Výrok
I. Určuje se, že od 8. 12. 2018 žalobce není vlastníkem motorového vozidla značky [Anonymizováno] -[Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód].
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9 683,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokátky], advokátky se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 2. 2025 domáhala určení, že od 8. 12. 2018 není vlastníkem motorového vozidla značky [Anonymizováno] -[Anonymizováno], registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód] (dále jen „předmětné vozidlo“). Žalobkyně uvedla, že dne 8. 12. 2018 uzavřela jako prodávající s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, na jejímž základě žalovaný nabyl předmětné vozidlo do svého vlastnictví. Žalovaný se v kupní smlouvě zavázal provést na svůj náklad přepis předmětného vozidla v registru motorových vozidel ve lhůtě 10 dnů ode dne podpisu smlouvy. Žalovaný však přepis nezajistil. Žalobkyně z opatrnosti podala žádost o změnu údajů v registru vozidel sama, ale žalovaný svou část povinností nesplnil a žalobkyně je proto do dne podání žaloby stále vedena jako vlastník vozidla. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví podle žalobkyně vyplývá z toho, že bez příslušného rozhodnutí soudu neprovede příslušný správní orgán zápis změny vlastníka vozidla v registru motorových vozidel a žalobkyni do doby výmazu údaje o jejím vlastnictví stíhá odpovědnost za případné dopravní přestupky. Žalovaný svoji smluvní povinnost nesplnil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, toliko prostým e-mailem ze dne 14. 7. 2025 (tj. den před konáním jednání) se omluvil z jednání soudu s tím, že se nemůže k jednání soudu s ohledem na pracovní povinnosti dostavit a požádal o případnou změnu termínu jednání. Protože však žalovaný nijak neprokázal důvodnost své omluvy, soud jednal v jeho nepřítomnosti.
3. Z kupní smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 8. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný zakoupil od žalobkyně předmětné vozidlo a žalovaný se zavázal poskytnout součinnost při změně zápisu o vlastnictví k předmětnému vozidlu v registru vozidel. Z protokolu o předání vozidla ke kupní smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že dne 8. 12. 2018 si žalovaný předmětné vozidlo od žalobkyně převzal. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2024 a související podací stvrzenky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění povinnosti kupujícího vyplývající z kupní smlouvy – poskytnout součinnost při provedení zápisu žalovaného jako vlastníka vozidla do registru motorových vozidel.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci mezi sebou uzavřeli dne 8. 12. 2018 kupní smlouvu, na jejímž základě žalobkyně prodal žalovanému předmětné vozidlo. V kupní smlouvě se žalovaný zavázal, že poskytne součinnost pro zápis změny vlastníka na svoji osobu v registru silničních vozidel. Soud má taktéž za prokázané, že žalovaný dosud tuto svoji povinnost ze smlouvy nesplnil.
5. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
6. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
7. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. Podle § 8 odst. 2 a) zákona o podmínkách provozu žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.
8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla dne 8. 12. 2018 platně uzavřena kupní smlouva o prodeji vozidla v souladu s ustanovením § 2079 o. z. Žalobkyně odevzdala žalovanému předmětné vozidlo, čímž došlo k nabytí vlastnického práva k předmětnému vozidlu žalovaným. Žalovaný, přestože byl k tomu žalobkyní vyzván, dosud neprovedl zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel, i když se k tomu v kupní smlouvě zavázal a žalobkyně byla připravena poskytnout žalovanému k tomu potřebnou součinnost. Jelikož současný faktický stav neodpovídá stavu evidovanému v registru silničních vozidel, kde je doposud jako vlastník předmětného vozidla uvedena žalobkyně, domáhá se žalobkyně důvodně vydání rozhodnutí, aby soud určil, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla. Naléhavý právní zájem na určení neexistence vlastnického práva je podle soudu dán skutečností, že rozhodnutím v této věci dojde k narovnání rozporu mezi skutečným stavem a stavem evidovaným v registru silničních vozidel, kdy současně toto rozhodnutí bude podkladem pro změnu zápisu. Na údaje zapisované v registru silničních vozidel se totiž vztahuje kromě zákona č. 56/2001 Sb. rovněž zákon o ochraně osobních údajů, který je ve vztahu k zákonu č. 56/2001 Sb. předpisem obecným. [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dovodil, že „… je nutné (analogicky) připustit, aby byla změna údajů v registru učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není“.
9. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a určil, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9 683,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, a to při současném zohlednění doby, ve které byly jednotlivé úkony advokáta učiněny. Advokátovi tedy náleží odměna stanovená dle § 9 bod 1., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) po 1 500 Kč, tj. za úkony učiněné dle znění advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2024, dále odměna dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 a. t. a § 11 odst. 1 písm. d) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za jeden úkon právní služby (žaloba), tj. za úkon učiněný dle znění advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, k čemuž je nutno připočíst náhradu za dva úkony učiněné do 31. 12. 2024 ve výši 2 x 300 Kč a náhradu za jeden úkon učiněný po 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč a náhradu DPH 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 333,50 Kč.
11. Žalovaný je povinen uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.