Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno] % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a částky [částka], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] ve znění jeho doplnění ze dne [datum] domáhala po žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] distančním způsobem smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě uvedené smlouvy žalovaný mohl od žalobkyně čerpat peněžní prostředky až do výše [částka] s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky spolu s příslušenstvím vrátit k datu [datum]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti zjistila od žalovaného počet členů v jeho domácnosti společně hospodařících se žalovaným, pravidelné měsíční příjmy (které žalovaný doložil ve výši [částka]) a výdaje. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází v evidenci [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] apod. Na základě těchto informací dospěla žalobkyně k závěru, že úvěr lze žalovanému poskytnout. Žalovaný dosud z úvěrového rámce vyčerpal dne [datum] částku [částka]. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], volitelné služby „[Anonymizováno] “ ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], zákonného úroku z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, žalovaný však do dne podání návrhu ničeho neuhradil.
2. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně se v návrhu vyjádřila, že s tímto postupem souhlasí a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
3. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, informací pro spotřebitele a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím s tím, že si zvolil i volitelnou službu [Anonymizováno] za [částka], poplatek za vyplacení úvěru činil [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] % z čerpané částky, smluvní pokuta v případě nezaplacení byla sjednána ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] % denně z dlužné částky a smlouva byla podepsána žalovaným elektronicky. Z autorizace ověření totožnosti k účtu [č. účtu], z obecných principů posuzování a filozofie žalobkyně, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a z výpisu identifikovaných příjmů žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně řádně ověřila totožnost žalovaného, včetně autorizační platby stran jím sděleného bankovního účtu. K výpisu o posouzení úvěruschopnosti a výpisu identifikovaných příjmů žalobkyní, které vytvořila sama žalobkyně a v nichž žalobkyně uváděla, že žalovaný má příjmy ve výši [částka] měsíčně a výdaje ve výši [částka] měsíčně na ostatní půjčky, [částka] měsíčně na bydlení, [částka] na další nezbytné výdaje a [částka] na ostatní zbytné výdaje, žalobkyně připojila k výzvě soudu obsažené v usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pouze výpisy z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného za období od [datum] do [datum]. Z nich pak soud zjistil, že žalovaný měl ve sledovaném období vyšší než žalobkyní tvrzené měsíční příjmy a výdaje. Žalovaný měl příjem ze svého zaměstnání ve výši [částka], nicméně činil na svůj účet mimořádně vysoké vklady/převody hotovosti (např. dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka]), u nichž nebylo zřejmé, jakým způsobem těchto příjmů žalovaný docílil, a z jeho účtu byly činěny i rovněž mimořádně vysoké odchozí platby (např. dne [datum] ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka] s popisem plateb: „úhrada půjčka“). Na účet žalovaného byly poukazovány i platby třetích osob (např. dne [datum] platby ve výši [částka] a [částka] z účtu vedeného na jméno [jméno FO]). Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému jistinu [částka] dne [datum] na jím sdělený účet č. [č. účtu]. Ze zprávy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalovaného a dne [datum] na něj byla připsána platba ve výši [částka] z účtu č. [č. účtu] vedeného na jméno žalobkyně pod VS: [var. symbol]. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, má soud za prokázané, že žalovaný dosud žalobkyni na svůj dluh neuhradil částku [částka]. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.
5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit vyčerpanou jistinu spolu se sjednaným poplatkem a úroky. Žalobkyně žalovanému uvedené finanční prostředky poskytla, přestože žalovaný předložil žalobkyni výpisy ze svého běžného účtu, z nichž bylo zřejmé, že žalovaný měl příjmy ze zaměstnání ve výši [částka] a jeho výdaje podstatně převyšovaly příjmy plynoucí z jeho zaměstnání, kdy tyto výdaje hradil i z mimořádných příchozích plateb vložených na jeho účet prostřednictvím bankomatu či obdržených od 3. osob (např. [jméno FO]). Žalovaný žalobkyni na dlužnou jistinu neuhradil částku [částka].
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť žalobkyně řádně nezkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Po předložení výpisů z účtů žalovaného byla žalobkyně, jako profesionál na trhu poskytování spotřebitelských úvěrů, povinna trvat na tom, aby jí žalovaný přinejmenším vysvětlil své mimořádné příjmy a výdaje převyšující tyto příjmy. Z předložených výpisů z účtů žalovaného je totiž zjevné, že žalovaný měl příjmy nejen ze zaměstnání ve výši [částka], ale i příjmy mimořádné (např. [částka] či [částka]), jejichž původ není z výpisů z účtu žalovaného zřejmý, přičemž jeho výdaje znatelně převyšovaly příjmy ze zaměstnání a bez mimořádných příchozích plateb by tyto výdaje neměl žalovaný z čeho hradit. Na účet žalovaného pak byly rovněž připisovány platby v nezanedbatelné výši od 3. osob. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění je však zřejmé, že závěr žalobkyně o tom, že z předložených výpisů z účtu žalované vyplývají příjmy žalované ve výši [částka] a jeho výdaje ve výši [částka], je nesprávný. Za dané situace nelze než dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala. Soud proto posoudil žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit (pouze) úvěrem poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy nemá nárok na sjednané úroky a poplatky, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V důsledku toho žalovanému vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka] (§ 2991 o. z.). Splatnost jistiny s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný dosud v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dobu splatnosti proto stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného, výše bezdůvodného obohacení a předložených listinných důkazů stanovil soud podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru jako dobu přiměřenou možnostem žalovanému vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (výrok I.).
8. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti smlouvy, je zřejmé, že žalobě nelze vyhovět v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady smluvních úroků, poplatků a smluvní pokuty, neboť nikdo se nemůže s úspěchem domáhat úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání. Rovněž nelze žalobě vyhovět co do požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení, jelikož splatnost jistiny úvěru dosud nenastala (blíže viz bod 7. odůvodnění tohoto rozsudku). Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalovaný i žalobkyně měli v řízení téměř totožný úspěch ve věci ([částka] vs. [částka]).
10. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.