Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 26.962,67 Kč s 23,99% úrokem ročně od 16. 7. 2024 do 14. 10. 2024, s 14,75% úrokem ročně od 15. 10. 2024 do zaplacení a s 14,75% úrokem z prodlení ročně od 16. 7. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci k rukám žalobce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 2.643 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 26.962,67 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že je právním nástupcem společností [právnická osoba]., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 8. 2024. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty č. [hodnota] a poskytl mu úvěrový rámec 27.000 Kč, jenž mohl žalovaný jejím prostřednictvím čerpat. Žalovaný vyčerpal úvěrovanou částku, dluh však nesplácel, jak bylo sjednáno. Proto banka dopisem ze dne 27. 1. 2024 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky.
2. Žalovaný uvedl, že skutečně čerpal žalovanou částku, požádal o umožnění splátek.
3. Soudu byly předloženy listinné důkazy, z nichž soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb a na základě vedení účtu ve prospěch žalovaného pak byla s žalovaným uzavřena smlouva o vydání kreditní karty, kterou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 27.000 Kč.
4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celou částku, kterou však řádně nesplatil.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a o tomto byl žalovaný písemně informován.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., kterou byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr do výše 27.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když čerpané prostředky řádně a včas nesplácel. Dluh za žalovaným byl postoupen žalobci. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil, ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.
8. Vzhledem k výši žalované částky a žádosti žalovaného o povolení splátek pak soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k navržené výši splátek je možno žalovanému povolit splácení dluhu a soud dlužníkovi v tomto rozhodnutí povolil splácet dluh ve stanovených splátkách. Tato možnost představuje výhodu, neboť umožňuje hradit dluh postupně, v částkách přiměřených jeho finančním možnostem. Tato výhoda je však podmíněna tím, že dlužník bude jednotlivé splátky hradit řádně a včas podle stanoveného splátkového kalendáře. Pokud neuhradí i jen jednu splátku včas nebo v plné výši, může dojít ke ztrátě výhody splátek. To znamená, že věřitel bude oprávněn požadovat okamžité splacení celé zbývající dlužné částky, a to bez ohledu na původně stanovený splátkový kalendář. V takovém případě může být proti dlužníkovi nařízen výkon rozhodnutí (exekuce) na celý zbytek dluhu. Dlužníkovi se proto doporučuje, aby si pečlivě hlídal termíny splátek.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. V souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, přiznal soud žalobci na náhradě nákladů řízení nižší sazbu za každý úkon právní služby učiněný do podání návrhu včetně, protože soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně podává návrhy z titulu postoupených pohledávek vzniklých na základě typizovaných smluv, kdy návrh žalobce je podán na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných případech a hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje 50.000 Kč. Pro aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu je rozhodné, že je ve vztahu k danému typu smlouvy vždy pevně dán okruh rozhodných skutečností, které jsou v žalobě tvrzeny a které se pro daný smluvní typ liší v podstatě jen datem uzavření smlouvy, označením smluvního partnera, datem, kdy na smlouvu přestalo být plněno, a výší dluhu. Za každý úkon právní služby (převzetí a příprava věci, výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, podání návrhu) tak byla žalobci přiznána částka 300 Kč, dále 3x paušální náhrada po 100 Kč, sazba DPH ve výši 21 % v částce 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1.191 Kč. Celkem tedy na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 2.643 Kč.