Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 13.546 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení.
II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.547 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 3.192,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.227,06 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.930,09 Kč ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 16.476,09 Kč ode dne 25. 11. 2024 do zaplaceníIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] ve znění doplnění, se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 27.093 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16.476,09 Kč a poplatků ve výši 10.616,91 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.227,06 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.192,24 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 25. 11. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2024 do zaplacení. K odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu dne [datum] o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně uvedla, že dle smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 19.000 Kč tak, že částkou 5.462 Kč byl refinancován předchozí úvěr žalovaného a částka 13.538 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit částku spolu s částkou ve výši 13.537 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12.037 Kč s úrokovou sazbou ve výši 69,21 % ročně, částku za zpracování ve výši 1.500 Kč formou 18 měsíčních bezhotovostních splátek po 1.808 Kč, poslední splátka byla splatná 26. 8. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 15. 6. 2023. Ke dni podání návrhu činila dlužná jistina 16.476,09 Kč a dlužný poplatek 10.616,91 Kč, po tomto datu nebylo žalovaným na smlouvu ničeho uhrazeno, celkem na splacení úvěru žalovaný zaplatil 5.454 Kč. Neuhrazená jistina se nadále úročí úrokem ve výši 15 % ročně dle smlouvy od 25. 11. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku nabyla žalobkyně, která je aktivně procesně legitimována, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 27.093 Kč sestávající z dlužné jistiny 16.476,09 Kč a poplatků a úroků ponížených ve prospěch žalovaného, a to poplatků ve výši 10.616,91 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.227,06 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.192,24 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 25. 11. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dne 31. 12. 2024.
2. K výzvě soudu žalobkyně podáním z [datum] doplnila, že původní věřitel řádně zkoumal a vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, podpisem smlouvy potvrdil, že poskytl původnímu věřiteli pravdivé informace o svých poměrech. Z doložené zákaznické karty z [datum] se podává, že původní věřitel ověřil majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek, současně si ověřil z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedené insolvenční řízení, žalovaný měl stálý příjem ze zaměstnání, jeho měsíční příjem činil 22.236 Kč, žil ve spolubydlení, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, byl ženatý, měl 1 vyživovanou osobu, úvěr žádal na refinancování, uvedl další čistý příjem domácnosti 18.700 Kč bez ověření a měsíční výdaje 3.000 Kč, žalobkyně nedoložila žádné důkazy k tvrzeným osobním a výdělkovým poměrům žalovaného.
3. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.
4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně zaplacení částky ve výši 13.546 Kč, ve zbývající části byla podána nedůvodně.
5. Z písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, a žalovaným, kdy žalovanému byl původním věřitelem poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 19.000 Kč, který byl ve výši 5.462 Kč použit na refinancování dřívější smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] a ve zbývající části 13.538 Kč byla poukázána na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s poplatkem v částce 13.537 Kč, což byl úrok ve výši 12.037 Kč, částka za zpracování úvěru 1.500 Kč, žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku 32.537 Kč splatit formou 18 měsíčních bezhotovostních splátek po 1.808 Kč, úroková sazba činila 69,21 % po celou dobu trvání smlouvy, RPSN 110,51 %. Z tabulky umoření vyhotovené k [datum] se podává, že ze strany žalovaného byla celkem uhrazena částka ve výši 5.454 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve znění příloh a z písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle § 86 odstavec 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. V daném případě bylo řádně prokázáno, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 19.000 Kč, částečně na refinancování dřívějšího úvěru a částečně bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Ze znění smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal úvěrovou částku společně s poplatky a úroky v celkové výši 32.537 Kč splatit formou 18 měsíčních splátek po 1.808 Kč, žalovaný svoji povinnost řádně nesplnil, uhradil pouze částku ve výši 5.454 Kč. Zprávou [právnická osoba] bylo prokázáno, že majitelem bankovního účtu, který žalovaný uvedl ve smlouvě je [jméno FO], narozený [datum], žalovaný má k účtu dispoziční oprávnění a na účet byla v únoru [rok] připsána platba od původního věřitele ve výši 13.538 Kč.
12. Žalobkyně k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze zákaznickou kartu. Ze zákaznické karty z [datum] se prokazuje, že žalovaný je ženatý, trvalý pobyt má na ohlašovně městského úřadu, adresa výběru je odlišná od adresy trvalého pobytu, kdy uvedl, že žije jako spolubydlící, současně uvedl počet vyživovaných osob pouze 1, jako jediný zdroj příjmů uvedl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 22.236 Kč, účelem úvěru má být refinancování, coby měsíční výdaje byla uvedena částka v zjevně podhodnocené výši 3.000 Kč, v kartě byl uveden ještě další čistý příjem domácnosti ve výši 18.700 Kč, který nebyl vůbec zkoumán. Žalobkyní nebyly doloženy žádné doklady prokazující výši příjmů výdajů žalovaného. Nebyly předloženy či tvrzeny lustrace v registrech SOLUS či NRKI/BRKI, výpis z evidence exekucí, výdaje spojené s tvrzenou vyživovací povinností ani jiné výdaje nebyly zkoumány. Žalovaný tvrzeně bydlí jako spolubydlící, příjem ostatních členů domácnosti nebyl zjišťován, kdy současně byl tvrzen počet vyživovaných osob pouze jedna osoba, navíc část úvěru byla vyplacena na bankovní účet nezletilého dítěte, ke kterému měl žalovaný dispoziční oprávnění. Úvěr byl částečně poskytnut na refinancování, přičemž v kartě klienta bylo uvedeno, že žalovaný nemá žádné interní splátky u původního věřitele, obchodnímu zástupci muselo mít zřejmé, že se jedná o nepravdivý údaj s ohledem na sjednaný účel poskytnutí úvěru.
13. Dle skutkových tvrzení žaloby, jejího doplnění a předložených listinných důkazů měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě soud dospěl k závěru, že původní věřitel řádně a důsledně nepřezkoumal a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedoložila žádné důkazy, ze kterých by bylo hodnověrně prokázáno, že pro účely uzavření smlouvy byly zkoumány osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného ani dalších členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, ev. plnění vyživovacích povinností a zákonných povinností. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má proto za to, že v daném případě nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem, konkrétně § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Z obsahu listin vyplývá, že žalovaný částku 19.000 Kč skutečně obdržel, žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 5.454 Kč, proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13.546 Kč (19.000 Kč – 5.454 Kč) s úrokem z prodlení v zákonné výši, ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období od účinnosti postoupení pohledávek žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek.
14. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť původní věřitel porušil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci, s ohledem na celkový výsledek řízení byl každý z účastníků úspěšný ve výši 50 %, proto o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.