Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení:a) částky ve výši 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč ode dne 16. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně,b) částky ve výši 3 500 Kč,se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 18. 5. 2026 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 17 500 Kč s příslušenstvím.
2. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba]. uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč na její bankovní účet č. [č. účtu]. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 40 % měsíčně za dobu prvního měsíce od čerpání jistiny ve výši 4 000 Kč, jakož i zákonných úroků z prodlení z částky 1 400 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 16. 11. 2024 do 31. 10. 2025 v částce 3 500 Kč.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.
4. Z žalovanou nesignovaného návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou měla být na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované měl být poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, zápůjční úroková sazba měla být sjednána ve výši 40 % měsíčně, RPSN činila 5 556,27 %.
5. Z potvrzení z č. l. 8 vyplynulo poskytnutí částky 10 000 Kč dne [datum] společností [právnická osoba]. na číslo účtu žalované uvedené v dané smlouvě s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované.
6. Z nedatované žádosti z č. l. 14 vyplynulo, že žalovaná požádala společnost [právnická osoba]. o poskytnutí úvěru č. [hodnota], kdy tato tvrdila, že má měsíční příjem ve výši 43 437 Kč coby zdravotní sestra (ačkoli má být zcela bez vzdělání), její výdaje mají být 10 000 Kč, kdy má mít pronajaté bydlení, nemá být u ní vedena exekuce, ani insolvence.
7. Oznámením o zesplatnění ze dne [datum] společnost [právnická osoba]. prohlásila daný spotřebitelský úvěr za splatný s tím, že žalovaná daný úvěr čerpala a dosud nevrátila.
8. Jelikož se nepodává v řízení jiný rozumný důvod zaslání uvedené platby společností [právnická osoba]., že společnost [právnická osoba]. byla obeznámena se správnými údaji o žalované a žalovaná dle žádosti z č. l. 14 požádala společnost [právnická osoba]. o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, který byl i skutečně poskytnut, a že byla společností [právnická osoba]. následně daná transakce vedena jako čerpaný spotřebitelský úvěr, dovodil soud při absenci námitek žalované, že mezi účastníky došlo k uzavření dané spotřebitelské úvěrové smlouvy.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 10. 2025 a k ní se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 10. 2025 včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni.
10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba]. řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že tato společnost dopředu provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením všech zjištěných výsledků, nebylo doloženo, že by měla dopředu k dispozici výplatní pásky žalované či jiné doklady o jejím příjmu, ani listiny o jejich konkrétních výdajích, kdy se nemohla spolehnout toliko na prohlášení žalované. V daném případě tak soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba]. neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.
19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Soud však vyšel z toho, žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou se nepodává úhrada. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak žalobkyni vyhověl v rozsahu 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
21. Soud zkoumal splatnost dlužné částky dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době uzavření smlouvy disponovala uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalované vrátit 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
22. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků, smluvní pokuty a zákonných úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli při kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí procesně úspěšní v obdobné míře.