Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 40 142 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobci se náklady řízení nepřiznávají.
Odůvodnění
1. Žalobce se vůči žalované domáhal náhrady mzdy ve výši 40 142 Kč podle § 56 odst. 2 zák. práce (dále jen ZP) za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tj. za dva měsíce s tím, že písemností ze dne 27.8.2020, doručené žalované dne 28.8.2020 s žalovanou okamžitě zrušil pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1.10.2018. Náhradu mzdy žalovaná žalobci nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy, proto se žalobce svého práva domáhá soudní cestou.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla ji zamítnout s tím, že se s žalobcem dohodli na rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 31.8.2020.
3. Z důkazů prokázaných v řízení soud zjistil tento skutkový stav. Mezi žalobcem, jako zaměstnancem a žalovanou, jako zaměstnavatelem, byla dne 1.10.2018 uzavřena písemná pracovní smlouva s druhem výkonu práce řidič ND, s místem výkonu práce ve [adresa], státech EU a EHP a se dnem nástupu do práce od 1.10.2018. Tyto skutečnosti byly zjištěny z citované pracovní smlouvy.
4. Z písemnosti ze dne 27.8.2020 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalobce okamžitě ruší pracovní poměr s žalovanou podle § 56 odst. 1, písm. b) ZP z důvodu dlužné mzdy. Z podacího lístku a dodejky bylo zjištěno, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo podáno k poštovní přepravě dne 27.8.2020 a žalované bylo doručeno dne 28.8.2020.
5. Z předžalobní upomínky z 27.4.2023 a zprávy z datové schránky bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzýval k náhradě mzdy za dobu dvou měsíců ve výši 40 142 Kč do 31.5.2023 z důvodu ukončení pracovního poměru jeho okamžitým zrušením. Předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 29.4.2023.
6. Z výplatních pásek žalobce a potvrzení o výdělku žalobce ze dne 26.6.2024 bylo zjištěno, že průměrný měsíční hrubý výdělek žalobce za dobu od dubna do června 2020 činil 20 071 Kč.
7. Z e-mailu ze dne 31.8.2020 bylo zjištěno, že jím žalovaná sděluje žalobci, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné z důvodu nenaplnění zákonných podmínek taxativně uvedených v ust. § 56 ZP a zasílá návrh dohody o rozvázání pracovního poměru dle § 49 ZP.
8. Z písemné dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 31.8.2020 bylo zjištěno, že se účastníci dohodli na rozvázání pracovního poměru ke dni 31.8.2020. Z žaloby [právnická osoba] (dále jen [Anonymizováno]), proti [Jméno žalobce], na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 27.8.2020, rozsudku Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a odvolání [Anonymizováno] proti tomuto rozsudku bylo zjištěno, že žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 27.8.2020, doručeného [Anonymizováno] dne 28.8.2020, byla zamítnuta s odůvodněním, že žaloba byla podána po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty dle § 72 ZP, proti rozsudku [Anonymizováno] podala odvolání.
9. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 15.8.2024, č. j. [spisová značka] a usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 27.2.2025, č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, že řízení bylo přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobcem, toto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] zrušeno s tím, že je zřejmé, že žaloba byla podána po lhůtě dle § 72 ZP.
10. Po provedeném řízení a právním zhodnocení věci má soud za prokázané, že mezi žalobcem, jako zaměstnancem a žalovanou, jako zaměstnavatelem, byl založen pracovní poměr podle § 33 odst.1 ZP, přičemž dle § 34 odst. 2 ZP pracovní smlouva byla uzavřena písemně a dle § 34 odst. 1, písm. a)-c) ZP se v ní účastníci dohodli na tom, že žalobce bude pracovat jako řidič ND, s místem výkonu práce ve [adresa] a státech EU a EHP, do práce nastoupí 1.10.2018.
11. Tento pracovní poměr zanikl k datu 28.8.2020 podle § 56 odst. 1, písm. b) ZP, tj. ke dni, ke kterému bylo žalované doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27.8.2020 učiněné žalobcem. Protože tak pracovní poměr žalobce zanikl již k datu 28.8.2020, nemohla být platně uzavřena dohoda ze dne 31.8.2020 o jeho ukončení k témuž datu dle § 49 ZP, když k tomuto datu již pracovní poměr žalobce neexistoval.
12. Pracovní poměr žalobce zanikl ke dni 28.8.2020 jeho okamžitým zrušením učiněným žalobcem, žalobce tak má nárok na náhradu mzdy podle § 56 odst. 2 ZP ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, a to ve výši průměrného měsíčního výdělku dle § 67 odst. 3 ZP a § 351 a násl. ZP.
13. Žalobci tak náleží náhrada mzdy za měsíce září a říjen 2020 ve výši průměrného měsíčního výdělku stanoveného dle § 354 odst. 1 ZP v rozhodném období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí před zrušením pracovního poměru, tj. období od měsíce dubna do června 2020. V tomto období činil průměrný měsíční hrubý výdělek žalobce 20 071 Kč, náhrada za dva měsíce, která žalobci přísluší, tak činí 40 142 Kč.
14. V této právní věci soud neprováděl důkazy předložené žalobcem založenými v příloze na č.l. 92, prováděl důkazy, a to informací o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, e-mailem z 2.9.2020, zápočtovým listem, zprávou z 8.9.2020 o ukončení pracovního poměru dohodou. Žádným z těchto důkazů se však blíže nezabýval, neboť se netýkaly předmětu věci a pro rozhodnutí soudu nebyly podstatné.
15. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by právo na náhradu nákladů řízení měl ve věci úspěšný žalobce, ten však jejich náhradu nepožadoval, proto mu náklady řízení nebyly přiznány.