Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 29 000 Kč.
II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 11 600 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 600 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3 596 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 1 232,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Žalobou ze dne 12. 7. 2024 se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 40 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 1. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty 3 596 Kč. Žalobou uplatněný nárok odůvodnil tím, že se žalovanou uzavřel dne [datum], [datum] a [datum] úvěrovou smlouvu č. [hodnota] a poskytl žalované úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru a ke dni 5. 1. 2024 došlo k jeho zesplatnění. Žalobce podanou žalobou požaduje zaplacení dlužní jistiny, úroku z úvěru ve výši 11 600 Kč a dohodnuté smluvní pokuty za prodlení žalované vyčíslené ke dni odeslání předžalobní výzvy na částku 3 596 Kč.
2. Žalovaná sdělila, že uzavřenou úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou, neboť žalobce před poskytnutím úvěru nijak neověřoval její schopnost úvěr splatit. Důvodný je toliko nárok žalobce na vrácení částky, kterou žalované na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytl, neboť toto plnění žalovaná skutečně obdržela.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a z jejího dodatku ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, kterou se žalobce zavázal poskytnutou žalované úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu. Ten byl původně stanoven na 30 000 Kč, v rámci dodatku ze dne [datum] došlo k jeho navýšení na 50 000 Kč. Úrok byl úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl utvrzen smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Z výpisu z účtu vzal soud za prokázané, že žalobce převedl na účet č. [č. účtu], jenž je dle sdělení [právnická osoba]. v majetku žalované, dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 7 000 Kč a dne [datum] částku 12 000 Kč. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované doložil žalobce toliko výplatní pásku žalované a výpis z jejího účtu.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
7. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem8. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje pod sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy poskytovateli úvěru povinnost před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele úvěru mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. Ze závěrů rozsudku Soudního dvora (druhý senát) EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 (dostupný na http://curia.europa.eu) vyplývá, že soudy jsou podle Článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení povinnosti řádně posoudit před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele úvěr splatit, tak zakládá absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, ke které musí soud přihlédnout vždy.10. V projednávané věci žalobce k výzvě soudu neprokázal, že by před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalované úvěr splatit, ač byl soudem poučen, že v takovém případě může být ve sporu neúspěšný. Z provedeného dokazování sice vyplývá, že právní předchůdce žalobce ověřoval výši příjmů žalované, řádné posouzení úvěruschopnosti zájemce o úvěr však vyžaduje nejen zjišťování příjmů úvěrovaného, ale též řádné ověření jeho pravidelných výdajů, jeho rodinného zázemí a případných vyživovacích povinnosti a jeho platební morálky, s čímž minimálně souvisí zjišťování jeho dalších nesplacených závazků. Při ověřování výdejové stránky na straně žalované postupoval žalobce ryze formálním způsobem, neboť se spokojil pouze s čestným prohlášením žalované, aniž by jakkoliv ověřoval, zda jsou tyto údaje reálné a aniž by jakkoliv ověřoval, zda není žalovaná vedena v registrech dlužníků či zda vůči ní nejsou vedeny exekuce, ač lze tyto údaje získat z veřejně dostupných registrů. Jiné důkazy svědčící o tom, že by žalobce s odbornou péči prozkoumal i pravidelné výdaje žalované a existenci jejích dalších případných nesplacených dluhů, žalobce i přes výzvu a poučení soudu v řízení neoznačil. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno ohledně okolnosti podstatné pro posouzení toho, zda smlouva o úvěru byla uzavřena platně.11. Z důvodu porušení povinnosti žalobce posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované je tak třeba dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru hledět na uzavřenou úvěrovou smlouvu jako na neplatné právní jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že na základě neplatně uzavřené smlouvy bylo ze strany žalobce plněno, když žalované poskytl převodem na účet postupně částku v součtu 29 000 Kč. Jelikož se jednalo o plnění poskytnuté na základě neplatného právního jednání, má žalobce nárok na jeho vrácení dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu. Žalobce již však nemá právo na plnění vyplývající z vedlejších ujednání úvěrové smlouvy – zaplacení smluvního úroku za poskytnutí úvěru a zaplacení smluvní pokuty, neboť v důsledku neplatného uzavření úvěrové smlouvy jsou neplatná i veškerá její ujednání, ze kterých žalobce odvozuje své výše uvedené nároky. Žalovaná v řízení nerozporuje, že ze strany žalovaného došlo k vyplacení úvěru, soud proto vyšel z toho, že dlužná nesplacená jistina činí žalobou požadovanou částku 29 000 Kč.12. Soud proto podané žalobě vyhověl jen do částky 29 000 Kč, ve zbytku pak žalobou uplatněný nárok zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to s poukazem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterých vyplývá, že prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení ještě nenastalo a nárok na úrok z prodlení tak žalobci dosud nevznikl.13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, jak je uvedeno výše dle poměru úspěchu žalobce ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný jen ohledně 65,62 % uplatněného nároku, jeho neúspěch činí 34,38 %. Po odečtení neúspěchu žalobce ve sporu od jeho úspěchu tak soud dospívá k závěru, že žalobce má nárok jen na náhradu 31,24 % vzniklých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce v daném případě činí odměna za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) po 500 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce za tyto tři úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč za úkon, zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 1 768 Kč a 21 % DPH ve výši 378 Kč. Náklady řízení tak v součtu činní 3 946 Kč, 31,24 % z nich se po zaokrouhlení rovná částce 1 232,70 Kč.14. K aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu při stanovení nákladů řízení přistoupil soud proto, že žalobce u soudu opakovaně podává žaloby, ve kterých se domáhá zaplacení dlužných úvěrů, jednotlivé žaloby se liší jen označením žalovaného a specifikací konkrétních parametrů úvěru, ostatní skutková tvrzení zůstávají opakovaně neměnná, soud je proto toho názoru, že žaloba byla podána na ustáleném vzoru žalobce.