Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.646,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci 17.071,39 Kč spolu s úrokem 12 % ročně z částky 35.717,64 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou soudu dne 19. 3. 2025 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky ve výši 35.373,64 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovaným byla dne [datum] uzavřena online prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách www.zaplo.cz smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalobce žalovanému finanční hotovost ve výši 30.000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s příslušenstvím do 20. 1. 2025, spolu se smluvním úrokem ve výši 5.717,64 Kč. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil řádně a včas, neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z [datum] postoupil původní věřitel [právnická osoba], pohledávku žalobci. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 35.717,64 Kč sestávající z celkové nesplacené jistiny 30.000 Kč a smluvního úroku 5.717,64 Kč, splatných 20. 1. 2025, spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení od 21. 1. 2025 do zaplacení. Předžalobní výzva byla zaslána dne 18. 12. 2024. Podáním z 20. 6. 2025 žalobce uvedl, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích, žalobce všal nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historii žalovaného, ani ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalovaného ve vztahu k posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.
3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne [datum] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. [hodnota], kdy částka ve výši 30.000 Kč byla žalovanému vyplacena na účet, ze kterého odeslal verifikační platbu, splatnost 12 měsíců, úroková sazba 114,25 %, celková výše úvěru 51.600,96 Kč. Dle výpisu [právnická osoba] bylo žalovanému vyplaceno dne [datum] 30.000 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze [datum] mezi věřitelem [právnická osoba]., a žalobcem, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto původní věřitel uvědomil žalovaného oznámením dne 18. 12. 2024, žalovanému byla odeslána předžalobní výzva dne 18. 12. 2024. Dle předžalobní výzvy původního věřitele z 20. 11. 2024 činí celková dlužná jistina 18.646,25 Kč.
4. V žalobě nebylo žádným způsobem tvrzeno ani doloženo, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet, nebyly tak soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, zejména zkoumání v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí a zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného coby potenciálního dlužníka.
5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti netvrdil ani nedoložil zkoumání příjmové a výdajové situace žalovaného, také nebylo doloženo vyhledání žalovaného v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaný finanční částku ve výši 30.000 Kč skutečně obdržel, dlužná jistina činila 18.646,25 na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaný povinen uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 18.646,25 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela nečinný, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru v obecné (pariční) lhůtě k plnění (výrok I.).
12. Z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalovaného jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.). Proto byla žaloba ve zbytku jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.)
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř., podle výsledků řízení byl ve věci úspěšnější žalovaný, kterému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.