Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 9. 2023 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud by byl žalovaný v prodlení, byť s jedinou splátkou.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 9. 2023 do zaplacení a částky 1 070 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 785 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 070 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, jejíž nedílnou součástí je Sazebník žalobkyně. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného uskutečněné na webových stránkách žalobkyně www.[Anonymizováno].cz, a to po ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím lustrace interních databází a registrů a vyhodnocením informací získaných od žalovaného ohledně jeho poměrů. Na základě této smlouvy, uzavřené na dobu neurčitou, poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % p. m. splatit s tím, že dle bodu 2.1.7. smlouvy byl žalovaný povinen hradit úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 31. dni v měsíci. Žalovaný úvěr, resp. úroky, řádně a včas nesplácel, čímž porušil smluvní podmínky a dostal se do prodlení, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s čl. VI. smlouvy úvěr ke dni 3. 9. 2023 zesplatnila. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, žalovaný však do dne podání návrhu neuhradil ničeho. Žalobkyně se tedy po žalovaném domáhá zaplacení částky 14 000 Kč (sestávající z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku z jistiny za první měsíc čerpání úvěru ve výši 40 % p. m.) a smluvní pokuty ve výši 1 070 Kč (tj. smluvní pokuty v souladu s bodem 4.2. písm. c) smlouvy ve výši 0,1 % p. d. z jistiny za období od 4. 9. 2023 do 20. 12. 2023), a to vše se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když uvedl, že byť nerozporuje výši nesplacené jistiny v částce 10 000 Kč, samotnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou. Důvodem neplatnosti smlouvy je dle žalované zejména sjednaná RPSN ve výši 5504,75 % ročně, což je téměř 554 násobek běžné úrokové sazby, tudíž je zřejmé, že takto ujednaná RPSN je v rozporu s dobrými mravy, a to i s ohledem na judikaturu. Zároveň žalovaný uvedl, že nebyl seznámen se sazebníkem žalobkyně a poukázal na žalobkyní uplatňované sankce, které jsou při svém kumulativním uplatnění pro spotřebitele likvidační, a taktéž na účelně vynaložené náklady vyúčtované žalobkyní, jejichž prostřednictvím žalobkyně dle názoru žalovaného účelově obchází omezení výše smluvních pokut stanovených v intencích zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, pročež nedostála požadavku odborné péče dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, což žalovaný podepřel i přiléhavou judikaturou. Konečně žalovaný zpochybnil samotné uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, neboť žalovaný nedisponoval elektronickým podpisem. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud určil žalovanému povinnost uhradit toliko nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč s tím, že tato bude hrazena ve splátkách, a to ve výši 300 Kč měsíčně, když v tomto smyslu je ochoten s žalobkyní uzavřít smír.
3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá. Úvěruschopnost žalobkyně ověřovala jednak prostřednictvím lustrace v dostupných databázích, a jednak výpočtem mezi příjmy a výdaji doloženými ze strany žalovaného (zejména výpisy z účtů). Nadto žalovaný potvrdil, že je schopen úvěr splatit, a že řádně zvážil své možnosti. K uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena v souladu se zákonem. Žalobkyně uvedla, že prokázala čerpání finančních prostředků žalovaným ve výši 10 000 Kč, které žalovaný ani zčásti nevrátil a zároveň žalobkyně vyslovila souhlas s úhradou dlužné částky ve splátkách, když navrhla splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to pro případ prodlení, byť i s jedinou splátkou, pod ztrátou výhody splátek.
4. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř.
5. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, sazebníku poplatků žalobkyně, kopie občanského průkazu žalovaného a z potvrzení o platbách (ve výši 1 Kč a ve výši 10 000 Kč) soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, smlouvy byla uzavřena na dobu neurčitou, byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně s tím, že žalovaný se zavázal hradit úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 31. dni v příslušném měsíci. Z výplatních lístků žalovaného za období 1-3/2023 soud zjistil, že v předmětné době byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. a jeho čistý příjem činil v lednu 2023 částku 20 532 Kč, v únoru 2023 částku 22 290 Kč a v březnu 2023 částku 32 988 Kč; z těchto příjmů vycházela žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 31. 8. 2023, že žalobkyně úvěr ke dni 31. 8. 2023 zesplatnila, a to z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.
6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť uzavřená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je dle § 580 o. z. absolutně neplatná, a to s ohledem na její rozpor s dobrými mravy. Soud, vycházeje zejména z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, č. j. 101 VSPH 14/2012-54, dle kterého „je v souladu s dobrými mravy, aby práva a povinnosti účastníků smlouvy byly vyvážené, tedy aby získanému právu odpovídaly povinnosti, které na sebe dlužník bere, a naopak“, spatřuje rozpor s dobrými mravy zejména ve sjednané výši RPSN (tj. 40 % měsíčně), která značně přesahuje tzv. judikaturní strop, potažmo v souběhu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení. Soud má za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení zcela opomíjí zmíněný princip vyváženosti práv a povinností účastníků smlouvy, pročež je předmětná smlouva v tomto ohledu zjevně nemravná, když oproti závazku žalobkyně poskytnout žalovanému na dobu neurčitou částku 10 000 Kč stojí povinnost žalovaného hradit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté částky a v případě prodlení s úhradou úroků nastupují další smluvní sankce, zde v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení. Soud se zabýval taktéž posouzením povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno, neboť oproti svým tvrzením ohledně lustrace žalovaného v dostupných databázích tyto skutečnosti nedoložila, když doložila toliko výplatní pásky žalovaného za období 1-3/2023, což soud nepovažuje za dostačující. Mezi stranami bylo ovšem nesporné, že žalobkyně zaslala žalovanému na účet částku 10 000 Kč a žalovaný žalobkyni na jistinu ničeho neuhradil. Žalovaný navrhl úhradu dlužné částky ve splátkách, s čímž žalobkyně souhlasila, byť se účastníci řízení neshodli na výši splátky. V tomto ohledu se soud přiklonil k návrhu žalobkyně, neboť má za to, že splátka ve výši 1 000 Kč měsíčně je, s ohledem na výši dluhu a majetkové poměry žalovaného, přiměřená. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 9. 2023 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, pokud by byl žalovaný v prodlení, byť s jedinou splátkou (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 785 Kč. Úspěch žalobkyně činil 66 %, úspěch žalovaného činil 34 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného tedy činí 32 %. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 070 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Na náhradě nákladů řízení soud tedy žalobkyni přiznal částku ve výši 785 Kč, která odpovídá procentuálnímu úspěchu žalobkyně ve věci (tj. 2 452 Kč x 0,32).