Výrok
I. Návrh žalobce, aby byla žalované uložena povinnost vyplatit náhradu újmy ve výši 500 000 Kč, se zamítá.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne [datum]. Návrhem se žalobce domáhal odškodnění za „protiprávní zastupování [dítě] [Anonymizováno] “, za nepřiměřenou délku řízení při nesprávném úředním postupu či nezákonném rozhodnutí. Návrh byl doplněn dne [datum], jako důvod tohoto návrhu žalobce uvedl nepřiměřenou délku řízení, porušení v zákonem dané povinnosti objektivního šetření, nesprávných závěrů, demagogických obhajování lží, legalizace podvodu a bezpráví, kdy měl soud legalizovat podvod, lži, bezpráví a soud měl být účastníkem útisku. [Anonymizováno] dle tvrzení soudu neplnil zákonné povinnosti, když přebral tvrzení matky, kdy postup [Anonymizováno] nazval jako velmi úsměvný a v duchu si říkal, že postup mohl vymyslet snad jen debil. Druhé podání přešlo hodnocení žalobce do současnosti, kdy žalobce pořídil záznam pohovoru sociálního pracovníka [Anonymizováno] ze dne [datum] a navrhl přehrání tohoto rozhovoru jako důkaz. Rovněž soudu navrhl psychologickou analýzu, kterou sám vypracoval, a to k současné situaci. Na konkrétní otázku soudu, která práva žalobce byla porušena a jaká vznikla žalobci újma sdělil, že konkrétní porušení ustanovení zákona neumí kvalifikovat, ale újma, která mu vznikla, spočívá v narušení jeho vztahu jako otce k vlastnímu [dítěti].Při právním hodnocení soud vycházel ze dvojí úvahy. V první úvaze se zabýval žalobcovým tvrzením při porušení jeho práva a vzniku újmy rozsudky zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka], které nabyly právní moci dne [datum] a [datum].Do této části případu namítla žalovaná svým podáním ze dne [datum] námitku promlčení, a to s odkazem na ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, kde je uvedeno, že právo na náhradu újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě.Soud přisvědčil právní kvalifikaci žalobce a jeho názoru v tom, že datum [datum] je datem a časem, kdy se žalobce dozvěděl o tom, kdy mu měla vzniknout újma a kdo za tuto odpovídá, žaloba v této věci byla podána [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. Zde soud uvažoval postupem od obecného ke zvláštnímu, tedy k ustanovení § 609 a 610 odst. 1 občanského zákoníku, který je normou obecnou proti zákonu č. 82/1998 Sb., poměr obecného ku zvláštnímu, kdy soud přihlíží k promlčení, pokud je tato námitka vznesena. V této části tedy žaloba musela být zamítnuta, neboť existence promlčení je pro zamítnutí žaloby podmínkou postačující.V dalších tvrzeních o přesahu do současné doby i do doby minulé žalobce namítal proti postupu [Anonymizováno] do hodnocení důkazů, aniž by uvedl konkrétní porušení práva a aniž by uvedl konkrétní vznik újmy. Zde nebylo možno podřadit pod obecnou strukturu vzniku újmy jíž je 1. protiprávní stav, 2. vznik újmy, 3. příčinná souvislost mezi vznikem újmy a protiprávním stavem a v případech stanovených zákonem 4. zavinění žalovaného. I v této části tedy žaloba musela být zamítnuta, neboť žalobce argumentoval svými subjektivními pocity, aniž by soudu předložil jediný přesvědčivý důkaz, tvrzení nebo argument ke vzniku újmy. Soud zamítl jako důkaz „psychologickou analýzu“, kterou vypracoval sám žalobce, tento není kompetentní a povolaný k vypracovávání „psychologické analýzy“ a soud rovněž zamítl vyslechnutí záznamu pohovoru [Anonymizováno] s nezletilým, neboť tento pohovor soud považuje za důvěrný.K obojí argumentaci soud podotýká, že [Anonymizováno] je ze zákona (§ 1 a 2 zákona č. 359/1999 Sb.), když z provedených důkazů je zřejmé, že tento orgán svoji povinnost uchopil, realizoval a hodnocení výstupu ze zásahu a šetření bylo v kompetenci nalézacího soudu, v tomto řízení nepřísluší soudu tento postup revidovat, pokud nebyl tvrzen vznik újmy porušení práva.Řízení o náhradu újmy nepřiměřenou délkou řízení bylo vyloučeno k samostatnému řízení.Účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť neúspěšnému žalobci toto právo nepřísluší, úspěšná žalovaná toto právo neuplatila a z obsahu spisu nevyplynul vznik nákladů tomuto.