8 C 93/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 112 783,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , dříve [Anonymizováno]. IČO [IČO] (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 21. 10. 2022 smlouvu o půjčce č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 17,9 % ročně a dalšími poplatky ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5 416 Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když uhradil jen 59 599,87 Kč, proto Společnost ke dni 15. 4. 2024 úvěr zesplatnila. Vedle dlužné jistiny žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 10 525,53 Kč od 21. 10. 2023 do 11. 4. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 402,57 Kč od 31. 10. 2023 do 31. 3. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 112 284,69 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 112 284,69 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud přitom zjistil následující:

4. Dne 21. 10. 2022 podepsal žalovaný jako klient návrh na uzavření Smlouvy (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota]) a Společnost ([právnická osoba].) následně zaslala žalovanému téhož dne akceptaci tohoto návrhu (viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. [hodnota]). Na základě Smlouvy se Společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem z ve výši 17,9 % ročně splatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 5 416 Kč vždy k tomu dni v měsíci, ve kterému mu bude úvěr poskytnut (viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Společnost poskytla žalovanému dne 21. 10. 2022 částku 150 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. [č. účtu] vedený na jméno žalovaného (viz výpis z účtu). Na Smlouvu bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 59 599,87 Kč (viz měsíční výpisy, mimořádný výpis z účtu).

5. Co se týče ověření úvěruschopnosti žalovaného, Společnost vycházela před uzavřením Smlouvy z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že je ženatý, žije ve sdíleném bydlení, jeho příjem ze zaměstnání činí 22 962 Kč, výdaje na bydlení činí 1 600 Kč, výdaje na živobytí 600 Kč, rodinné a ostatní náklady 600 Kč a nehradí splátky žádných dalších úvěrů (viz údaje o žalovaném, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Společnost počítala s výdaji na bydlení ve výši 4 550 Kč, započtenými životními náklady ve výši 3 910 Kč (viz údaje o žalovaném). Společnost také provedla lustraci v registru BRKI s výsledkem „OK“, ze které bylo zjištěno, že žalovaný žádal dne 24. 5. 2022 o osobní úvěr ve výši 300 000 Kč, jehož poskytnutí mu bylo odmítnuto (viz sjetina ze systému).

6. Dne 13. 12. 2023 si společnost [právnická osoba]. jako postupitel a společnost [Anonymizováno] jako postupník sjednaly rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. [Anonymizováno] a dále dne 26. 6. 2024 Smlouvu o postoupení pohledávek č. 12/2023/03 na základě které se Společnost zavázala postoupit na [Anonymizováno] [Anonymizováno] pohledávky specifikované v příloze 1, kde byla také pohledávka za žalovaným z uvedené Smlouvy (viz rámcová smlouva, smlouva o postoupení pohledávek, příloha, potvrzení úplaty). Dne 9. 7. 2024 si společnost [Anonymizováno] jako postupitel a žalobkyně postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost [Anonymizováno] postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. příloh). Dopisem ze dne 12. 7. 2024 oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávek na společnost I-Xon a.s. (viz vyrozumění o postoupení pohledávky) a dopisem ze dne 12. 8. 2024 oznámila společnost [Anonymizováno] žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 12. 8. 2024 odeslanou týž den, kde žalovaného vyzvala k úhradě do 7 dnů od odeslání výzvy (viz nerozporované tvrzení žalobkyně, výzva k úhradě dluhu, seznam odeslaných předžalobních výzev).

7. Soud věc posoudil následovně:

8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným ze Smlouvy na společnost [Anonymizováno], která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 7. 2024 postoupila na žalobkyni, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele v obou případech oznámena a postoupení pohledávky tak nabylo i vůči němu účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a § 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

9. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Pokud jde o uzavření smlouvy, ačkoliv lze shledat smluvní konsensus smluvních stran být smlouvou vázán, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Ze skutečností popsaných v bodě 5 odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že Společnost svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnila, neboť žalovanému poskytla úvěr, aniž by jakkoliv zjišťovala a ověřovala žalovaným tvrzenou výši příjmů a výši výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, 1 As 30/2015-39, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Věřitel musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. K obezřetnosti měla vést Společnost také skutečnost, že žalovanému bylo pár měsíců před uzavřením Smlouvy odmítnuto poskytnutí osobního úvěru ve výši 300 000 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.

12. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

13. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

14. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

15. Žalovaný obdržel od Společnosti v případě Smlouvy částku 150 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Bylo zjištěno, že žalovaný poskytl Společnosti celkově částku 59 599,87 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však Smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 90 400,13 Kč coby poskytnuté jistiny (poskytnutá jistina ve výši 150 000 Kč mínus zaplacené částky ve výši 59 599,87 Kč).

16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o možnosti dlužníka (žalovaného), ten byl v řízení nečinný, proto soud vycházel z toho, že mohl zaplatit na základě výzvy žalobkyně z 12. 8. 2024 odeslané týž den; s odkazem na § 573 o. z. se výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného 15. 8. 2024, lhůta 7 dnů od odeslání pak uplynula 22. 8. 2024, tedy od 23. 8. 2024 je žalovaný dle § 1970 v prodlení a je možné požadovat zákonné úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které soud žalobkyni přiznal ve výši 12,75 % ročně z částky 90 400,13 Kč (výrok I.) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 102 147,19 Kč (jistina 90 400,13 Kč + přiznaný úrok z prodlení v kapitalizované výši 11 747,06 Kč), naopak žalobou požadovala celkem částku 169 006,24 Kč (jistina 112 783,69 + smluvní úrok ve výši 10 525,53 Kč + úrok z prodlení ve výši 1 402,57 Kč + smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně z částky 112 284,69 Kč od 15. 6. 2024 v kapitalizované výši 24 283,94 Kč + úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 112 284,69 Kč od 15. 6. 2024 v kapitalizované výši 20 010,51 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 60 % v poměru k neúspěchu 40 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 20 %. Náklady řízení v celkové výši 26 183 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 512 Kč, odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 5 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, předžalobní výzva) v celkové výši 16 860 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen advokátní tarif); náhrady hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za 1 úkon právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 v celkové výši 1 050 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 3 761 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 20 % z výše uvedené částky 26 183 Kč, tedy částku 5 237 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně, a to ve standardní lhůtě dle §160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).