Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka]. Návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Jelikož žalovaný dlužnou částku nesplácel řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila. O nároku žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny, dlužných úroků a části smluvní pokuty bylo rozhodnuto již rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], dle kterého byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit částku [částka], kterou žalovaný uhradil dne [datum]. Žalobkyně se nynější žalobou domáhá toliko zaplacení smluvní pokuty dle čl. [Anonymizováno]. bod [Anonymizováno] písm. [Anonymizováno]) smlouvy ve výši [Anonymizováno] % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] kapitalizované částkou [částka]. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ačkoliv byl k jejímu zaplacení žalobkyní vyzýván.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, proti tvrzením uvedeným v žalobě nijak nebrojil.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v návrhu ve věci samé a žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k tomuto postupu s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil). Proto soud ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání., právnická osoba5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], úvěrových podmínek žalobkyně, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o transakcích a tabulky umoření soud zjistil, že na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úroky ve výši [částka] splatit ve [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. V čl. [Anonymizováno]. bod [Anonymizováno] písm. [Anonymizováno]) smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [Anonymizováno] % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Z rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Dlužná částka sestávala i ze smluvní pokuty ve výši [Anonymizováno] % denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum]. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá, že by se soud blíže zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Z čestného prohlášení – závazky spotřebitele, výdaje spotřebitele a příjmy spotřebitele ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru prohlásil, že je [Anonymizováno], dosahuje příjmu [částka] měsíčně, náklady jsou tvořeny náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně a splátkami úvěru ve výši [částka] měsíčně. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že žalobkyně posoudila skutečnosti uváděné žalovaným. Bydlení u [Anonymizováno] ověřila náhledem do katastru nemovitostí a prohlášením [Anonymizováno] žalovaného, příjem ověřila z výplatních pásek žalovaného u zaměstnavatele [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] za měsíce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno], v nichž žalovaný dosáhl čistého příjmu ve výši [částka] a [částka]. Další majetkové poměry ověřila z výpisu centrální evidence exekucí a náhledem do insolvenčního rejstříku. Ze zesplatnění pro smlouvu [Anonymizováno] a předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně souvisejícího podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výpočtu dodatečné pokuty bylo zjištěno, že žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru od [datum] do [datum] a smluvní pokuta za uvedené období byla žalobkyní kapitalizována částkou [částka]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně souvisejícího podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dodatečné pokuty ve výši [částka].6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, v níž se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalobkyně žalovanému uvedené finanční prostředky poskytla, ačkoliv řádně neověřila jím tvrzené výdaje, např. v podobě výpisů z účtů. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně jej zesplatnila a povinnost k zaplacení dlužné jistiny s příslušenstvím a smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] byla žalovanému uložena rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dle tvrzení žalobkyně, proti němuž žalovaný nebrojil, žalovaný zaplatil dlužnou částku dne [datum].7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když poskytnutý úvěr nehradil žalobkyni řádně a včas. Soud nicméně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ust. § 580 o. z., neboť žalobkyně řádně nezkoumala, respektive chybně vyhodnotila, před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Po předložení výplatních pásek žalovaného a žalovaným předestřených tvrzení ohledně jeho výdajů byla žalobkyně, jako profesionál na trhu poskytování spotřebitelských úvěrů, povinna trvat na tom, aby jí žalovaný jakkoliv prokázal své výdaje, nejlépe výpisem z bankovního účtu, aniž by vycházela z absurdního tvrzení, že žalovaného náklady sestávají pouze z nákladů na bydlení ve výši [částka] měsíčně a splácení úvěrů ve výši [částka] měsíčně. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že žalobkyně provedla ekonomický výpočet nákladů žalovaného sestávající z normativních nákladů na bydlení, životního minima a nezabavitelné částky, neboť tímto výpočtem nemohla zjistit skutečné výdaje žalovaného a jeho finanční situaci. Za dané situace nelze než dospět k závěru, že žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného způsobem odpovídajícím § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala. Soud si je vědom, že pohledávka z téže smlouvy byla žalobkyni přiznána rozsudkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], avšak z odůvodnění uvedeného rozsudku nevyplývá, že by se soud blíže zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto otázku zkoumání úvěruschopnosti řešil v tomto řízení a dospěl k závěru, že je třeba posoudit žalobkyní předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1 ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru s sebou nese na straně žalovaného podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinnost vrátit (pouze) úvěrem poskytnutou jistinu. Žalobkyně tedy nemá nárok na sjednané úroky a poplatky, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Shodně nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť ujednání o smluvní pokutě jsou v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy neplatná. Žalovanému tedy vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši poskytnuté jistiny, což bylo částečným předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a dle sdělení žalobkyně již byla zcela uhrazena. S ohledem na shora uvedené skutečnost, zejména na neplatnost ujednání o smluvní pokutě, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).10. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ačkoliv žalovaný byl zcela procesně úspěšný, na jeho straně nedošlo v průběhu řízení ke vzniku žádných nákladů.