Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.000,01 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 2.902,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11.902,13 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 689,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem 10.353,70 Kč a částku 1.678,20 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne 26. 4. 2024 domáhal se žalobce zaplacení částky 13.580,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.902,13 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 689,67 Kč, kapitalizovaný úrok 10.353,70 Kč. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], v písemné formě smlouvu o úvěru číslo [hodnota], jejíž přílohu číslo jedna tvořil předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což potvrdil podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12.888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově měl uhradit částku 27.888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil, uhradil pouze částku ve výši 5.999,99 Kč, která odpovídá třem řádně uhrazeným splátkám. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 21.888,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 11.902,13 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky 9.985,88 Kč. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Z této smlouvy pak žalobce odvozuje aktivní legitimaci k podání žaloby. Žalobce tedy požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 11.902,13 Kč, zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 10.353,70 Kč, který je tvořen součtem nesplaceného úroku 481,36 Kč, nesplatného poplatku za poskytnutí úvěru 5.751 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1.632,09 Kč a nesplaceného inkasního poplatku 2.121,43 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 367,82 Kč. Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 689,67 Kč za období od 13. 6. 2023 do 1. 11. 2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupena jistina pohledávky ve výši 11.902,13 Kč. Dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 15 % ročně od 7. 12. 2023 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.678,2 Kč. Podrobnou specifikaci svých nároků pak provedl žalobce v návrhu na zahájení řízení.
2. Žalovanému byl návrh na zahájení řízení doručen na adresu jeho trvalého pobytu spolu s předvoláním k jednání na den 4. 11. 2024, a to náhradním způsobem – uložením u pošty dne 1. 10. 2024 s účinky doručení ke dni 11. 10. 2024 ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se k jednání nedostavil, ve věci se nevyjádřil.
3. V daném případě pak žalobce požaduje plnění ve shora uvedené výši, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo [hodnota], uzavřené dne 12. 4. 20225 mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] číslo [hodnota] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli zaplatit úrok v celkové výši 761 Kč, dále zaplatit za poskytnutí úvěru úplatu 7.250 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2.077 Kč, za inkaso plateb v hotovosti zaplatit 2.700 Kč. Celková dlužná částka splatná dlužníkem činila 27.888 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 12.888 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru 14 měsíců, měsíční splátky činily 1.992 Kč.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 téhož zákona, poskytne-li poskytoval spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
8. Soud listinné důkazy předložené žalobcem posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti, je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
9. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce řádně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze z karty žádosti o úvěr, výplatních pásek a pracovní smlouvy. Žalovaný byl dle této smlouvy zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s tím, že pobíral minimální mzdu, smlouva byla uzavřena v dělnické profesi na dobu šest měsíců. Zároveň uvedl, že pobírá měsíčně 17.371 Kč, je svobodný, bezdětný. Uvedl, že výdaje na bydlení a energie činí 3.000 Kč, jež je částkou zjevně podhodnocenou, kdy není vůbec uvedeno, kde bydlí, v jakém typu bydlení, s kým (korespondenční adresa uvedená [adresa]), částku na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 3.860 Kč, jež je částkou rovněž zjevně podhodnocenou. Dále uvádí srážky ze mzdy, reps. výživné 5.280 Kč, a měsíční splátku stávajících půjček 500 Kč. Po odečtení těchto podhodnocených výdajů pak zbývá žalovanému 4.731 Kč. Žalovaný v žádosti žádal částku 30.000 Kč, byla mu poskytnuta v poloviční výši, tj. žalobce evidentně nějaké zkoumání bonity provést musel, zjevně však nenahlížel do evidence exekucí, kde má žalovaný kontinuální historii dluhu od roku 2010, ani není přiložen výpis z rejstříku SOLUS či BRKI/NRKI.
10. Soud proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje smlouvu uzavřenou mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným dne [datum] za neplatnou, plněním bez právního důvodu tak vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení. Žalovaný obdržel částku ve výši 15.000 Kč, zaplatil 5.999,99 Kč, zůstává pak částka ve výši 9.001 Kč, jež je bezdůvodným obohacením na straně žalovaného.
11. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má nárok na toliko nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, teprve po marném uplynutí doby splatnosti doby stanovené rozsudkem soudu se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 obč. zákoníku).
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu ve věci. Požadavek žalobce byl z větší části zamítnut, náhrada nákladů řízení by zčásti náležela žalovanému, ten však neprokázal, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.