Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se návrh, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 2.800,94 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 13.924 Kč od 20. 7. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 2.707,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne 5. 8. 2024 domáhal se žalobce zaplacení částky 13.924 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a dále zaplacení částky 876,94 Kč. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru číslo [hodnota] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] distančním způsobem na adrese [webové stránky]. Žalobce se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13.000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru. V žalobě pak žalobce obecně popsal, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované. Postupoval pak podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nahlížel také do dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnost dlužníka, případně žalobce vycházel z žalovanou předložených výpisů z účtů a výplatních pásek prokazující jeho pravidelný příjem a žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 22.432 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na účet [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce v jedné platbě ve výši celkem 12.000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila službu „[název služby] “ za poplatek ve výši 110 Kč, službu „[název služby] “ za poplatek 165 Kč, infomační SMS servis za poplatek 29 Kč. Úvěr byl splatný 19. 7. 2023, žalovaná však neuhradila ničeho. Ke dni podání žaloby měla žalovaná ve vztahu k žalobci nesplacenou pohledávku 13.924 Kč sestávající z jistiny 12.000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1.620 Kč, poplatku za službu „[název služby] “ 110 Kč, poplatku za expresní vyplacení úvěru službu „[název služby] “ 165 Kč, poplatek za informační SMS servis 29 Kč. Žalobce je dále oprávněn v souladu s článkem 6.4 VOP a článkem 3 Sazebníku požadovat v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, smluvní pokutu pak žalobce počítá za prvních 90 dnů, celkem ve výši 876,94 Kč.
2. Žalované byl návrh na zahájení řízení doručen na adresu jejího trvalého pobytu spolu s předvoláním k jednání na den 22. 1. 2025, a to uložením u pošty dne 20. 12. 2024 (s následným vložením do domovní schránky adresáta dne 3. 1. 2025) s účinky doručení uplynutím deseti dnů od uložení fikcí ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž plyne, že žalované byl poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 13.000 Kč, dlužnice si v rámci volitelných služeb zvolila službu „[webové stránky] “ za 110 Kč měsíčně, službu „[název služby] “ za 165 Kč měsíčně za expresní vyplacení každé tranše, informační SMS servis za 29 Kč měsíčně, poplatek za sjednání úvěru 3.510 Kč. Součástí smlouvy je i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dle předžalobní výzvy byla žalovaná dne 7. 6. 2024 vyzvána k úhradě dlužné částky.
4. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., soud zjistil, že žalovaná označila celkový počet členů ve společné hospodařící domácnosti číslem [hodnota], s příjmem 3, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 5.700 Kč, na bydlení 8.300 Kč a další nezbytný výdaj 0 Kč, ostatní zbytné výdaje [právnická osoba] Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 22.432 Kč, přičemž není uvedeno, z jakých podkladů byl zjišťován. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 20.000 Kč vypočítané minimální výdaje 5.361,66 Kč a disponibilní příjem 10.800 Kč. Výpočet tohoto disponibilního příjmu není ničím doložen.
5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalované na její účet uvedený v předmětné smlouvě 12.000 Kč, bylo tedy prokázáno čerpání úvěru.
6. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 (občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona číslo 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelské úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Z listinných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil listinu nazvanou „identifikované příjmy“, kde uvádí výši ověřeného předloženého příjmu 22.432 Kč, spotřebitel však není identifikován, listina není datována a není také nikým ověřena, pouze v záhlaví vlevo je [právnická osoba]. Dále byla předložena opět nikým neověřená listina nazvaná výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., z této listiny prakticky lze dovodit pouze to, že byl proveden v souvislosti s poskytnutím úvěru nějaký výpočet k situaci žalované, není však v této listině uvedeno, z jakých podkladů bylo vycházeno a jakým způsobem byl vypočten disponibilní příjem 10.800 Kč.
10. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel nesmí bez dalšího se spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě je patrné, že žalobce neposoudil řádným způsobem úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Žalovaná má tvrzeně příjem ve výši 22.432 Kč, minimální výdaje jsou pouze v tabulkové výši, přesto činí čtvrtinu výše příjmu. Pokud tedy pouze již existující výdaj na půjčky činí 5.700 Kč, tedy téměř třetinu příjmu žalované, a žalobce půjčil žalované částku 12.000 Kč se lhůtou ke splacení 1 měsíc, nelze uvedenou částku ve lhůtě při zohlednění již existujících splátek a minimálních vypočtených výdajů tuto reálně vrátit při deklarovaném příjmu ve výši 10.800 Kč, tedy nižší než zapůjčené částky. Není rovněž doloženou zkoumání v registrech SOLUS, NRKI/BRKI či evidenci exekucí, není tak zřejmé, jakým způsobem žalobce posuzoval skutečnost, že žalovaná již splácí měsíční částku 5.700 Kč, kdy soudu je z interní činnosti známo, že žalovaná splácí dluhy v rámci exekučního řízení, uvedené pak nebylo žalobcem žádným způsobem zkoumáno ani zohledněno.
11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
12. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka 12.000 Kč. Žalovaná na tuto částku nezaplatila ničeho, je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení v této výši žalobci. Ve zbytku byl pak návrh zamítnut. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. V tomto případě je cenou předmětu řízení částka 17.965,31 Kč s příslušenstvím, žalobce byl úspěšný v částce 12.000 Kč a žalovaná pak v úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.924 Kč od 20. 7. 2023 do vyhlášení rozsudku 22. 1. 2025 ve výši 3.164,37 Kč a v částce 2.800,94 Kč za smluvní pokutu 876,94 Kč a poplatky. Žalovaná byla tedy úspěšná v částce 5.965,31 Kč. Od úspěchu žalobce v částce 12.000 Kč je nutné odečíst úspěch žalované v částce 5.965,31 Kč, rozdíl činí 6.034,69 Kč a ve vztahu k ceně předmětu řízení 17.965,31 Kč má pak žalobce nárok na náhradu nákladů řízení z 33,59 %. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení v částce 8.060 Kč, spočívající v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč, v odměně za tři úkony po 1.700 Kč, 3 x 300 Kč režijní paušál hotových výloh plus DPH. Z této částky má pak žalobce nárok na 33,59 %, což představuje 2.707,40 Kč.