Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 140.210,64 Kč s 12% úrokem ročně z částky 130.130,64 Kč od 23.9.2025 do zaplacení, 12% úrokem z prodlení ročně z částky 130.130,64 Kč od 23.9.2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem 20.499,94 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 7.361,81 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 33.110,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 140.210,64 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] elektronicky smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout neúčelový úvěr ve výši 150.000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobce řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl čerpán jednorázově. Posléze žalovaný přestal úvěr splácet, proto byl zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Přes upomínky to neučinil, proto byla podána žaloba.Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, jejímž předmětem bylo umožnění žalovanému čerpat finanční prostředky do částky 150.000 Kč, zároveň byly sjednány podrobné úvěrové podmínky.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč. Žalovaný neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácel. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce žalovaný žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33.110,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7.011 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 140.210,64 Kč sestávající z částky 6.740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21.570 Kč ve výši 4.529,70 Kč.