Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, která byla žalobci naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], částkou 2 200 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 11. 2025 dále do budoucna zrušuje.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění
Návrhem doručeným soudu dne 5. 11. 2025 se domáhal žalobce zrušení vyživovací povinnosti otce ke zletilému synovi. K odůvodnění uvedl, že výživné bylo stanoveno rozhodnutím Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] výši 2 200 Kč. Syn dne 10. 2. 2024 dovršil zletilosti, dokončil povinnou školní docházku a středoškolské studium.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud tak rozhodl v jeho nepřítomnosti pouze na základě tvrzení žalobce a jím předložených důkazů.Z pracovní smlouvy ze dne 22. 10. 2025 se zjišťuje, že ji uzavřel [právnická osoba]., jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec. Žalovaný je na základě této smlouvy zaměstnaný na dobu určitou do 30. 4. 2026.Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.V projednávaném případě je žalovaný již zletilý, ukončil studium a je od 22. 10. 2025 zaměstnán. Je tedy již schopen se sám živit. Žaloba je tak zcela důvodná. Proto soud zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu s tím, že žalobci žádné náklady nevznikly.