Výrok
I. Řízení se co do částky 5 000 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 334 222,98 Kč s úrokem 6,99 % ročně z částky 281 096,50 Kč od 5. 9. 2024 do 14. 1. 2025 a z částky 276 096,50 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 281 096,50 Kč od 5. 9. 2024 do 14. 1. 2025 a z částky 276 096,50 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 14 470 Kč.
Odůvodnění
Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 5. 9. 2024. Žalobce v návrhu tvrdil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 349 280 Kč, když ke dni podání žaloby byla vymáhána částka 327 890,75 Kč, je vymáhána jistina ve výši 281 096,50 Kč, řádný úrok ve výši 24 487,90 Kč a úrok z prodlení ve výši 33 368,58 Kč.Dne 17. 1. 2025 byl návrh částečně vzat zpět, tím došlo k situaci předvídané jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 96 odstavec 1 alinea první, odstavec 2 alinea druhá o. s. ř., kdy soud v případě částečného zpětvzetí návrhu řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví. Soud poslušen zákonnému pokynu tedy takto rozhodl.Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na současného žalobce a žalovaná byla uvědomena.Dále soud zjistil, že žalovaná byla o vrácení částky upomínána, avšak bezvýsledně, žalovaná, ač řádně předvolána, se nedostavila, tedy se svým zaviněním k věci nevyjádřila.Po právní úvaze soud podřadil situaci pod ustanovení § 2395 obč. zák., kde je uvedeno, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takto tedy vznikla povinnost žalovaného vrátit poskytnuté prostředky.Dále soud podřadil situaci pod ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Takto tedy pohledávka přešla na nynějšího žalobce.Obecně takto vznikla situace předvídaná jasnozřivým zákonodárcem v ustanovení § 1721 obč. zák., kde je uvedeno, že ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal.Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil účelně k uplatnění svého práva proti žalované, která ve věci úspěšná nebyla (§ 142 odstavec 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal zaplacený soudní poplatek ve výši 13 570 Kč, k tomu žalobce žádal paušální náhradu hotových výloh za 3 úkony při uplatnění práva po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkony: výzva k plnění, návrh ve věci samé, zpětvzetí, celkem náklady řízení činí částku 14 470 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.