Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , [adresa], 140 000 [adresa] (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely po předchozím ověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru ve znění jejich dodatků, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem, nicméně žalovaná uhradila pouze [částka] a ničeho dalšího neuhradila ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, příslušnou dokumentací však nedisponuje a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby její nárok posoudil v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.Zjištěný skutkový stav3. Společnost a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši [částka], který byla žalovaná oprávněna čerpat, a který se zavázala uhradit společně s úrokem formou minimálních měsíčních splátek (viz Smlouva). Žalobkyně zaslala dne [datum] na účet vedený na jméno žalované částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (viz potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota], sdělení [právnická osoba].). Žalovaná uhradila celkem [částka] (viz potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota]). Společnost pak úvěr zesplatnila dopisem z [datum] odeslaným téhož dne, ve kterém žalovanou vyzvala k zaplacení celé částky „hned“ (viz poslední možnost k úhradě a podací lístek).4. Dne [datum] si ujednaly Společnost coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které postoupila Společnost žalobkyni pohledávky, mezi kterými byla pod položkou č. [hodnota] uvedena pohledávka za žalovanou. Dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] oznámila postoupení pohledávky žalované žalobkyně, která ji současně vyzvala k zaplacení částky [částka] do 3 dnů na bankovní účet s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky; přílohou dopisu bylo oznámení Společnosti o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky a potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).Právní posouzení věci5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem odeslaným dne [datum], čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak dle § 1879 a § 1880 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.6. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Společnost nedisponovala žádnými údaji o výši příjmů či výdajů žalované, nezjišťovala, zda je žalovaná zaměstnaná, zda má vyživovací povinnost k jiné osobě, zda má jiné úvěry a neprováděla ani lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech jako např. SOLUS, NRKI, BRKI. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.9. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.10. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu, poplatky, smluvní pokutu, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).11. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku [částka], aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Bylo zjištěno, že žalovaná uhradila Společnosti celkem [částka], a bezdůvodné obohacení tak činí [částka].12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy právní předchůdce žalobkyně z [datum] odeslané téhož dne, v níž požadovala zaplacení „hned“. Vzhledem k §573 o. z. soud vycházel z toho, že tato zásilka byla doručena žalované [datum] a lhůtu hned vyložil jako lhůtu do [datum], tedy od [datum] se žalovaná ocitla dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané částky [částka] od tohoto data ve výši 11,5 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] a uvedené úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.Náklady řízení a lhůta k plnění14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka [částka] ([částka] + úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka]), naopak žalobou požadovala celkem částku [částka] ([částka] + úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka]). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 54 % v poměru k neúspěchu 46 %. S ohledem na uveden, kdy oba účastníci mají téměř shodný výsledek, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.