Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.469,77 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 44.226,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.512,15 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem ze dne 13. 11. 2024 domáhal se žalobce zaplacení částky 60.063,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30.512,15 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a dále zaplacení částky 633,10 Kč. Pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] distančním způsobem na adrese [webové stránky]. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 30.000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru. V žalobě pak žalobce obecně popsal, jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Postupoval pak podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nahlížel také do dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnost dlužníka, případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtů a výplatních pásek prokazující jeho pravidelný příjem a žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu činila 69.836 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [č. účtu] prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobce, a to šesti platbami, jednotlivě: dne [datum] 7.000 Kč, dne [datum] 5.200 Kč, dne [datum] 2.800 Kč, dne [datum] 7.900 Kč, dne [datum] 7.100 Kč, dne [datum] 15.000 Kč, celkem ve výši 45.000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil službu „[název služby] “ za poplatek 351,36 Kč a informační SMS servis za poplatek 92,16 Kč. Žalovaný zaplatil na jistinu celkem 15.173,17 Kč, a to dne [datum] 15.000 Kč, dne [datum] 37,03 Kč a dne [datum] 136,14 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobce smlouvu vypověděl k 27. 3. 2024, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru k 28. 3. 2024. Ke dni podání žaloby měl žalovaný nesplacenou pohledávku 60.063,55 Kč sestávající z jistiny 29826,83 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 546,72 Kč (tj. dle smlouvy 1,99 % z vyplacené tranše), smluvního úroku 29.551,40 Kč (tj. 0,66 % denně z nesplacené části jistiny), poplatku za službu „[název služby] “ 109,80 Kč (smluvní výše činila 351,36 Kč), poplatku za službu „[název služby] “ 28,80 Kč (smluvní výše činila 92,16 Kč). Žalobce je dále oprávněn v souladu s článkem VIII. odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, smluvní pokutu pak žalobce počítá za prvních 90 dnů, od 25. 12. 2023 do 24. 3. 2024. žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu dne 3. 9. 2024.
2. K výzvě soudu žalobce podáním z 30. 6. 2025 doplnil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to dotazem u žalovaného, zjistil výši čistého měsíčního příjmu ve výši 69.836 Kč, toto doložil výpisem o posouzení úvěruschopnosti, žalovaný sdělil souhlas k pořízení výpisu z běžného účtu, dále žalobce ověřil, zda se nenachází v registru centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku. K výzvě soudu žalobce podáním z 21. 10. 2025 doplnil, že žalovaný celkem na úvěr uhradil částku ve výši 28.530,23 Kč, a to platbami: dne [datum] 16.8472,61 Kč, dne [datum] 3.090,34 Kč, dne [datum] 8.597,28 Kč.
3. Žalovaný se ve věci vyjádřil při jednání soudu dne 9. 4. 2025, uvedl, že je si vědom svého závazku, je ochoten jej uhradit. Je zaměstnán u [právnická osoba], jezdí s popelářským vozem, nemá žádnou vyživovací povinnost, je svobodný. K okolnostem uzavření spotřebitelského úvěru uvedl, že úvěr uzavíral z důvodu finanční krize, v té době měl již více úvěrů, půjčku si bral na splácení těchto úvěrů. V době uzavření smlouvy dne [datum] pracoval na letišti v [adresa] jako řidič rozvozu, kde měl příjem 40.000 Kč, bydlel u přítelkyně jako spolubydlící, nepřispíval na nájem, pouze hradil inkaso a náklady na opravu domu vlastnil automobil, v té době měl 12 půjček, splácel víc než 20.000 Kč měsíčně, nejvyšší ze splátek činila 6.000 Kč, tyto půjčky do žádosti ve formě dotazníku neuvedl, aby získal úvěr, byl pod velkým tlakem, měl úvěry u bankovních i nebankovních institucí, a to u [právnická osoba], [právnická osoba], u [právnická osoba], měl i půjčky s krátkou dobou splatnosti 30 dnů, prakticky jinou půjčkou hradil splatné částky předchozích půjček. Dokládal výplatnice a výpis z účtu, na který kromě jeho mzdy chodila i mzda přítelkyně, či její nemocenská. Potvrdil poskytnutí celkové částky ve výši 45.000 Kč. V současnosti splácí na dluzích 25.000 Kč měsíčně.
4. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru čerpáním soud zjistil, že mezi účastníky byla na dálku dne 7. 9. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr až do výše 15.000 Kč, dlužník si v rámci volitelných služeb zvolil službu „[název služby] “ za možnost odkladu splátek o 60 dní za 3,66 Kč denně, poplatek za „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně, poplatek za sjednání úvěru představoval 1,99 % z čerpané částky. Součástí smlouvy je i sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný dne 3. 9. 2024 vyzván k úhradě dlužné částky.
5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému na jeho účet uvedený v předmětné smlouvě celkem částku 45.000 Kč, a to šesti platbami, jednotlivě: dne [datum] 7.000 Kč, dne [datum] 5.200 Kč, dne [datum] 2.800 Kč, dne [datum] 7.900 Kč, dne [datum] 7.100 Kč, dne [datum] 15.000 Kč bylo tedy prokázáno čerpání úvěru.
6. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 (občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona číslo 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelské úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytoval poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Z listinných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce předložil listinu nazvanou „výpis o posouzení úvěruschopnosti“, kde uvádí výši ověřeného předloženého příjmu 69.836 Kč, uvedena výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 24.000 Kč, počet členů domácnosti 2, jsou tvrzeny výdaje na bydlení 8.500 Kč, jiné závazky – půjčky ve výši 4.500 Kč, další nezbytné výdaje 6.000 Kč, další zbytné výdaje 6.000 Kč, celkem výdaje 19.000 Kč, rezerva 650 Kč, vypočtené minimální výdaje 8.905 Kč, disponibilní příjem dle výpisu 8.600 Kč. Jiné posouzení úvěruschopnosti nebylo předloženo.
10. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel nesmí bez dalšího se spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě je patrné, že žalobce neposoudil řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná. Žalovaný má tvrzeně ověřený čistý příjem ve výši 69.836 Kč, přičemž výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí pouze 24.000 Kč, tedy téměř třetinovou výši žalobcem ověřeného příjmu, při uvedených výdajích 19.000 Kč by při porovnání příjmu uvedeného žalovaným činila zbývající částka pouze 5.000 Kč na veškeré další výdaje, pouze je v žalobě uvedeno, že žalobce před poskytnutím úvěru shromáždil a zkontroloval informace a provedl posouzení úvěruschopnosti dle interní metodiky schválené ČNB, není zřejmé, jakým způsobem hodnotil výdaje žalovaného, ani jakým způsobem došel k výpočtu ověřeného čistého příjmu dlužníka, když měl k dispozici pouze bankovní výpis, ve kterém byly zahrnuty příjmy nejen žalovaného, ale i dle jeho sdělení i příjem jeho přítelkyně a žalovaný dle vlastního tvrzení některé dluhy zamlčel, uvedené však žalobce nezbavuje povinnosti řádně zjistit úvěruschopnost žadatele, přičemž celkovou částku dluhu i měsíčních splátek by žalobce zjistil, kdyby při natolik zjevném rozporu mezi příjmem žalobcem vypočteným a žalovaným tvrzeným přezkoumal již poskytnuté či žádané úvěry dle v registru NRKI/BRKI, případně evidenci v registru SOLUS, není tak zřejmé, jakým způsobem žalobce úvěruschopnost žalovaného zkoumal a jak se se zjištěními vypořádal, včetně zohlednění skutečnosti, jež vyplývá z žalobcem předloženého výpisu z účtu, kdy podstatná část výdajů žalovaného tvoří platby sázkovým společnostem, je tedy zjevné, že u žalovaného lze pojmout již zběžným náhledem do jeho příjmů a výdajů důvodné podezření na potenciální problémy se schopností úvěr splácet, uvedené muselo pak být z registru NRKI/BRKI zřejmé.
11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.
12. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka 45.000 Kč. Žalovaný na tuto částku zaplatil 28.530,23 Kč, je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 16.469,77 Kč žalobci. Ve zbytku byl pak návrh coby nedůvodný zamítnut, neboť žalobce porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Z textu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn.33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Soud žalovanému rozsudkem stanovil dobu splatnosti, teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení (§ 1968 o. z.).
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř., podle výsledku řízení byl ve věci z větší míry úspěšný žalovaný, kterému v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.