Výrok
I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do částky [částka].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v deseti měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 20tého dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] na které žalovaný na základě vybraných parametrů učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce, když zároveň potvrdil své seznámení a souhlas se zněním Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím doloženého (skenu) dokladu totožnosti a pomocí ověřovací bezhotovostní platby. Zároveň vyhodnocením dokumentů týkajících se relevantních dokladů doložených žalovaným, s případným ověřením těchto údajů v dostupných databázích, ověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva je žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] (dále jen „jistina“), které byly žalovanému zaslány na účet č. [č. účtu] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek v celkové výši [částka] byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení dle čl. 2.3 smlouvy, tj. od [datum] do [datum] v celkové výši [částka], a účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky (resp. písemné výzvy) v celkové výši [částka] dle čl. 2.3 smlouvy (písemné výzvy byly zaslány dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Ke dni podání návrhu uhradil žalovaný na svůj dluh částku ve výši [částka], když tato částka byla započtena na smluvní pokutu a částečně na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Celková výše dluhu žalovaného tedy kde dni podání návrhu činila [částka] (tj. jistina + poplatek v celkové výši [částka] a zbývající náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]).
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že smlouvu považuje za neplatnou, a to jednak pro její rozpor s dobrými mravy, když měsíční úroková sazba ve smlouvě činí 235,68 % a RPSN činí 2 828,13 %, a jednak proto, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, jenž byl (mimo jiné) rok po insolvenci, což je varovný signál. Žalovaný vyjádřil ochotu uhradit dlužnou jistinu ve výši [částka], a to v deseti měsíčních splátkách.
3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že souhlasí s návrhem žalovaného ohledně zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v deseti měsíčních splátkách a ve zbytku vzala žalobu zpět.
4. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř.
5. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně půjčila žalovanému bezhotovostním způsobem částku [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] žalobkyni vrátit do [datum]; RPSN činila 2 959 %; dle čl. 2.3 smlouvy je dlužník v případě prodlení povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení; zároveň je věřitel oprávněn účtovat za písemnou upomínku částku [částka]. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu.
6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena nikoliv smlouvu o zápůjčce, ale smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť při posouzení otázky uzavřeného smluvního jednání si nelze vystačit pouze s označením smlouvy, ale je třeba vycházet z jejího obsahu, z něhož je zřejmé, že předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr. Smlouva o úvěru je ovšem dle § 580 o. z. absolutně neplatná, a to s ohledem na její rozpor s dobrými mravy. Soud, vycházeje zejména z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dle kterého „je v souladu s dobrými mravy, aby práva a povinnosti účastníků smlouvy byly vyvážené, tedy aby získanému právu odpovídaly povinnosti, které na sebe dlužník bere, a naopak“, spatřuje rozpor s dobrými mravy zejména ve sjednané výši RPSN (tj. ve výši 2 959 %), která značně přesahuje tzv. judikaturní strop, potažmo v souběhu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník v prodlení. Soud má za to, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení zcela opomíjí zmíněný princip vyváženosti práv a povinností účastníků smlouvy, pročež je předmětná smlouva v tomto ohledu zjevně nemravná. Soud se zabýval taktéž posouzením povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno, neboť žalobkyně neprokázala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Mezi stranami bylo ovšem nesporné, že žalobkyně zaslala žalovanému na účet částku [částka] a žalovaný žalobkyni na jistinu ničeho neuhradil. Žalovaný navrhl úhradu dlužné částky v deseti měsíčních splátkách, s čímž žalobkyně souhlasila, když zároveň vzala žalobu ve zbývajícím rozsahu zpět. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud rozhodl ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, že řízení zastavil co do zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do částky [částka] (výrok I. rozsudku) a zároveň uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to v deseti měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 20tého dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok II. rozsudku).
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Úspěch žalobkyně činil 75,5 %, úspěch žalovaného činil 24,5 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného tedy činí 51 %. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Na náhradě nákladů řízení soud tedy žalobkyni přiznal částku ve výši [částka], která odpovídá procentuálnímu úspěchu žalobkyně ve věci (tj. [částka] x 0,51).