Výrok
I. Zamítá se návrh, aby žalovaný zaplatil žalobci 56.944,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29.178 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení a dále částku 385,71 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 57.330,14 Kč s příslušenstvím. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č.[hodnota] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] distančním způsobem na adrese [webové stránky] Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 55.600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru. V žalobě pak žalobce obecně popsal, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Postupoval pak podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nahlížel také do dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnost dlužníka, případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtů a výplatních pásek prokazující jeho pravidelný příjem a žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 27.629 Kč která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce, a to 7 platbami, jednotlivě: dne 18. 1. 2024 2.500 Kč, dne 30. 9. 2024 8.080 Kč, dne 7. 1. 2024 1.500 Kč, dne[Anonymizováno] 17. 7. 2024 2.133 Kč, dne 27. 9. 2024 10.000 Kč dne 11. 1. 2024 1.000 Kč, celkem ve výši 28.213 Kč. Žalovaný si při sjednávání služby zvolil službu „Klidné spaní“ za poplatek 845,46 Kč, službu „Presto“ za poplatek 1.154,59 Kč. Žalovaný zaplatil na jistinu celkem 372,07 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobce smlouvu vypověděl 3. 3. 2025, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru k 4. 3. 2025. Ke dni podání žaloby měl žalovaný nesplacenou pohledávku 56.944,43 Kč, sestávající z jistiny 27.840,82 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 460,26 Kč (tj. dle smlouvy 1,99 % z vyplacené tranše), smluvního úroku 27.766,43 Kč (tj. 1,02 % denně z nesplacené části jistiny), poplatku za službu Klidné spaní 73,20 Kč, poplatek za službu Presto 803,72 Kč. Žalobce je dále oprávněn v souladu s článkem VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, smluvní pokutu pak žalobce počítá za prvních 90 dnů, od3. 12. 2024 do 3. 3. 2025, žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne19. 6. 2025.
2. K výzvě soudu žalobce podáním z 26. 1. 2026 doplnil způsob splácení úvěru, žalovaný celkem uhradil 30.723,16 Kč, a to platbami: dne 15. 02. 2024 částku 3.000,72 Kč, dne 20. 03. 2024 částku 2.684,19 Kč, dne 18. 04. 2024 částku 2.507,67 Kč, dne 17. 05. 2024 částku 2.399,61 Kč, dne 19. 06. 2024 částku 1.987,07 Kč, dne 15. 07. 2024 částku 2.466,92 Kč, dne 17. 08. 2024 částku 3.119,52 Kč, dne 23. 09. 2024 částku 2.631,40 Kč, dne 21. 10. 2024 částku 3.055,52 Kč a dne 14. 11. 2024 částku 6.870,54 Kč. Částky byly započteny ze strany žalobce 372,18 Kč na jistinu, 772,26 Kč na poplatek za službu „Klidné spaní“, 350,87 Kč na poplatek za službu „Presto“ a 29.227,85Kč na smluvní úrok a smluvní pokutu.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě žalobcem předložených listinných důkazů.
4. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č[číslo smlouvy] zjistil, že mezi účastníky byla na dálku dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr až do výše 55.600 Kč, dlužník si v rámci volitelných služeb zvolil službu „Klidné spaní“ za možnost odkladu splátek o 60 dní za 3,66 Kč denně, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše. Součástí smlouvy je i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný dne 19. 6. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky.
5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
6. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 (občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona číslo 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelské úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle skutkových tvrzení žaloby a předložených listinných důkazů měla být mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Soud předložené listinné důkazy posoudil a vyhodnotil s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém SDEU potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. V případě zjištění porušení povinnosti je povinností vnitrostátního soudu vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, dle které se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
11. Z listinných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil listinu nazvanou „výpis o posouzení úvěruschopnosti“, kde uvádí výši ověřeného předloženého příjmu 27.629 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 23.500 Kč, počet členů domácnosti 3, jsou tvrzeny výdaje na bydlení ve zjevně podhodnocené výši 3.000 Kč, jiné závazky ve výši 2.400 Kč, další nezbytné výdaje 1.000 Kč, další zbytné výdaje 1.500 Kč, rezerva pouze 650 Kč, vypočítané minimální výdaje 6.378,33 Kč, disponibilní příjem dle výpisu 17.100 Kč. Jiné posouzení úvěruschopnosti nebylo předloženo.
12. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel nesmí bez dalšího se spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě je patrné, že žalobce neposoudil řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. V žalobě je přitom uvedeno, že žalobce před poskytnutím úvěru shromáždil a zkontroloval informace a provedl posouzení úvěruschopnosti dle interní metodiky schválené ČNB, není zřejmé, jakým způsobem hodnotil výdaje žalovaného, ani jakým způsobem došel k výpočtu ověřeného čistého příjmu dlužníka, když měl k dispozici pouze bankovní výpis, ve kterém byly zahrnuty příjmy nejen žalovaného, ale pravděpodobně další blíže nezjištěné příjmy, uvedené však žalobce nezbavuje povinnosti řádně zjistit úvěruschopnost žadatele, přičemž celkovou částku dluhu i měsíčních splátek by žalobce zjistil, kdyby při rozporu mezi příjmem žalobcem vypočteným a žalovaným tvrzeným přezkoumal již poskytnuté či žádané úvěry dle v registru NRKI/BRKI, případně evidenci v registru SOLUS, není tak zřejmé, jakým způsobem žalobce úvěruschopnost žalovaného zkoumal a jak se se zjištěními vypořádal.
13. Z obsahu listin vyplývá, že původním věřitelem byla žalovanému částka ve výši 28.213 Kč poskytnuta, tato představuje bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy, kdy nárok na ostatní plnění z důvodu neplatnosti nevznikl. Žalovaný žalobci zaplatil částku ve výši 30.723,16 Kč, nárok žalobce tedy zanikl splněním. Soud proto žalobu coby nedůvodnou zcela zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení by soud rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že by přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že se žádném z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení