Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 4.688 Kč spolu s úrokem z prodlení 14,75 % z částky 24.688 Kč od 24. 5. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 887,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobou podanou soudu dne 24. 2. 2025 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky ve výši 24.688 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , a žalovanou byla dne [datum] uzavřena online prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách www.zaplo.cz smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalobce žalované finanční hotovost ve výši 16.000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s příslušenstvím do 23. 5. 2024, spolu se smluvním úrokem ve výši 4.688 Kč. Žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila řádně a včas, neuhradila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky z [datum] postoupil původní věřitel [právnická osoba], pohledávku žalobci. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 24.688 Kč sestávající z celkové nesplacené jistiny 20.000 Kč a smluvního úroku 4.688 Kč, splatných 23. 5. 2024, spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení od 24. 5. 2024 do zaplacení. Předžalobní výzva byla zaslána dne 19. 10. 2024.
2. Žalovaná se k návrhu písemně nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.
3. Z předložených dokladů žalobce vyplývá, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne [datum] ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kdy částka ve výši 16.000 Kč byla žalované vyplacena na účet, ze kterého odeslala verifikační platbu, splatnost 19. 4. 2024, úrok 3.680 Kč, splatnost půjčky 30 dnů. Dle dodatku č. 1 z [datum] byla částka jistiny navýšena na 17.000 Kč, úrok činil 3.960 Kč, dle dodatku č. 2 z [datum] byla částka jistiny úvěru navýšena na 18.000 Kč, úrok činil 4.240 Kč, dle dodatku č. 3 z [datum] byla částka jistiny úvěru navýšena na 20.000 Kč, úrok činil 4.688 Kč, ostatní ujednání zůstala v platnosti. Původní věřitel poskytl tak žalované celkem částku ve výši 20.000 Kč, ta se zavázala částku vrátit do 19. 4. 2024, kdy za poskytnutí úvěru nebyl sjednán poplatek, pouze smluvní úrok v ujednané pevné výši, žalobce požaduje příslušenství až od 23. 5. 2024. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze [datum] mezi věřitelem [právnická osoba]., a žalobcem, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané postoupení na žalobce, o tomto původní věřitel uvědomil žalovanou oznámením dne 19. 10. 2024, žalované byla odeslána předžalobní výzva dne 19. 10. 2024.
4. V žalobě nebylo žádným způsobem tvrzeno ani doloženo, že původní věřitel prověřoval schopnost žalované splácet, nebyly tak soudu doloženy žádné důkazy, kterými by žalobce prokázal hodnověrně řádné zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, zejména zkoumání v registrech BRKI, NRKI a SOLUS či centrální evidenci exekucí a zkoumání příjmové a výdajové situace žalované coby potenciálního dlužníka.
5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen částečně.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele splácet předmětný úvěr. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti netvrdil ani nedoložil zkoumání příjmové a výdajové situace žalované, také nebylo doloženo vyhledání žalované v centrální evidenci exekucí, ověření v registrech BRKI, NRKI, SOLUS či insolvenčního rejstříku. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin však vyplývá, že žalovaná finanční částku ve výši 20.000 Kč skutečně obdržela, na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení z neplatně uzavřené smlouvy, proto je žalovaná povinna uhradit dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužnou jistinu ve výši 20.000 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky z titulu bezdůvodného obohacení žalované, kdy aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela nečinná, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru v obecné (pariční) lhůtě k plnění (výrok I.).
12. Z ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odstavec 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, s ohledem na ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru závisí doba splatnosti od možností žalované jako spotřebitele a teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud žalované rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení (§ 1968 o. z.). Proto byla žaloba ve zbytku jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.)
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle výsledků řízení, kdy žalobce byl úspěšný v částce ve výši 20.000 Kč, tedy 67,32 % uplatněného nároku, neúspěšný v 32,67 % uplatněného nároku, proto mu příslušní náhrada nákladů řízení ve výši 34,65 %. Náklady žalobce spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), z toho pro 2 úkony učiněné do 31. 12. 2024 dle tehdy účinného a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva) po 300 Kč za celý úkon (§ 14b odst. 1 a. t.), tj. 600 Kč, 2x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 a. t.), tj. 200 Kč, a pro 1 úkon učiněný od 1. 1. 2025 dle aktuálního a. t. (žalobní návrh) po 400 Kč za celý úkon (§14 odst. 1 a. t.) a režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 2 a. t.), celkem 1.300 Kč, 21 % DPH, tj. 273 Kč, zaplacený soudní poplatek 988 Kč, celkem 2.561 Kč. S ohledem na výsledek řízení byla žalobci přiznána částka 887,40 Kč, což je 34,65 % vzniklých nákladů, které je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).