aniž by řádně zjišťovala a ověřovala žalovanou tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně správně nahlédla do úvěrové zprávy, ze které zjistila, že žalované nebyly poskytnuty jiné úvěry, tím však přezkumná činnost žalobkyně skončila, neboť ačkoliv měla k dispozici i vyúčtování mzdy žalované za měsíc 6/2025, ze kterého je patrné, že její příjem na základě dohody o pracovní činnosti činil pouze [částka], žalobkyně i nadále počítala s částkou [částka], kterou uvedla žalovaná. Co se týče výdajů žalované, ty žalobkyně nezjišťovala vůbec, přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalované neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima ve výši [částka], aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla posouzena reálná situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.
15. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelských úvěrů založených Smlouvou.
16. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalované byla poskytnuta od žalobkyně částka [částka]. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla žalobkyni částku [částka] představující jednu platbu; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok na vrácení částky [částka] ([částka] – [částka]).
17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měla zaplatit do [datum] a dne [datum] se ocitla dle § 1970 o. z. v prodlení. Žalobkyně požadovala v řízení úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a od [datum] do zaplacení. Jelikož však soud přiznal žalobkyni pouze částku [částka], uložil žalované vedle této dlužné částky také povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] v kapitalizované výši [částka] a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).
18. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
19. Jelikož měli účastnice ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 50 %), soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).