Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8.700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.
II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 27.184 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2.381,05 Kč, kapitalizovaný úrok 1.227,66 Kč, 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 15.010,28 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a 8% úrok ročně z částky 14.474,27 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, dále částku 11.892 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 803,23 Kč, kapitalizovaný úrok 417,12 Kč, 14,75% úrok z prodlení ročně z částky 4.004,57 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a 8% úrok ročně z částky 3.901,34 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 47.776 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se [adresa], došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které věřitel žalovanému poskytl částku 20.000 Kč, poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, kdy poslední splátka byla zaplacena 30. 11. 2023 ve výši 1.300 Kč. Již před tím byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o úvěru, kdy mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10.000 Kč. Ani zde podle žalobce nebylo ze strany žalovaného řádně hrazeno. Pohledávky z obou smluv pak byly postoupeny na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, a to s účinností ke dni 25. 3. 2025. K úhradě nedošlo a žalobce proto podal žalobu.
2. Dále pak žalobce doplnil, že prověřil úvěruschopnost žalovaného, kdy v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je od [datum] na dobu neurčitou zaměstnán jako technickoobchodní zástupce u společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], výše jeho měsíčních příjmů činí 30.690 Kč, výše jeho měsíčních výdajů činí 18.360 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 12.330 Kč. Žalovaný dále v uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Dále pak žalobce uvedl, že na první úvěr ve výši 10.000 Kč žalovaný uhradil celkem 11.700 Kč, na druhý úvěr ve výši 20.000 Kč uhradil žalovaný 11.300 Kč.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.
4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 10.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10.000 Kč, další platby ve výši 8.592 Kč v 14 splátkách ve výši 1.328 Kč.
5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 20.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 20.000 Kč, další platby ve výši 17.184 Kč v 14 splátkách ve výši 2.656 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že nároky z těchto dvou smluv byly postoupeny na žalobce. Toto bylo písemně oznámeno žalovanému.
7. Dále byl soudu předložen formulář žádostí o úvěr, ve kterém jsou uvedena osobní data žalovaného, dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je zaměstnán, což doložil pracovní smlouvou, dále doložil výplatní pásky. Bez doložení pak uvedl výdaje, toto nebylo nijak doloženo a prověřeno. Soud měl dále k dispozici výpis z úvěrových účtů žalovaného, kdy z tohoto bylo zjištěno, že na první úvěr ve výši 10.000 Kč žalovaný uhradil celkem 11.700 Kč, na druhý úvěr ve výši 20.000 Kč pak uhradil 11.700 Kč.
8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyly doloženy výdaje žalovaného.
17. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta v prvním případě 10.000 Kč, na kterou uhradil 11.700 Kč, zde dluh nevznikl. V druhém případě pak žalovanému byla vyplacena částka ve výši 20.000 Kč, na kterou splatil 11.300 Kč. Rozdíl tak činí částku 8.700 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 8.700 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.
20. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.