Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 022,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 216,09 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 96,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 476,19 Kč a úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 9 216,09 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 12 356 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 10 022,09 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součást tvoří zejména sazebník, oznámení o úrokových sazbách, všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Žalobkyně se zavázala na základě této smlouvy poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr čerpat jednorázově do 28. 6. 2018 a splácet od 15. 8. 2018 vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny nejpozději do 15. 6. 2026. Doba trvání úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 8,90 % p. a., hodnotou RPSN 9,27 % a výše měsíční splátky byla stanovena na 442 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala 21. 6. 2018, nehradila ho však řádně a včas. Splatnost úvěru nastala 5. 2. 2025. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 10 022,09 Kč, přičemž nesplacená část jistiny úvěru je 9 216,09 Kč a úvěrové poplatky ve výši 806 Kč. Žalobkyně dále požaduje příslušenství, které pro účely žaloby částečně zkapitalizovala. Žalované byla dne 7. 2. 2025 zaslána předžalobní upomínka, žalovaná nereagovala.
2. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že řádně zkoumala a vyhodnotila úvěruschopnost žalované podle interních pravidel s přihlédnutím k tehdejším poměrům žalované. Žalobkyně přitom vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať už dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení banky, tj. z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, příjmu žalované, výdajů žalované, výdajů žalované na splátky úvěrů.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.
4. Ze smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že ji dne [datum] uzavřela žalobkyně a žalovaná, předmětem byl bezúčelový spotřebitelský – osobní úvěr ve výši 30 000 Kč, který měla žalovaná splatit v 96měsíčních splátkách po 442 Kč, s tím že zápůjční úroková sazba činila 8,90 % p.a. a výše RPSN 9,27 %. Úvěr měl být splacen do 15. 6. 2026 a celková splatná částka by činila 42 047,14 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr čerpat jednorázově do 28. 6. 2018 a od 15. 8. 2018 začít splácet. Součástí smlouvy o úvěru je i podrobný splátkový kalendář.
5. Přípisem ze dne 7. 2. 2025 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná neplnil svou povinnost, když úvěr řádně a včas nesplácela. Příslušenstvím pohledávky je úrok z úvěru, který byl součástí smluvních ujednání a úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně žalovaná žádným způsobem nezpochybnila, ani nevyvrátila. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 356 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 022,09 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 991 Kč za cestu [adresa] a zpět, tj. 136 km ujetých osobním automobilem [osobní automobil], při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a ceně 34,70 Kč za litr paliva a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., dále náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 551 Kč ve výši 2005 Kč. (§14a a. t).