Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 087 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 087 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 402 Kč, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 087 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným, na základě jeho žádosti uskutečněné prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.[Anonymizováno].cz, a po řádném ověření jeho úvěruschopnosti, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému bezhotovostním způsobem finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím do dne [datum]. Žalovaný však svůj závazek, navzdory opakovaným upomínkám žalobkyně, řádně a včas nesplnil a dostal se do prodlení, v důsledku čehož vyúčtovala žalobkyně žalovanému taktéž smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil.
2. Žalovaný nárok žalobkyně co do základu uznal, resp. uvedl, že si skutečně půjčil částku 10 000 Kč, přičemž doposud uhradil cca 3 000 Kč. Dále uvedl, že je dlouhodobě nemocný, pobírá invalidní důchod a dávky nemocenského pojištění, tudíž jeho finanční situace není ideální. Navrhl, aby soud zvážil úhradu dlužné částky formou pravidelných měsíčních splátek a taktéž aby zvážil přiměřenost příslušenství pohledávky, které dlužnou částku výrazně navyšuje.
3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně navrhla stanovit žalovanému povinnost uhradit částku 7 000 Kč včetně náhrady nákladů řízení formou pravidelných měsíčních splátek po 700 Kč s výhradou ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou, s čímž žalovaný následně souhlasil.
4. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
5. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] bezhotovostním způsobem finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal je žalobkyni uhradit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 087 Kč nejpozději do [datum]; pro případ prodlení s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a taktéž náklady spojené s upomínáním v částce 500 Kč za každou písemnou výzvu k úhradě dlužné částky. Z upomínek k úhradě dlužné částky soud zjistil, že žalobkyně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z přehledu plateb žalovaného soud zjistil, že žalovaný doposud uhradil žalobkyni částku v celkové výši 12 689 Kč, resp. částku 7 250 Kč uhradil v rámci prodloužení půjčky.
6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jelikož uzavřená smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. je podle § 87 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se § 580 o. z. absolutně neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil částku 12 689 Kč, soud žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku), neboť je zřejmé, že žalovaný dlužnou částku již přeplatil. Pro úplnost soud dodává, že ztráta zisku žalobkyně v podobě poplatků, smluvních pokut či nákladů na vymáhání je faktickým důsledkem neplatnosti úvěrové smlouvy zapříčiněné neprokázáním zkoumání řádného ověření úvěruschopnosti žalovaného.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady představujících hotové výdaje v paušální výši stanovené ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč (vyjádření žalovaného ze dne [datum] a ze dne [datum]).